Western Sweet country je o zemi nádherné na pohled, ale bez soucitu kruté uvnitř. Dlouho v ní přežívali jen domorodí obyvatelé. Když zemi objevili přistěhovalci, začali záhy domorodce zotročovat. Nutili je pracovat v nelidských podmínkách, bití a pouta patřily k rutinním metodám, jak je donutit dělat „svou“ práci. Nakládali s domorodci hůře jak se zvířaty a odepřeli jim jakákoliv práva. Domorodci v jejich očích nebyli lidmi. Jenže pak se zákony začaly měnit. Práva začala být přiznávána všem obyvatelům bez rozdílu barvy pleti. Ovšem to, co se stalo samozřejmostí v civilizovanějších oblastech, se úplně nesetkává se pochopením v odlehlejších koutech země jakým právě Sweet country je.
Sweet country vs. Proposition
Domorodec Sam se chvíli rozhoduje, než vezme pušku do rukou. Přemýšlí mnohem déle, než by se rozmýšlel kdokoliv z nás. Moc dobře ví, že tím všechno skončí. Jeho právo na sebeobranu ve Sweet country jednoznačně prohrává se zbytky zakořeněné nenávisti a iluzí o nadřazenosti rasy. Přesto, aby ochránil svoji ženu a sebe, vystřelí. Bílý muž padne k zemi a s ním i zbytek Samova dosavadního života. Zabít bělocha je neomluvitelné. Podle práva se už i domorodec může bránit, ale právě jeho obrana je zločin, jež se ve Sweet country neodpouští. Samovi nezbývá nic jiného než utéci se ženou do nitra buše, kam se málokterý přistěhovalec odhodlá vstoupit. Jeden takový šílenec se přeci jen najde. Je jím tvrdý seržant Fletcher, pro kterého je dopadení černého vraha bílých víc, než jen prací. Stává se pro něj posláním. Pro dopadení Sama je ochoten čehokoliv. I zemřít. A tak se vydává po jeho stoupách do hloubi buše. Brzy ovšem si i on uvědomuje, že přežít v takových podmínkách je dáno jen pár vyvoleným.
Sweet country je klasickým westernem, který více než na kolty a pušky sází na atmosféru krajiny a drsného života. Mezi moderními westerny nijak nevyčnívá, přesto patří k tomu lepšímu, co bylo v daném žánru dosud natočeno. Koneckonců nejednou jsem slyšel srovnání s Proposition, natočeného podle scénáře Nicka Cavea. Ten pro mnohé ze srovnání vychází lépe. Sama skutečnost, že po zhlédnutí Sweet Country si divák vzpomene na Proposition, jenž patří v nejednom žebříčku do desítky nejlepší westernů, je ale dostatečně vypovídající.
Víc než jen western
Na Sweet Country je ovšem něco ještě zajímavějšího než jen příběh odplaty za znásilněnou ženu a pošlapanou čest. Rasismus. Rasismus v době, kdy už zákony nedovolují nakládat s lidmi odlišné barvou pleti jako s méněcennými. Přesto zakořeněné zvyky se odbourávají těžko, zvlášť v oblastech, kde zákonem je stále zbraň, nikoliv cár papíru. A divák je zaskočen, kolik má příběh z počátku 20. století podobností se současnou situací ve světě.
Touha po navrácení starých pořádků převážila nad zdravým rozumem a pokrokem, který jsme nejen v technické oblasti, ale i v uvažování a názorech učinili. Neznámé nás opět začalo děsit, namísto aby v nás podněcovalo touhu a vzrušení ho poznat. Opět můžeme slýchat věty začínající: „Já nejsem rasista, ale…“ Za „ale“ se pak dá dosadit libovolná hromada nenávisti počínaje hanlivým „čmoudi“ a konče v plynové komoře pro všechny příslušníky určité rasy, případně víry, sexuální orientace apod. Jaké „ale“? Odkud se opět vloudilo do našeho uvažování?
Sweet country je nepříjemným odrazem současného světa, ve kterém vítězí iracionální strach nad dávno poznanými fakty. Na Sweet country není nejděsivější násilí, zlo, utrpení, zoufalství, smrt, které se postupně ve filmu prolínají, ale skutečnost, že jsme se jako společnost vrátili o 100 a více let zpátky.
Pavel Urík
Sweet Country
Western / Drama / Krimi
Austrálie, 2017, 113 min
Režie: Warwick Thornton
Scénář: Steven McGregor, David Tranter
Hrají: Hamilton Morris, Bryan Brown, Sam Neill, Gibson John, Matt Day, Ewen Leslie, Thomas M. Wright, Natassia Gorey Furber
