Pamatuji si na dceřino zděšení, když zjistila, že řízek je ze zvířátka. „Jako živého?“ Hm, no ano… Ach! Matně jsem pak vydolovala vzpomínku, ve které jsem se sama vyrovnávala s faktem, že občas se zvířátka prostě jedí. Ono na vsi to bylo snad o to krutější (či snad jednodušší), protože to všechno bylo vidět. Dnešní děti málokdy přijdou k opravdovému procesu přeměny živého zvířete v kusy jídla, a proto to pro ně může být trochu šok.
Když pochopí souvislosti…
Na druhou stranu to s sebou nese také znecitlivění a prosté vzetí na vědomí toho, že zvířata se jedí a co mi je po tom. Možná tohle byl ten podnět pro Ruby Roth, že napsala tuhle útlou a ryze dětskou knížečku, ve které vysvětluje, proč nejíme zvířátka. Tedy, proč je opravdu hloupé je jíst, vždyť….
Mají své city, svou duši, své sociální návyky a jsou schopna pěstovat i pevná přátelství. A pak přijde člověk se svou chutí na smažené nebo pečené maso a je idylce a životu konec. Je tohle vůbec spravedlivé?
Ale i my moc a moc tvrdneme k životu kolem nás…
Dospělí mohou polemizovat nad tím, jestli je život a naše pozemské bytí vůbec spravedlivé, čím jsme starší, tím možná více nad tím vším mávneme rukou, protože to je přece jen zvíře a sami jsem už prošli dosti životními ranami na to, abychom se něžně rozplývali nad životem kravičky v kravíně, ale…
Ale možná i pro dospělé je taková kniha určena, protože se zastaví a na chvíli odhrnou ty vlastní šedé závěsy, přes které nevidí realitu, ztvrdlí na kámen, šedé závěsy přes které nevidí do duší zvířat, která tu jsou opravdu od toho, abychom je jedli?
Abychom je zneužívali a citelně jim zkracovali život pro své vlastní chvilkové potěšení?
Minimálně na tomto místě se můžeme zastavit poprvé. A popřemýšlet, jestli je nutné jíst maso každý den. Jestli je nutné k němu přistupovat spotřebně, jestli když už – nebylo by dobré býti šetrný a přistupovat k němu jen svátečním a pokorným způsobem. Najednou pochopíte, že na talíři je něco jiného, bramborový nákyp nebo maso s rýží? Ne, není to z tohoto hlediska rovnocenné, to druhé za sebou nese úplně jinou historii.
A druhé zastavení autorka učinila u divokých zvířat, oceánů a pralesů, které zase drancujeme z jiných důvodů. Tady už naše pravomoce nejsou tak velké, abychom se trápili špatným svědomím za ty, kteří skutečně bohatnou na tomto drtivém ničení životního prostředí, ale je dobré o tom vědět. A možná časem přijdou i možnosti, jak i ti, kdož se toho přímo neúčastní, mohou tento stav zvrátit.
Vtipné obrázky, dětsky chápané a psané texty jsou skvělým začátkem, kterak si s dětmi uvědomit, že ne vždy nám na talíři leží stejně hodnotné jídlo. Někdy to je prostě jinak.
A někdy je vhodné se zamyslet.
A vnímat, že právě třeba ty krávy mohou být jedna pro druhou i nejlepšími kamarádkami, se kterými na pastvě tráví hodně času.
A vůbec…
TIP: Najděte si různé live streamy na youtube, které ukazují skutečný život na mléčných farmách, hodně poučné!
O autorce:
Ruby Roth je umělkyně a ilustrátorka žijící v Los Angeles, Kalifornie. Vegankou je od roku 2003 a poprvé objevila zájem dětí o vegetariánství při výuce umění v mimoškolních zájmových kroužcích.
Vydalo nakladatelství IFP Publishing, 2017, www.ifp-publishing.cz
