Všichni samozřejmě víme, že filmy nejsou realistické. Nikdo totiž nechce vidět film, ve kterém Vin Diesel stráví čtyři měsíce uzdravováním svých kostí po neskutečné automobilové bouračce. Jsou zde však i prvky, které vám možná připadají reálné proto, že je vídáte ve filmech pořád dokola. Podívejme se na pět takových příkladů.
1. Omráčení potají chloroformem
Každý zná scénu, ve které někdo vytáhne kapesník namočený do chloroformu a zezadu uspí svou oběť. Je jedno, jestli to je malá holčička či Arnie Schwarzenegger. Oběti si stačí lehce čichnout a je v bezvědomí. Buffy, nepřemožitelný stroj na zabíjení upírů či sličný hráč fotbalu v Ace Venturovi. Všichni podlehnou této omamné látce během pár sekund. Zdá se, že je to opravdu účelná zbraň že? Opak je ale v tomto případě pravdou. Chloroform se začal používat již před dávnou dobou jako jedno z prvních anestezik. I přesto, že tato látka má omamné účinky, člověk se dostane do stavu bezvědomí až po dvou či třech minutách. Filmy tak tuto chemikálii značně přeceňují.
2. Neprůstřelná auta
Známe to všichni. V akčních filmech při přestřelkách. Poldové se schovají za svoje auto s vidinou toho, že je ochrání před střelbou padouchů. Auta ve filmech jsou nejspíš všechna vyrobena z vibrania. Schovat se v přestřelce za auto je jistotou toho, že protivník vyprázdní všechnu munici a vy si ho pak můžete podat. V realitě je toto ale naprostý nesmysl. Samozřejmě, že existují speciální materiály, které dokáží odolat palbě. Těch je však jen hrozně málo a své zadky si v nich vozí většinou vrcholoví vládní představitelé. Většina aut však před palbou s poloautomatické pušky nemá šanci.
3. Nášlapné miny
Klasický obrázek válečného filmu. Skupina hrdinů kráčí spáleným a zdevastovaným městem. Mají dobrou náladu protože právě dobily důležité strategické místo. Najednou uslyší zlověstné cvaknutí. Jeden z nich šlápl na minu. Jelikož neví, jak ji zneškodnit, nechají chudáka stát nehybně na místě. Nehejbej se! Zavoláme pyrotechnika. Pak přichází dramatická scéna, ve které se upocenému pyrotechnikovi podaří pod nohama stojící vojáka zneškodnit bombu. Dnes měl štěstí. Ale ve skutečnosti to tak rozhodně nefunguje. Valná většina nášlapných min je navržena tak, aby vybuchla, pokud na ni někdo šlápne. Proto je sakra nášlapná! Jsou neskutečně citlivé a filmová představa toho, že bomba cvakne a výbuch se ozve až potom, co pohlédneme tomu ubožákovi do tváře, je rozhodně mylná.
4. Potřeba krve
Film ala Indiana Jones. K završení rituálu je potřeba lidská krev. Přijde zfetovaný maník a rezavým nožem si prořízne dlaň. Ani neječí. Asi hrdina. Krve má tak akorát a ruku už režisér radši nezabere. Ale ve skutečnosti skoro každá část těla, kromě krku a vašich genitálií, je lepším zdrojem pro trochu té krve. Například zápěstí či koleno. Dlaň je neskutečně citlivá část těla. Je v ní spousta nervů. Zároveň není tak dobře chráněná, takže pokud zajedete s nožem trochu hlouběji, může se stát, že si nenávratně poškodíte nervy a je z vás mrzák. Také mějte na paměti, že více jak dvoucentimetrový řez, nezávisle na hloubce, je dosti vážným zraněním. Proto nevěřte těm hlupákům, kteří ve filmech pro trošku krve obětují celou ruku!
5. Drogy
Policejní razie. Detektiv přijíždí do bytu podezřelého z vraždy. Na jeho nočním stolku zahlédne podezřelý bílý pytlík. Strčí do něj svůj ještě umaštěný prst od snídaně a obsah, bílý prášek, si natře na zuby. Potom samozřejmě zamláská jako nějaký someliér. Ozve se: „Hmm, heroin a dost kvalitní.“ Tak dámy a pánové tohle je naprostý mýtus. Nikde na světě neexistuje polda, který rozezná heroin od pracího prášku. Nikdo si přece reálně netroufne olizovat neidentifikovatelnou chemikálii. Od toho jsou tu forenzní laboratoře. Heroin nemá žádný zápach a zároveň si ho lze snadno splést třeba s kyanidem. Filmové scény, ve kterých lidé ochutnávají drogu, jsou tedy smyšlené.
autor: Tomáš Smutník
zdroj: http://www.cracked.com
