Jsou libo gangsteři, kovbojové nebo snad nacisti? Pět nejlepších dialogů Quentina Tarantina…
Jestli někdo umí psát dialogy, tak je to Quentin Tarantino. Člověk, který si libuje v násilí a nadávkách, dokáže udělat i z malicherného tématu geniální rozhovor. Pojďme se podívat na jeho pět nejlepších dialogů.
Hanební Pancharti-Bonžorno
Můj oblíbený film od Tarantina funguje trošku jinak, než jeho ostatní kousky (snad kromě Djanga). Nezakládá tolik na scénáři, i když ten je také brilantní, ale spíše se opírá o herecké výkony. A to zvláště o ten Christophera Waltze, který podává přímo nadpozemský výkon. Hned na začátku to ukáže v brilantním rozhovoru s farmářem. Jenže můj oblíbený dialog je o dost dál.
Brat Pitt a jeho parťáci, jako američtí špióni, mluvící příšerně italsky a naproti nim Waltz v roli důstojníka SS ovládající plynně čtyři jazyky. Ať už hloupá lámaná italština Američanů, libozvučná Waltze a nebo jen hloupý úsměv, který má Pitt celou dobu na tváři, dělá s této scénky naprosté zlato.
Gauneři-Dýško
Já Gaunery miluju. Žádný jeho film není založen na dialozích, tak jako právě Gauneři. A první film Quentina začíná dost možná nejlepší improvizovanou scénou všech dob.
Je celkem známo, že začáteční scéna filmu, kde pan Růžový vysvětluje svůj názor na dýška, nepochází z pera Quentina Tarantina, ale je to opravdový názor představitele slavné role Steva Buscemiho. Když Tarantino slyšel Buscemiho vyprávět o tom, proč by se neměla dávat dýška, rozhodl se celou jeho myšlenku do scénáře dopsat. A vznikl tak jeden z nejlepších dialogů, který figuruje v jeho filmografii.
Django-Ku Klux Klan
Nespoutaný Django má vše co má mít dobrý film. Geniálního scénáristu a režiséra v jednom. Úžasné herce (DiCapio, Foxx, Waltz, Jackson), nádhernou hudbu a překrásnou výpravu. Ale jelikož je to film Quentina Tarantina, tak nás zajímá hlavně dialog. A žádný z filmu se nečinil nade všechny jako jeden.
Sjezd KKK přináší kontrast mezi hrozivými skutky této skupiny, které napáchala v celé historii, a úžasně vtipného rozhovoru, který jeho členové vedou v této scéně.
Pulp Fiction-Cože
Pulp Fiction je plná skvělých dialogů. Ať už Tarantinův „sklad mrtvých negrů“, Willis a „to jí mám bodnout třikrát“, Thurman a vtip o kečupu, nebo Travolta se Samuelem Jacksonem hádající se o masáži nohou. Nakonec ale můžete vybrat jen jeden.
Můj vítěz je výslech Samuela L. Jacksona, mířený na zloděje kufříku. Nejenže mu předchází o nic méně vtipná rozprava o cheesburgeru, ale celkově je naprosto geniální. Od „po uši v hovnech“ k „cože“ až po recitování z bible. Jacksonův nejslavnější prolog je naprosto fenomenální.
https://www.youtube.com/watch?v=MSQaIjPmMG8
Osm hrozných-syn
Nejnovější přídavek k Tarantinově sbírce jsem si nechal na konec. Asi nejukecanější film od mistra dialogů, byl už pro opravdové fajnšmekry a fanoušky jeho tvorby. Celý film měl až příliš klidné tempo a zápletka se vlastně rozjela až po dalším geniálním prologu Samuela Jacksona.
Jackson se jako bývalý afroamerický voják unie baví s bývalým starým vojákem z konfederace, který je známý jako „zabiják negrů“. Z klidného rozhovoru, ve kterém probírají vzpomínky z války, přejdou na syna starého vojáka, o kterém mu Jackson řekne ne zrovna pěknou historku. Je to vtipné, je to drsné, je to geniální. Co více shrnuje Quentina Tarantina?
