Švédská kina si vzala na mušku otázku genderu ve filmech
Filmy procházejí Bechdelovým testem měřícím aktivní přítomnost ženy na plátně ve snaze o podporu genderové vyváženosti.
Od filmových ratingů obvykle očekáváme, že nám řeknou, jak moc se ve filmu vyskytuje nahota, sex, kadence sprostých slov či násilí. Nyní švédská kina zavádějí nový druh ratingu, který upozorňuje na genderové předsudky nebo jejich absenci.
K udělení A ratingu musí film projít takzvaným Bechdelovým testem, což znamená, že se ve filmu musí vyskytovat minimálně dvě ženské postavy, jejichž předmětem hovoru je něco jiného než muž.
„Celá trilogie Pána prstenů, všechny díly Hvězdných válek, The Social Network, Pulp Fiction a řada dalších včetně jednoho filmového Harryho Pottera propadli v tomto testu,“ říká Ellen Telje, ředitelka stockholmského kina Rio.
Kino Rio je jedno ze čtyř švédských kin, které zavedlo nový rating minulý měsíc, aby upozornilo na to, jak málo filmů projde Bechdelovým testem. Spousta návštěvníků prý reaguje na tuto iniciativu pozitivně. „Spoustě lidem to otevřelo oči,“ dodává Telje.
„Jsem přesvědčena, že roli ženy ve společnosti ovlivňuje to, jak zřídka filmový diváci vidí ženskou superhrdinku nebo ženskou profesorku nebo ženu, která přijme vzrušující výzvu a zvládne ji,“ tvrdí Telje. „Rating nám nic neřekne o celkové kvalitě filmu. Cílem je přinést na plátno film více příběhů viděných z ženské perspektivy.“
Státem financovaný Švédský filmový institut podporuje tuto iniciativu, která se začíná postupně prosazovat. Skandinávská kabelová televizní stanice Viasat Film tvrdí, že začne používat nový rating k přezkoumávání vysílaných filmů a naplánovala na 17. listopadu takzvanou „Super Sunday“. Během celého dne bude vysílat pouze filmy, které získaly rating A a prošly testem jako například Hunger Games, Železná lady nebo Divoši od Olivera Stonea.
Bechdelův test dostal své jméno podle americké kreslířky Alison Bechdel, která přivedla na svět tuto myšlenku v časopise Dykes to Watch Out For v roce 1985. Mezi feministkami a filmovými kritiky se o tomhle již v minulosti mluvilo, ale Telje doufá, že rating pomůže rozšířit povědomí o tom, jak jsou ženy zobrazovány ve filmu.
Ve vestibulu kina Rio se studenti Nikolaj Gula a Vincent Fremont přiznávají k tomu, že většina z jejich oblíbených filmů by pravděpodobně ohodnocení A nezískala.
„Myslím, že to má smysl, ale mě osobně to při sledování filmů nijak neovlivní. Tahle otázka pro mě není tak důležitá,“ tvrdí devětadvacetiletý Fremont.
Rating A je posledním švédským krokem na podporu genderové rovnosti poukazujícím na to, jak jsou ženy zobrazovány ve veřejné sféře.
Švédský reklamní ombudsman upozorňuje na sexismus v tomto odvětví a napomíná společnosti posilující genderové stereotypy, například bezdůvodně spoře oděné ženy v reklamách.
Od roku 2010 se pokouší švédský „vyrovnávací projekt“ navýšit počet žen působících jako expertní komentátorky ve švédských médiích. Jejich facebooková stránka má již 44 000 fanoušků. Projekt nedávno expandoval i do Finska, Norska a Itálie.
Podle některých však zašlo zaměření Švédů na genderovou rovnost příliš daleko.
„Pokud chtějí jiné typy filmů, ať si je vyprodukují sami a neukazují jen prstem na jiné lidi,“ říká Tarja Bergkvist, fyzička, která píše blog o švédském „genderovém šílenství“.
Rating A je rovněž kritizován jako tupý nástroj, který neříká vůbec nic o tom, jak je film genderově vyvážený.
„Existuje řada filmů, které projdou Bechdelovým testem, ale vůbec nepomáhají činit společnost rovnější nebo lepší a spousta filmů, které neprojdou, ale jsou v tomto směru fantastické,“ míní švédský filmový kritik Hynek Pallas.
Pallas rovněž kritizuje státem dotovaný Švédský filmový institut, který nejvíce financuje švédské filmy, pro hlasitou podporu projektu s tím, že státní instituce by neměla hlásat o tom, co by film měl nebo neměl obsahovat.
Americký výzkum podporuje představu o tom, že ženy jsou ve filmu málo zastoupeny a v uplynulých 60 letech se na tom změnilo jen velmi málo.
Ze stovky amerických top filmů z roku 2011 ženy představují 33 % ze všech filmových postav a v hlavních rolích se objevují jen v 11 %, studii publikovalo San Diego a pochází z Centra pro studium ženy v televizi a filmu.
Jiná studie z annerberského Veřejného politického centra z pensylvásnké univerzity ukazuje poměr ženských a mužských charakterů ve filmech zůstává stále stejný dva ku jedné v posledních šesti dekádách. Studie, která zkoumala 855 nejvýdělečnějších filmů v letech 1955-2006, uvádí, že ženská postava má dvakrát větší pravděpodnost, že se objeví v expilicitní sexuální scéně nežli muž. Zatímco muž je pravděpodobněji zobrazen jako násilný postava.
„Hollywood si patrně myslí, že mužský charakter lépe zajistí komerční úspěch. Vezmeme-li v úvahu i další osoby podílející se na vzniku filmu jako je scénář, produkce, režie, jedná se o profese, v nichž dominují muži a pak není žádným překvapením, že příběhy, na které se díváme, mají sklon točit se kolem mužů,“ říká hlavní autorka studie Amy Bleakly.
Kamila Steinbachová
