Na Netflixu už jsou v nabídce ke koukání čtyři série španělského seriálu Money Heist neboli La Casa De Papel (Papírový dům). Pod líbivou fasádou strhující a geniální akce zůstává velmi nudná a absurdní telenovela.
Seriál Money Heist klame tělem. V upoutávkách se vás snaží přesvědčit, že geniální profesor naplánoval loupež století, kterou má neskutečně promyšlenou a bude vždy krok před vámi, jak se dozvíte v komentářích na csfd.
Cítíte se tak po několika dílech první série podvedeni. Čekal jsem ještě rafinovanější akci než byl například skvělý film Spojenec s Clifem Owenem jako lupičem, který má opravdu geniální plán. Místo toho vidíte upoceného pana profesora, který se místo řízení skvěle promyšlené akce, jak vyloupit španělskou banku, zaplétá do absurdních situací, které vrší jednu na druhou, aby se zatím v bance mohly rozvíjet neskutečně absurdní situace mezi lupiči a rukojmími.
Na začátku se vám postupně představí devět zlodějů a bývalých trestanců, kteří se půl roku připravují na akci století. Jakmile se za nimi zavřou dveře banky, začnou se chovat všichni jako šílenci, co se navzájem chtějí vraždit nebo navazovat vztahy s rukojmími. S penězi hned na začátku odmítnou utéct, protože profesor má jiný, dokonalejší plán. Jestli čekáte, že to určitě nebude jen kopání tunelu pod bankou, o čemž od začátku ví policie a všichni rukojmí, budete na konci hodně zklamaní.
Jenže kdyby tady opravdu byl jakýsi úžasný plán, nešlo by o loupež, která bude probíhat dvě sezóny a celkem více než 20 dílů. A při níž na konci jde o všechno možné, co dokážou tvůrci absurdně rozehrávat, jen ne o samotnou loupež.
Za kovovými vraty banky se chovají jako šílenci a úzkostlivé a sentimentální trosky, jakmile ale brány banky opustí, stávají se z nich velcí kamarádi, kteří spolu chtějí vyloupit další banku. První dvě série ještě ukrutnou nudu, která si hraje na drama, špikují flashbacky jednotlivých účastníků z minulosti, které ovšem pramálo vysvětlují motivaci chovat se šíleně jako po měsíci ve vězení. Protože tady má jít o hodiny a maximálně dny, v kterých se vše seběhne.
Druhá lupičská akce třetí a čtvrté série už připomíná megalomanskou psychózu – lupiči se stávají hrdiny boje proti krutému státu, střílejí proti tankům a opět, ano, chybí jakýkoliv promyšlený plán, jak z banky odejít s lupem bez toho, abyste postříleli padesát bodyguardů a trénovanýcch vojáků.
Hlavní postava, věčně upocený a ubrečený profesor, je kapitola sama pro sebe. Na počátku máte pocit, že by to mohl být slušný psychopat, ale protože jde o šílenou slátaninu, stává se z něj podivně autistický mesiáš, který vyrůstal v nespravedlivé chudobě.
Jediné, co by se dalo na seriálu ocenit, je na evropské poměry slušně provedená akce, střih a hudební doprovod, který vytváří dojem, že se v seriálu stále něco děje. Scénář také nezní hloupě, přesto že ve výsledku chování postav nedává valný smysl, ale jsou tu jen proto, že si je lidé v seriálu oblíbili. Proto se dokonce vrací všichni z první akce, dokonce i někteří rukojmí, aby uspokojili tuhle šílenou slátaninu a rozehrávali svá velká dramata a činili další bezhlavá rozhodnutí.
Charlie Brown
