Určitě jste již slyšeli o velké knižní novince, která se dá číst z obou stran. Tenhle boom k nám přinesla autorka Deliria či Paniky – Lauren Oliver.
Číslo 24 (neboli Lyra) odmalička žije v institutu známém jako Haven na Floridě. Mimo svůj „domov“ nikdy nebyla, jelikož si sestry (a nejen ty!) repliky hlídají. Repliky jsou lidské klony, které právě v Havenu vyrábějí. A Lyra patří mezi ně. Jednou se stane institut středem nečekaného útoku a naše hlavní hrdinka Lyra je nucena utéct z hořícího ostrova po boku mužské verze číslo 72. Ženské a mužské repliky měly zákaz se navštěvovat a Lyra kromě obrázků z učebnic nikdy mužské tělo neviděla…
Na druhé straně knihy i příběhu máme Gemmu, obyčejnou dívku, která navštěvuje střední školu. Jednou jí ale na benzínce přepadne neznámý muž a celý svět se jí rázem převrátí vzhůru nohama. Gemma se poté dozvídá o Havenu, který jí nedá spát. Začne vyšetřovat historii rodiny, konkrétně jejího otce, který se svojí firmou měl s tajuplným Havenem společnou minulost. Gemma se tedy vydá na Floridu. Má v plánu zjistit, co se tam skutečně děje. Co když pravda je tak hrozivá, že si radši bude přát, aby se to nikdy nedozvěděla?
Autorka nás nechává nahlédnout do institutu z pohledu Lyry a do obyčejného života, později vyšetřování, z pohledu Gemmy. Nechybí dva románky, přičemž Lyřin jsem odhadovala od začátku, kdy se tam chlapec objevuje. Gemma má rovnou dva nápadníky a vyvrcholení propletených vztahů vám, upřímně řečeno, v závěru vyrazí dech. Ale nebudu prozrazovat víc.
Příběhy se četly velmi dobře. Lyřin byl ale pro mě mnohem zajímavější. Dozvídáme se, jak vlastně repliky fungují. Na jakých principech a proč je vlastně institut vyrábí. Ani v našem světě k tomuto objevu lidstvo nemá daleko.
V knize se naše hrdinky střetly dvakrát, jednou se odloučily. Moje snad nejoblíbenější části byly ty, kde ale byli spolu Gemma, Lyra, Jake a 72. Tyto části byly podle mě zajímavější už jen z toho důvodu, že jsme si mohli všimnout rozdílů mezi lidmi a replikami, ať už v chování, nebo orientování se v prostředí, či v telefonování. Na druhou stranu Lyra a Gemma vyvolávají v čtenáři otázky vedoucí k zamyšlení nad lidskou podstatou a individualitou.
Začátek byl poměrně zdlouhavý kvůli dlouhým popisům. Ve středu knihy se to zlepšilo a já se od knihy nemohla odtrhnout.
Jediné, co autorce vytknu, jsou rozsáhlé popisy prostor, situací a dění kolem… Kolikrát jsem narazila na popis, který trval 2-3 stránky a cítila jsem se zmatená.
Osoby jsou dalším kamenem úrazu. Kdyby knihu autorka psala v 1. osobě, byly by kapitoly čtivější.
A návod ke čtení? Z každé strany knihy je jeden příběh – Lyry a Gemmy, ty se vzájemně proplétají a čtenáři často přemýšlejí, jak Repliku vlastně číst.
Někdo čte nejdřív jeden příběh, poté druhý. Záleží jen na tom, zda vás bude bavit knihu neustále obracet.
Někdo čte jednu kapitolu Lyry, pak Gemmy. Někomu vyhovuje střídat kapitoly a nechce přijít o momenty, které doplňují příběh druhé.
Jak jsem ale četla knihu já? Na instagramu jsem narazila na možný „návod“, jak by se příběh mohl číst a nevím, jak by tato metoda vyhovovala vám, ale mě se tímto způsobem kniha četla lépe. Zprvu jsem i já četla po kapitolách hlavních hrdinek, ale našla jsem návod, který se mi osvědčil mnohem více.
Příběh – kapitola
Gemma – 1-8
Lyra – 1-10
Gemma – 9-12
Lyra – 11-14
Gemma – 13-14
Lyra – 15-17
Gemma – 15-18
Snad vám víše uvedený návod pomůže ke čtení.
Simona Irlbeková
Replika, Lauren Oliver, Albatros media 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
