Recenze: Nespoutaný Django. Quentin Tarantino je magnet na diváky, protože servíruje brutální zábavu, chytré zápletky a slavné tváře v nezvyklých rolích.
Hanebný pancharti byli až příliš dlouho a napjatě očekávaným filmem, ale Nespoutaný Django si získal méně pozornosti. Myslím, že je to dobře, protože jít do kina bez přehnaných očekávání se vždycky vyplatí.
Django (Jamie Foxx)je černoch v Texasu dva roky před občanskou válkou. Což znamená pár let před zrušením otroctví. Černoši jsou majetkem bílých mužů, a ani když se z nich stanou svobodní občané, nejsou bráni jako rovnocenní bílým. Django prožil za svůj život tyranii mnoha bílých mužů a snažil se mnohokrát utéct. Svobodu však získá až ve chvíli, kdy si ho najde a koupí doktor King Schultz (Christoph Waltz), původem Němec, dříve zubař a nyní lovec lidí. Django totiž zná tři bratry, které doktor hledá.
Django se rychle mění z divocha v nadaného žáka a následně ve skvělého pistolníka. Jak už je zmíněno v názvu (v tom originálním), bývalý otrok je vypuštěn z okovů a postupně se začne chovat opravdu jako utržený ze řetězu. Má totiž větší cíle, než jen získat za pár mrtvol peníze.
Společně s doktorem se vypraví do neblaze proslulého Candylandu, kde podle všeho je Djangova manželka Broomhilda. Její zvláštní jméno je německého původu a Broomhilda dokonce i umí německy, což se hodí do doktorova plánu.
Dvojice se vydává za odborníky na Mandingo, brutální černošské zápasy. Osloví přímo pana Candieho (Leonardo DiCaprio) s úmyslem koupit od něj za absurdně vysokou částku jednoho z jeho nejlepších zápasníků. Candie je zavede na svůj ranč, kde má proběhnout obchod, a především osvobození Broomhildy. Vše jde dobře až do chvíle, kdy si starý černý majordomus (Samuel L. Jackson) všimne, že Django s Broomhildou, která je obsluhuje, se znají.
Příběh jako takový je originální, ale stejně jako trailer neprozrazuje ani zdaleka to, co film obsahuje a čím baví. Tarantino přichází s mnoha dobrými i skvělými pointami, a hlavně s mnoha vizuálními a slovními vtipy, které dělají čest režisérovu jménu. Tarantino je navíc bohudík nejen milovníkem černého humoru a hektolitrů stříkající krve, ale i dobrým filmařem. Poměr zábavy, akce, brutality i vážnosti je skvěle vyvážen. Když už se moc dlouho povídá, přijde náhrada v podobě přestřelky, při které se neubráníte pocitu nadšení. Když už se zdá, že všechno dopadne špatně, postavy vás překvapí svým jednáním. A naopak když už se zdá, že všechno dopadne dobře, můžete čekat ty největší jatka ze všech.
Místy jsou zvraty prvoplánové, ale celkově film podle mého funguje lépe, než Hanebný pancharti, což je dáno především tím, že se nebere zdaleka tak vážně. Ukazuje vážné věci, ale nehodlá je nutit divákovi jako téma k přemýšlení. A hlavně, humor (černý, absurdní i chytrý) na celé čáře vítězí, což je v kombinaci s černošskou tématikou příjemné osvěžení po vánočním mainstreamu a lednovém Oscarovém přílivu.
Jamie Foxx jako Django je skvělý. Jako „jeden z 10 000 černochů“, který má odvahu se osvobodit z otroctví, si svou roli zvířete, které bylo vypuštěno z klece a našlo svou sílu, hodně užívá. Zároveň ale dal své postavě dostatečnou míru vážnosti a smutku ze svého osudu. Není naivním otrokem, který dostal do rukou pistoli a bezhlavě se mstí na všech kolem sebe. Je vychytralý a dokonce chladnokrevnější, než doktor Schultz. Jeho minulost i skutečnost, že ho nikdo nebere zcela vážně, mu dává moc konat bez jakýchkoliv zábran. Zároveň je taky vtipný, pohotový, plný lásky k manželce a vděčnosti k bílému příteli. Zkrátka skvělá hlavní postava. V teatrálnosti a vytříbenosti herectví ho sice předčí Waltz i DiCaprio, ale pro tenhle příběh je Django přesně takovou postavou, jakou má být. 
Tarantino dobře zapracoval romantickou linii, která je nezvykle citlivě vložena do první půlky děje, a jakožto motivace hlavního hrdiny funguje i ve zbytku filmu. Django díky své lásce není jen strojem na zabíjení. Láska mu dodává strach, který by jinak necítil, a jeho temnota v srdci je díky manželce únosná. Broomhilda je nenápadná, ale silná ženská postava, která klidně mohla dostat víc prostoru.
Hlavní dvojice jsou oproti ostatním vážné postavy, které mají silnější touhu po přežití, než kdokoliv z otroků. Všichni bílí jsou oproti tomu karikaturami, i když v tom nejlepším smyslu slova. Slizcí upocení otrokáři, kteří tak rádi bičují černošky, nebo ulíznutí gentlemani, všichni jsou stejní násilníc a rasisti, kterých vám nebude líto, ať umřou jakkoliv. Jako bonus Tarantino přidal i Ku Klux Klan, který se představí ve scéně, absurditou se rovnající Monty Pythonům.
Tarantino přehnaně zdůrazňuje existenci otroctví a samozřejmost, se kterou ho všichni přijímají a snášejí. Je to nutné, protože Nespoutaný Django je obrácený western, ve kterém otrokářství je zlo a všichni, kdo s ním souhlasí, nehledě na barvu pleti, si zaslouží pomstu hlavního hrdiny. Kdyby to někdo zfilmoval jako vážné téma, byl by to propadák, ale Tarantino přesně ví, co chce říct a jak na to jeho diváci budou reagovat. Z nálady v kině bylo jasné, že diváci jsou otevřeni jakékoliv zvrácené, hříšné a absurdní myšlence, kterou jim film ukáže. Smích se ozýval mnohem častěji, než by tomu tak bylo u stejně násilného filmu jiného režiséra. Protože Tarantinovo násilí je prostě super. A to jsem pacifista.
Typické prvky Tarantinových filmů fungují skvěle. Westernový žánr je sám o sobě dobrým prostorem pro krvežíznivé tvůrce a navíc se odehrává ve vizuálně vděčném prostředí. Holé pláně, chudá městečka a rozsáhlé farmy na sebe nestrhávají pozornost a postavy do prostředí skvěle zapadají. Kamera si může pohrát s horizonty, s počasím, s barvami, a nebojí se ani westernových klišé.
Také musím zmínit, že černošští herci skvěle přijali role otroků. Z jejich tváří skutečně čiší odevzdanost a smíření se skutečností, že jsou nižšími tvory, než bílí lidé. Volba westernu ale rozhodně není znakem toho, že by měl Tarantino tvůrčí krizi. Dialogy jsou chytré, nejsou zbytečně dlouhé a snad každá druhá replika je vtip, slovní hříčka, filmový odkaz nebo nějaké jiné pomrkávání režiséra na diváky.
Jedinou výtkou, kterou mám, je tříhodinová stopáž. Je jasné, že příběh bylo třeba dovést až do konce, ke kterému není snadná cesta. Ale zkrácení by některým scénám vůbec neuškodilo, dokonce jsem místy měla pocit, že při střihu ve filmu zůstaly některé postavy, které měly původně mít větší prostor, ale ve finále se na ně zapomnělo. Jejich vystřiženým by se určitě nic nestalo a divák by byl ještě koncentrovanější na hlavní děj. Nespoutaný Django by se mi víc líbil jakou dvouhodinový film. Už kvůli žánru, příběhu i přístupu k věci je to optimální délka. Ale bohužel Tarantino je ještě větší milovník svých vlastních filmů, než jeho fanoušci, a tak nemá dostatečný odstup, aby posoudil přílišnou délku svého filmu. Jinak si to neumím vysvětlit.
Nespoutaný Django se povedl a je škoda, že přílišná délka mu ubírá na údernosti. I tak ho ale vřele doporučuju všem, kteří mají smysl pro humor.
Klára Scholzová
Nespoutaný Django
Django Unchained
USA, 2012, 165 min
Režie: Quentin Tarantino
Hrají: Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, Laura Cayouette, Sammi Rotibi, Don Johnson, Franco Nero, James Russo, Tom Wopat, Don Stroud, Russ Tamblyn, Amber Tamblyn, Bruce Dern, M.C. Gainey, Cooper Huckabee, Doc Duhame, Jonah Hill, Lee Horsley, Zoë Bell, Michael Bowen, Ted Neeley, James Parks, Tom Savini, Jamal Duff, Michael Parks, John Jarratt, Todd Allen, Michael Bacall, Ned Bellamy, Gary Grubbs, Glen Warner, Rex Linn, Lewis Smith, Misty Upham, Robert Carradine, Kimberley Drummond, Kasey James, Quentin Tarantino
