Do kin vstoupil film Nejvyšší nabídka italského režiséra Giuseppe Tarnatore. Jak téma filmu, profil tvůrce a hlavního představitele, tak nakonec i samotný název přinášejí velká očekávání. Bohužel, ne všechna očekávaní bývají naplněna. V případě Nejvyšší nabídky to platí několikanásobně.
Virgil Oldman (Geoffrey Rush) je znalec umění a starožitností. Je mu 63 let, nikdy neměl ženu a snad ani skutečného přítele. Jsou jen dva lidé, které si pustí k tělu. Mladého restaurátora Roberta (Jim Sturgess) a neúspěšného malíře Billy Whistlera (Donald Sutherland). Před ostatním světem se uzavírá. Lidem se nedívá do očí, na veřejnosti nosí vždy rukavice a jediné místo, kde se nemusí přetvařovat, je tajný trezor v jeho šatně, kde ukrývá slavná malířská díla, která s pomocí Billyho ukradl. Vše se změní právě v den jeho třiašedesátých narozenin, kdy se mu ozve záhadná Claire Ibbetson (Sylvia Hoeks), která ho požádá o odhad ceny pozůstalosti po rodičích – rozpadající se vily plné starožitností.
Virgil zpočátku nechce nabídku přijmout kvůli podivnému chování majitelky. Ta s ním komunikuje pouze přes telefon, který k smrti nesnáší, ale když zjistí, že se nejedná o domýšlivost a rozmazlenost mladé dědičky, ale agorafobii, tedy strachu z otevřených prostor, jíž Claire trpí, začne ho Claire přitahovat. Dalším důvodem, proč rozhodne ji pomoci, je záhadný mechanismus, který po malých částech v podobě ozubených koleček nachází především ve sklepení ledabyle pohozených mezi historickými kusy nábytku. Části postupně, samozřejmě bez vědomí majitelky, odnáší k restaurátorovi Robertovi, aby zjistil, že se jedná o velmi cenný mechanismus robota z 18. století.
V první polovině filmu se rozjíždí tři paralelní příběhy, v nichž vždy jako hlavní postava figuruje Virgil. Jedním je vztah s Billy Whistlerem založený na podvodech a lásce k umění, další s Robertem, založeným na důvěře a vzájemném nejen profesním respektu a nakonec s Claire, ve které nachází spřízněnou duši a posléze i lásku, kterou za celý svůj život nepoznal. V této rovině měl režisér řekněme alespoň dobrý záměr.
Bohužel od začátku filmu se nejen nedokáže vyhnout zaběhnutým obrazovým i textovým filmařským postupům. Naopak to vypadá, že záměrně vytváří encyklopedii filmových klišé. Rozmazávání make-upu, ponoření se do vany s otevřenýma očima, záhadná postava trpasličí ženy,dramatický déšť a desítky dalších samoúčelných scén, u kterých máte nepříjemně vtíravý pocit, že jste je už mnohokrát někde viděli. Ale to stále není všechno, co laťku Nejvyšší nabídky snižuje.
Hereckou impotenci některých herců a patetičnost Donalda Sutherlanda nezachrání ani Geoffrey Rush, který je nakonec sám velmi průměrný. To se ovšem nedá vytknout hercům, ale spíš režisérovi. Ten nechal představitele všech rolí napospas vlastnímu talentu, který ovšem bez režijního vedení většinou nestačí. Je to jak vzít do průměrného hokejového týmu Jágra a očekávat, že takový tým vyhraje zápas 10:0, aniž by absolvovali jediný trénink.
Mistrovský kousek se režisérovi povede v poslední třetině filmu, kdy jsem na chvíli uvěřil, že sleduji nejstupidnější romantický blábol všech dob. Naštěstí režisér od začátku filmu tak jasně prozrazuje, jak film skončí, až se stydím, že jsem na jeho hru ke konci filmu málem přistoupil.
Na festivalu v Karlových varech jsem letos viděl dva výtečné italské filmy. Ať žije svoboda (Viva la libertá) a hlavně La Grande bellezza (Velká nádhera) od Paola Sorrentina. I kvůli tomu jsem se na nejvyšší nabídku těšil. O to je zklamání větší. Co mě ovšem nejvíce na filmu mrzí, je přetažený konec. Po tom všem, co se ve filmu nezdařilo, mohl skončit v momentě, kdy jsem měl mrazení v zádech. Přesto, že jsem věděl, jak film skončí, bylo probuzení z růžového ráje do reality nad očekávání povedené.
V momentě, kdy Virgil převezme obraz od svého přítele a pozná tak celou krutou pravdu svého života, jsem polohlasně v kině prosil o tmu a titulky. Bohužel, režisér si neodpustil ještě dobrou čtvrthodinku, ve které vám musí vše, co víte celou dobu, vysvětlit znovu jako malému dítěti a posledním záběrem z pražské restaurace vás kopne přímo do zadku. Bez posledních 15 minut bych ohodnotil mnohem lépe, takhle film nenazvu odpadem snad jen z úcty k Goeffrey Rushovi.
UP
Migliore offerta, La
Drama / Romantický
Itálie, 2013, 124 min
Režie: Giuseppe Tornatore
Scénář: Giuseppe Tornatore
Kamera: Fabio Zamarion
Hudba: Ennio Morricone
Hrají: Geoffrey Rush, Jim Sturgess, Sylvia Hoeks, Donald Sutherland, Liya Kebede, Philip Jackson, Dermot Crowley, Brigitte Christensen, Kiruna Stamell
