Gauguin režiséra Edouarda Deluca není klasickým životopisným filmem zachycujícím tvorbu jednoho umělce. Charismatický Vincent Cassel přesvědčivě ztvárnil duši umělce, kterému málokdo rozumí. Talent zde není jen prostředkem k sebevyjádření, ale pnutím, které drásá umělcovu mysl a nutí ho obětovat vše s vidinou, že najde někoho, kdo mu porozumí.
Gauguin utíká z Francie, která mu nenabízí dostatek inspirace, aby mohl plně rozvinout svůj talent. Opouští svoji rodinu a odjíždí do vysněné civilizačně neposkvrněné Polynésie. Na Tahiti potkává nádhernou domorodou dívku Tehuru, která se stává jeho inspirací i životní láskou, pro kterou by zabíjel. Bída, nemoc a stesk po rodině ho však neopouštějí ani v panenském ráji.
Gauginova inspirace
Film je inspirován knihou, kterou malíř sám napsal, tudíž jeho život není nikým zprostředkován. Další výhodou pro film je, že kniha nemá charakter románu, ale jedná se o střípky z života, tvorby a inspirace, které Gauguin zachycoval do svého notýsku. Je tak koláží z posledních let malířova života. Tvůrcům tak dává mnohem víc prostoru, než kdyby se musel držet uceleného rámce. Proto trochu nepochopitelně si ten rámec tvůrci vytváří sami a natočili především milostné drama.
Naštěstí se z filmu nevytratila umělcova duše. Gauguin si v něm uvědomuje svoji výjimečnost a tudíž i nepřekonatelnou propast mezi ním a okolním světem. Gauguin je navíc zde vykreslen jako výjimečnější z výjimečných. Tedy jako jediný z malíř své doby, kdy jako jediný našel odvahu se vzdát reálného života. Ve filmu je jeho rozpoložení skvěle podtrhnuto hudbou. Dlouholetý spolupracovník Nicka Cavea Warren Ellis coby člen nejen The Bad Seeds, ale i jeho dalšího projektu Grinderman, nechá hudbou dokreslovat každou etapu Gauguinova života. Ač je jeho hudba skromná, tedy bez okázalé orchestrálnosti, neztrácí na půvabu a síle a je jednou z dominantních složek filmu.
Trosečníkem z vlastní vůle
Film Gauguin zpočátku působí jako romantické vykreslení dobrovolného trosečníka, který nalezne spokojenost v přírodním životě. Naštěstí tvůrci brzy přiznávají, že samota a návyk společnosti jsou nepřekonatelnou překážkou pro šťastný život domorodce. Zvlášť pro duši umělce. Gaugin je film o touze po svobodě, která má svůj půvab v příbězích, ale její strasti už bývají opomenuty.
Snad žádný z filmu o malíři je tak málo o malování jako Gaugin. Jeho kouzlo není v tom, že by vyprávěl příběh o jednom smutném osudu. Ten totiž není v bídě, nemoci, podmínkách, ale v nepochopení, které je tím nejsilnějším aspektem, co všechny skutečné umělce kdy spojovalo.
Pavel Urík
Gauguin – Voyage de Tahiti
Drama / Životopisný
Francie, 2017, 102 min
Režie: Edouard Deluc
Hrají: Vincent Cassel, Tuheï Adams, Malik Zidi, Marc Barbé, Samuel Jouy, Scali Delpeyrat, Pernille Bergendorff, Pua-Taï Hikutini, Ian McCamy
