Fanoušci sci-fi se po dlouhých 27 letech od vydání prvního výtisku knihy Enderova hra od Orsona Scott Carda dočkali jejího filmového zpracování. Proč to trvalo tak dlouho? Jedním z důvodů může být fakt, že námět filmu skýtá veškeré předpoklady neúspěchu. Od nepřehnané kultovnosti knižní předlohy, přes náročnost sci-fi komunity, nemilosrdně odhalující veškeré „logic faily“, až po potřebu obrovského rozpočtu na CGI efekty.
Člověkem, který se této výzvy nezalekl byl jihoafrický režisér Gavin Hood (Tsotsi, X.Men Origins: Wolverine) a nutno hned na začátku říci, že nejen že se výzvy nezalekl, ale zhostil se jí se ctí. Enderova hra není filmem na efekt, jak by se např. po zhlédnutí trailerů mohlo zdát. Jedná se o vrstevnatý film, jehož hlavní hrdina čelí morálním dilematům moderní doby a digitální efekty zde slouží především jako doplněk, který má uspokojit diváka lačnícího po nezapomenutelných vesmírných bitvách.
Od té doby co Zemi napadli vesmírní termiti a lidstvo přežilo jen díky oběti svého nejschopnějšího generála, se lidé usilovně připravují na další invazi. Cestou ke zničení termitů mají být dokonale strategicky připravení pubescenti, vychovávaní od malička ve válečných akademiích, kteří dokážou ve vteřině zhodnotit krizovou situaci a reagovat na ni.
Nejlepším z nich je pak Ender Wiggin (Asa Butterfield), který na rozdíl od svého bratra a sestry, kteří byli z akademie vyhozeni, raketově postupuje v hierarchii výš a výš. Enderovi sourozenci jsou důležitým prvkem pro vybarvení hlavní postavy, jelikož ta v sobě kombinuje obě jejich dominantní vlastnosti – bratrovu agresivitu a sestřin soucit. Ender si tohoto vnitřního boje je od začátku vědom a především v momentech, kdy je vystaven šikaně, či nátlaku starších členů akademie, u něj propuká chladná analytika spojená s agresí, ze které se následně stane pochopení a soucit s nepřítelem.
Na těchto minisoubojích uvnitř akademie vystupuje na mysl jedna z hlavních otázek, která se Enderovi v průběhu příběhu čím dál častěji honí hlavou: „Je důležité pouze vítězství, nebo jakým způsobem bojujeme?“ Zatímco plukovník Graff (Harrison Ford) je přesvědčen, že pokud je v ohrožení samotná existence lidstva, nemá smysl klást si otázky etiky boje, tak na druhém břehu stojící psychologická expertka akademie (Viola Davis), zkoumá především Enderovu schopnost empatie. Dvě hlavní dospělé postavy se tak v podstatě zrcadlí v sourozencích Endera.
Sympatickým aspektem scénáře zůstává fakt, že se Ender nepřiklání ani na jednu ze stran, čímž téměř vylučuje (přiznaně) ztotožnění s divákem. Ender není ani strojem na zabíjení, ani existenciálním teenagerem utápějícím se ve výčitkách pokaždé když někomu nakope zadek. Ender je především hráč, čímž se dostávám k druhému silnému tématu samotného filmu.
Neustálá přítomnost simulace boje a gamifikace obecně, udržuje dětské hrdiny v bytostné touze být ve hře nejlepší a záměrně zamlžuje otázku, kdy končí hra a začíná realita. Tato lehká parafráze na moderní život, dostihne hlavního hrdinu v mnoha okamžicích, kdy činí rozhodnutí na základě analyticky bezchybného zhodnocení situace, avšak není připraven na morální konsekvence svých činů, jelikož se přece jedná „o hru“.
Co do formální stránky Enderova hra nijak zvlášť nezaujme. V porovnání s epickými kamerovými sekvencemi nedávno recenzovaného filmu Gravitace se scény odehrávající se v simulátoru stavu beztíže zdají konvenčními až nudnými. Za zmínku rovněž stojí i občasně chaotický střih, který potvrzuje pravidlo, že více (střihu) je někdy hůře. Naopak nelze nezmínit skvělé herecké výkony Harrisona Forda a Asy Butterfielda.
Už je to nějaký pátek co Han Solo společně se Žvejkem skákali do hyperprostoru, ale Harrison stále potvrzuje, že žánr sci-fi mu prostě sedí. Asa Butterfield, do té doby známý především ze Scorseseho Huga, si ve filmu projde i slabšími momenty (např. rozhovor se sestrou při zastávce na Zemi), avšak celkově dokáže naprosto důvěryhodně ztvárnit Enderův vývoj a jeho dilemata. Mezi zajímavost lze např. zařadit fakt, že Butterfield společně s ostatními herci prošel tréninkovým kempem NASA a pro sekvence uvnitř simulace boje ve stavu beztíže trénoval pohyby s členy Cirque du Soleil.
Díky Hoodově režii tak nepůsobí Enderova hra jako lehká podzimní sci-fi oddechovka, kterých se díky nekonečným komiksovým adaptacím ještě dočkáme nespočet, ale jako chladný, znepokojující a dospělý film. Přesně takový jako je jeho hlavní hrdina.
Enderova hra
Ender´s Game
Sci-fi/ Akční / Dobrodružný
USA, 2013, 115 min
Režie: Gavin Hood
Scénář: Gavin Hood
Hrají: Asa Butterfield, Harrison Ford, Ben Kingsley, Viola Davis, Abigail Breslin
Petr Peřinka
