Nejlepší knihy roku 2018

Tři vypravěči, tři různá hlediska, jedna rodina. Petra Soukupová už se do paměti čtenářů zapsala svou schopností napsat strhující, a přitom komorní drama mezilidských vztahů. Matky, synové, dcery, rodiče a prarodiče z různých prostředí, všichni se svými chybami, kteří se více či méně nechápou. Zásadní otázka románu zní, nakolik víme, co je nejlepší pro druhé? Víme to vůbec sami o sobě? Podle mnohých zatím nejlepší literární počin Petry Soukupové.

Finále tetralogie, kterou si autorka (či snad autor?) píšící pod pseudonymem získala celý svět. Romány napsané vysoce literárním stylem okouzlily čtenáře v mnoha jazycích a dostalo se i na obrazovku v podobě seriálové adaptace z dílny HBO. Mnozí literární kritici byli v šoku, že se z knih, které se zdály být určeny pro malou skupinu literárních fajnšmekrů, stal celosvětový bestseller.

Co se stane s ruským aristokratem po přelomových událostech roku 1918? Taková otázka by mohla vyústit v politicko-psychologické drama, to je asi to první, co by čtenáře, který ví alespoň málo o bolševické revoluci. Amor Towles ovšem napsal román, v němž hlavní postava (nacházející se přesně v situaci, kterou nastiňuje úvodní otázka) nevolí exil, navíc je nezdolným životním optimistou. Jeho odsouzení k doživotnímu domácímu vězení v proslulém hotelu Metropol pak plní stránky a čtenáře tak barvitými zážitky, že na nějaký nihilismus brzy zapomene.

Kniha roku podle Lidových novin bere čtenáře mezi novodobé poustevníky, kteří se odstřihli od moderní civilizace. Někteří žijí bez střechy nad hlavou, jiní na první pohled vypadají, jako byste je zastihli při chalupaření. Ale to jen na první pohled. Rozhovory nenásilně nastavují zrcadlo tomu, kam se necháme nebo naopak nenecháme moderní dobou tlačit, na co přistoupíme, nebo čemu řekneme ne.

Pokud byste čekali nějaký idylický příběh o útěku z hektického městského světa na venkov, kde se pěstuje bio zelenina a lidé si navzájem pomáhají, tak byste se spletli. Různí vypravěči řeší své všednodenní problémy – výchovu nezdárných vnoučat, syna neochotného převzít hospodářství nebo neustálý sklon k nevěrám. Za občasným zábleskem humoru se ale skrývají otázky mnohem hlubší: je dědina tak, jak ji znali lidé minulých generací na ústupu? Kam se ztrácí bytostné sepětí s půdou děděnou napříč několika generacemi? Autorka navíc na své hrdiny (jejich vlastními ústy) prozrazuje myšlenky, které bychom sami nikdy nikomu neřekli, ze studu nebo z obavy, abychom nebyli nepochopeni. Tato kniha se stala vůbec nejsilnějším literárním zážitkem českého autora.

Po nadšení, které u nás způsobila v roce 2016 svou prvotinou, přišla Sara Baume s knihou, která musela čelit obrovským očekáváním. A ustála to. I tentokrát patří mezi nejvýraznější motivy deprese, vyřazenost ze společnosti i z vlastní rodiny. Připojil se i nepřiměřený tlak na mladého člověka, jenž naplno vstupuje do světa dospělých a musí se potýkat s nároky na kariéru a model rodinného života. Snaha o nalezení rovnováhy a odvahy je navíc psaná vizuálním, bohatým stylem protkaným úvahami nejen nad životem, ale také nad uměním.

Autorka knihy je jednou z nejuznávanějších odbornic na vlky, ovšem v knize Moudrost vlků nečekejte čísla a statistiky, žádnou odbornou příručku. Jde o velmi dobře postavenou motivační literaturu. Co bychom si mohli vzít z chování vlčích smeček, abychom žili plnější a spokojenější život? Proč bychom si nikdy neměli přestat hrát nebo jak se vyrovnávat s příchody a odchody našich blízkých? Naprosté zjevení v žánru motivační literatury.

Anotace láká na silnou a nečekanou lásku dvou mladých mužů. Ovšem Andrému Acimanovi se v románu Dej mi své jméno povedlo mnohem více než jen stvořit krásnou romanci. Zachytil křehkost a plnou váhu první lásky, niterný přerod z dětství do dospělosti se vším, co k tomu patří: nejistota, stud, pocit nedostatečnosti, ale také bezbřehá euforie a nespoutaná radost se splynutí s jinou lidskou bytostí. Tahle kniha pro mě znovu naplnila významem zneužívané a nadužívané slovo láska.

Spojte viktoriánskou dobu se strhujícím stylem psaní a schopností včlenit do textu úvahy o vědě, náboženství, tradicích, postavení jedince vůči společnosti a feminismus, a dostanete Nestvůru z Essexu. Světový bestseller si oblíbili jak příznivci gotických románů, tak i intelektuálně naladění čtenáři. Velkým plusem jsou skvěle napsané postavy, a to včetně těch vedlejších.

Feminismus má v Česku pořád hodně negativní zvuk a označení feministka je většinou používáno jako nadávka. Kniha Od přírody podřadné není feministickým výkřikem do tmy, ani odpovědí na urážky. Britská vědkyně a popularizátorka vědy zkoumá přístupy vědy k rozdílům mezi pohlavími a snaží se dobrat vědeckými metodami toho, zda jsou ustálené „pravdy“ skutečně podložené, nebo jde o nepravdivé výmysly utužené pouze slepým opakováním. Také je velmi cenné, že autorka nevyřazuje studie nebo vědce, kteří se jí nehodí pro jeden světonázor nebo postoj. Uvádí vše, co může být přínosné pro celkové posouzení. Právě analytický přístup a absence emotivních (nebo až agitačních) výkřiků dělá z knihy událost.

Tolik tedy moje top desítka. Nevešly se tam knihy pro děti a mládež, na ty se zaměřím v příštím článku. Které kousky považujete vy za nejlepší knihy roku 2018?

Sandra Procházková
Úvodní foto: Pixabay