Nemůžeme popřít, že novodobá kinematografie je prostě vynikající. Kdyby mistři tohoto oboru, George Melies, David Lean nebo Stanley Kubrick, mohli procitnout a zhlédnout, řekněme například Gravitaci od Alfonsa Cuaróna, určitě by zastali názor, že film nikdy nebyl lepší, než je teď. Jenže téměř každé zlepšení či pokrok má za následek, že něco musí ustoupit nebo zmizet úplně. Filmový průmysl se v průběhu posledních dvou desetiletí značně proměnil, a ačkoliv změny vedly převážně k lepšímu, svou daň si vybraly.
Uvádíme 8 věcí, které chybí v dnešních filmech. Je vůbec nějaká šance, že by se kterýkoliv z nich dočkal návratu?
8. Ručně kreslené plakáty
Na mysli by vám měly vytanout klasiky jako Blade runner nebo Návrat do budoucnosti, ke kterým Drew Struzan vytvořila vlastnoručně plakáty. Je jednou z nejznámějších hollywoodských plakátových umělců. Přestože (nejen) její práci nahradil Photoshop, nemůže se tento výdobytek moderní doby rovnat kvalitní „piplačce“. Počítač prostě nedokáže na 100 % replikovat kresbu – přidá obrázku maximálně další texturu, navrství ho, atd.
Má šanci na návrat? Vůbec. Nádherná práce Struzanové a jejích kolegů je příliš drahá a časově náročná v porovnání s návrhy z Photoshopu za 15 minut.
7. Kouření
Cigarety ve filmech byly typické především pro tzv. „Zlatou éru“, která panovala v Hollywoodu mezi 20. a 60. léty. Vzpomeňte třeba na rebela Jamese Deana nebo Audrey Hepburn s jejím ozdobným držákem na cigarety. Kouření bylo jasným ukazatelem – buď jde o super padoucha, nebo sexy slečinku. V průběhu desetiletí se ale názor změnil – z kouření se stal smradlavý, nežádoucí návyk, který zmizel nejen ze společnosti, ale i z filmu. Jde o zdraví škodící látku, ale pravdou je, že s cigaretou dostala postava nový „cool“ rozměr.
Má šanci na návrat? Ani náhodou. Veřejné mínění se v průběhu let dostalo do fáze, kdy neexistuje žádná možnost návratu na plátna kin. Na výsluní se tak dostává alkohol – čas pro pana Jacka Danielse vystřídat Marlbora Light.
6. Pocit nevědomosti
Před nástupem internetu do každé domácnosti se kolem kinematografie vznášelo tajemno. Publikum nemělo možnost vidět 5 trailerů, 11 televizních upoutávek a 9 videí na Youtube před tím, než film vůbec vstoupil do kin. Nikdo neměl telefon s foťákem, aby mohl „vyblejsknout“ cokoliv, co se kde šustlo. Žádná fóra, kde se propírají pikantnosti ze zákulisí. Prostě žádné bezprostřední informace z placu.
Proto je dnes až šokující, že J. J. Abrams donutil podepsat všechny zúčastněné na Star Wars: Epizoda VII. dohodu o mlčenlivosti s tím, že když ji někdo poruší, bude uvržen do jámy sarlacc. V dnešní době je téměř nemožné být uchráněn od informací a jen málo kdo z nás by byl ochotný se odříznout od internetu, aby šel do kina s pocitem naprosté nedotčenosti.
Má šanci na návrat? Pokud nedojde nějakým způsobem k pádu internetu, tak ne. Všechno se neustále zrychluje, všichni očekávají přísun informací, obrázků a videí ve vysokém rozlišení, a to hned. Za chvíli tu budeme mít „ukázka na ukázku ukázky“ a nikomu to nebude připadat divné.
5. Tradiční 2D animace
Když geniální Pixar přišel v polovině devadesátek s 3D animovanými filmy, ručně kreslené 2D animace vyhynuly. I když se sem tam pokusí někdo o návrat (např. Medvídek Pú), nikdy nedosáhne takové popularity jako ty, co jsou přivedeny k životu počítačově.
Má šanci na návrat?: Tradiční animace je dnes ojedinělá a žezlo do ruky už asi nedostane. CGI animace (počítačově generované) jsou rychlejší a levnější než kreslení rukou. 2D sice zůstane na druhé koleji, ale jisté je, že vždy bude mít své příznivce.
4. Rozumná délka
Nezdá se vám, že jsou filmy v poslední době nějak dlouhé? Mluvíme hlavně o trhácích jako třeba Transformers od Michaela Baye, který je nebezpečně blízko 3 hodinám. Něco je někde špatně. Je to nutné? Ne. Je to to, co chce publikum? Asi ne. Nebyl by film mnohem jednodušeji stravitelnější, kdyby byl o hodinu kratší? Absolutně. V roce 1930 bychom v bijácích zhlédli film maximální délky 90 minut. Dnes je to něco okolo 120 minut, a to nemluvím o výjimkách, které to natahují do nekonečna. Tvůrci by se měli pokusit říct příběh co nejkratším možným způsobem. Pokud pak přijde Judd Apatow s tragikomedií, která má trýznivou dvou a půl hodinovou délku, věci zašly příliš daleko.
Má šanci na návrat? Diskutabilní. Dokud tříhodinové filmy budou vydělávat, studia nebudou mít potřebu „přitáhnout opratě“.
3. Kouzlo natáčení
Teď není řeč o filmu, ale o samotném natáčení, které v poslední době upadá a zasahuje velice silně celý filmový průmysl. Digitální tvorba je neomezující, a tudíž ideální pro mladé filmaře. Mohou si natočit libovolné množství materiálu za nízký náklad a následně ho „poustnout“ na Youtube nebo Vimeo pro všechny. Nevýhodou je, že ne všechno vypadá v digitální tvorbě tak dobře. Vezměme si například letošního X-mena, který byl natočen digitální kamerou. Obraz scén, kde se bojuje, ztrácí „hladkost“, dochází k rozmazání a vypadá to jak domácí video natočené na starou kameru.
Má šanci na návrat? Nemožné. Jedině s odborníky a režiséry jako Christopher Nolan je povoleno ji používat (Interstellar je dokonce promítán ve vybraných místech na 70mm filmu, což už stojí za zmínku!). Digitalizaci není možné zastavit a bude se šířit i v dalších letech.
2. Absence mobilních telefonů
Dříve horory a thrillery působily mnohem věrohodněji než dnes. Nikdo neměl mobilní telefon, takže ani ta nejprsatější holka ze školy nemohla vytáhnout iPhone a zavolat poldy. Místo toho musela běžet (samozřejmě špatným směrem) a stát se obětí útočníka. Jak už víme, dnes jsou i ti nejmenší vyzbrojeni smartphony a jejich slovní zásoba se jim už v útlém věku rozrostla o „wifi“ a „signál“. Ale i s přemírou telefonů se dá pracovat a vytváří se tak nová filmová sekce se zajímavými příběhy, ve kterých figurují mobily.
Má šanci na návrat? Není dobrý nápad s tímto „problémem“ bojovat. Pokud některá z postav náhodou ztratí telefon, zavání to lstí, což publikum vycítí. Proto jsou moderní horory raději zaměřeny na psychologickou podstatu než na typického maskovaného zabijáka.
1. Originalita
Můžete mít pocit, že ve 21. století už muselo být natočeno úplně všechno. Samozřejmě máte trochu pravdu. Kromě občasného Tarantina nebo Nolana je skoro všechno buď remake, pokračování nebo adaptace. Navíc, studia raději podpoří něco, o čem ví, že už tu bylo a líbilo se to, než novinku nejistého výdělku. A pak se objevuje problém. Filmaři se snaží napodobit frajery jako Tarantino, ale nakonec je z toho podivná slátanina podobná komedii. Co tedy kino potřebuje? Originalitu. Dostatek odvahy a taky trochu hazardu. A pak to možná půjde.
Má šanci na návrat? Absolutně. Čím dál více se objevuje potenciál pro něco kreativního, nového. Mladí režiséři sice nemají tolik financí, ale k tomu jim pomůže již zmíněná digitalizace. Mohou se ukázat ve světě internetu i bez peněz, a pokud budou dobří, někdo jim pomůže udělat další krok vpřed.
Angelika Raisová
www.whatculture.com
