„Ano, spáchal jsem ty zločiny…spáchal jsem je všechny ve chvílích šílenství.“
Joseph Vacher (16.11.1869 – 31.12.1898) Francouzský rozparovač
Mezi lety 1894 – 1897 otřásaly Francií sériové vraždy, odehrávající se povětšinou na odlehlých loukách, mezích a v lesích krásné přírody od Normandie až po Provence. Oběťmi se stala jedna dospělá žena, pět nezletilých dívek a pět nezletilých chlapců.
Modus operandi vraha byl vždy podobný. Oběti ubodal nožem, některým vyvrhl vnitřnosti, některé zohavil, většinu po smrti znásilnil, a to jak děvčata, tak chlapce.
Své oběti si vybíral při svém putování po zejména jihovýchodní Francii, kde se živil jako nádeník, přespával v lesích a opuštěných stodolách. I proto se oběťmi většinou stali pasáčci a pasačky ovcí a krav na odlehlých pastvinách. Byl to tulák, blázen, jehož poznávacím znamením byla znetvořená tvář, harmonika a bílá králičí čepice, pod kterou svůj fyzický handicap ukrýval.
Jeho jméno bylo Joseph Vacher.
V roce 1897 jeho řádění skončilo, když byl zadržen a předveden na policii manželem a synem ženy, kterou si na poli u obce Bois des Pelleries vybral jako svoji další oběť, ale která se, na rozdíl od nezletilých děvčat, byla schopna vrahovi postavit a volat o pomoc.
Vacher se brzy přiznal a i přes jeho výroky, které zavdávaly příčinu k pochybnostem o jeho příčetnosti, byl shledán příčetným, odsouzen k trestu smrti a dne 31. prosince 1898 oslavil konec roku ve společnosti gilotiny ve městě Bourg-En-Bresse, ke které ho kat musel doslova dotáhnout.
Vacher spáchal první vraždu už v patnácti letech, kdy znásilnil a zabil desetiletého hocha. Na pachatele této vraždy se nikdy nepřišlo, i proto mohl Vacher, v té době již trpící depresemi z důvodu ztráty varlete po nákaze syfilidou, kterou chytil od prostitutky, narukovat do francouzské armády. Frustrován nemožností kariérního postupu a údajného nedocenění jeho služby, pokusil se spáchat sebevraždu podřezáním krční tepny, tento pokus však byl neúspěšný. Po této epizodě se zamiloval do služky Louise Barrandové, která však jeho žádost o ruku odmítla. Tuto situaci Vacher poněkud nezvládl a pokusil se ji vyřešit střelou zbraní. Louise čtyřikrát střelil, sebe se pak pokusil zabít střelou do spánku. Díky nekvalitní munici však oba přežili. Louise těžce zraněná, Vacher s poškozeným pravým okem, paralýzou pravé části obličeje a kulkou až do jeho smrti vězící někde za uchem.
Odměnou za tento výstup byl vyhazov z armády a roční pobyt v psychiatrickém zařízení ve městě Dole ve francouzském departementu Jura. Zde mu byla diagnostikována paranoia a trpěl zde halucinacemi. I přes opakované útěky byl po roce uznán zcela vyléčeným a propuštěn. Bestie mohla začít svoje toulky Francií.
Filmové a knižní odkazy, články:
Kniha Vrah malých pastýřů: pravdivý příběh: zrod forenzních věd Douglase Starra
(STARR, Douglas P. Vrah malých pastýřů: pravdivý příběh: zrod forenzních věd. Praha: Dobrovský, 2012. ISBN 978-80-7306-508-9.)
Článek v angličtině na: http://www.headstuff.org/2015/02/joseph-vacher-the-french-ripper/
Příběh volně zpracoval v roce 1976 francouzský režisér Bertrand Tavarnier ve filmu Soudce a vrah v hlavní roli s Philippem Noiretem a Michelem Galabrum
Odkazy na informace o filmu:
https://www.fdb.cz/film/soudce-a-vrah-le-juge-et-l-assassin/51769
http://www.csfd.cz/film/8870-soudce-a-vrah/prehled/
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10405484606-soudce-a-vrah/21238147488/
Dokumenty na youtube:
https://www.youtube.com/watch?v=gZT8k1E6VbM (ve francouzštině)
https://www.youtube.com/watch?v=Ss91KH5Cb7A&list=PLh3k4-nCVwXR2V7OyafK3rL8k48wOrSOi (ve francouzštině)
PLh3k4-nCVwXR2V7OyafK3rL8k48wOrSOi
Včelař
