Pokračování kultovního Zoolandera z roku 2001 se konečně dostalo i k nám. Po zhlédnutí mě napadá jediná otázka. Bylo opravdu nutné? Nebylo. Po 15letém čekání bychom očekávali něco velkolepého a alespoň trochu propracovaného. Bohužel, druhý díl je velikým zklamáním hned v několika ohledech. Stejně, jako v předchozím díle se na post režie vrací Ben Stiller, který si nejen zahrál hlavní roli, ale měl největší slovo co se scénáře týče. Je vidět, že tomu nevěnoval dostatečnou pozornost a všechny tři posty najednou nezvládl.
Stillerův úplně první film z hlediska režie, scénáře a hlavní role byl právě výše zmíněný Zoolander. Jednalo se o parodii s absurdním pohledem na modely a módní návrháře. Tento pohled byl tak stupidní, že některé pasáže se i docela povedly a byly i vtipné. S tím korigoval originální příběh se smysluplnou zápletkou, samozřejmě, stále v mezích parodie. Ze svého druhého filmu, Tropické bouře, nejdražší komedie na světě, udělal parodii na všechny filmaře a herce a vzhledem k tomu, že využíval převážně vulgarismů a přehnané agrese, se mu to docela i povedlo. Paradoxně, jeho vlastní fádní styl se stal jeho záhubou. Alespoň ze strany filmové kritiky.
Problém letošního Zoolandera 2 je, že se i po 15 letech vůbec nezměnil. Příběh je tupý, nesmyslný a nezáživný. Dříve nejpopulárnější model na světě – Derek Zoolander (Ben Stiller) po patnácti letech zjistí, že může získat zpět svého syna. Toho se pokusí dosáhnout návratem ke své předešlé práci, aby světu dokázal, že je zodpovědný a dokáže se postarat o dítě. Dozvídá se, že jeho úhlavní nepřítel Mugatu (Will Ferrell) chce jeho syna sníst a tím získat jeho moc a krásu. On od toho opravdu někdo něco očekával? S tím se nedá absolutně pracovat, a i když některé scény v sobě skrývají veliký potenciál, nulový příběh je vyždímá do morku kostí. Celých 102 minut se tváří nadutě, přitom zcela postrádá jakoukoliv invenci. Snaží se naoko vypadat vážně, jeho absurdní koncept je však nepřehlédnutelný. Na papíře se to mohlo zdát humorné, bohužel v reálu to nefunguje. Místy dochází k nechtěným výjimkám, které pouze potvrzují, jak moc se scénář nepovedl, například nepovedená bouračka, způsobená focením na GoPro, následovaná Stillerovým: „Ups“ nebo „Tloušťka z tebe dělá příšernou osobu“. Není to o tom, že vtipy, kterými je Zoolander 2 prošpikován nejsou vtipné, je to pouze špatně napsané a zformulované.
Postavy si rády hrají se slovy, nicméně k těmto hříčkám stále využívají své hlouposti a neznalosti. Dlouho jim trvá přijít na primitivní věc a nedokážou ani správně vyslovit „lame“. Stále se ksichtí na kameru, využívají k tomu své umělecké pohledy a výrazy a pózují, jako by stále chodili po návrhářském molu. Opět se můžeme těšit na příšerné přízvuky, které byly hlavní okrasou prvního Zoolandera a i v pokračování se derou dopředu. Některým postavám např. Kristen Wiig jde jen stěží porozumět, převážně proto, že výslovnost některých slov se natolik odlišuje od původního znění. Jsem upřímně zvědavý, jak si s tímto vypořádal dabing.
Film je plný referencí, čehož si můžeme všimnout již v úvodní scéně, která z naivního a přehnaně optimistického pohledu vypadá jako geniální. Neznámí zabiják rozstřílí Justina Biebera a ten má dostatek času na vybrání filtru a postnutí fotky na instagram. Později je na něj odkázána jediná, dokonale vystižená věta:“Opravdu se ptáš, proč by někdo chtěl zabít Justina Biebera?“. Jediná světlá stránka, co se humoru týče, je, že i když se člověk náhodou zasměje, není to díky vulgarismu, či brutálnímu zákroku. Zoolander 2 ze sebe nedělá nic, čím doopravdy není. Je to parodie a v některých pasážích pracuje i jako metafora například na známou pohádku Jeníček a Mařenka. S takovým konceptem ladí i akční hudba, dokonale opsaná z nějakého rádoby agentského filmu.
V hlavních rolích se vrací komediální duo Owen Wilson a Ben Stiller. Společně jim to sluší i v tak nudném filmu. Jsou zobrazeni jako starci, kteří se 15 let skrývali a nové době již nerozumí. Pravdou ovšem zůstává, že nerozumí prakticky ničemu. Jsou tupější než v předchozím díle a jejich stupidita je ještě více okatější. Jejich neadekvátní reakce a stálé sexistické odkazy na orgie zkrátka nejsou vtipné. Penélopé Cruz jako agentka Interpolu svou krásou rozzářila nechutnou atmosféru, nic jiného ovšem nepřinesla a sloužila tak jako další sexistický panák, díky kterému se do filmu nenavážejí jen kritici, ale i feministky. Nesmíme zapomenout na Willa Ferrela. Jakmile se objeví nějaká nová, většinou příšerná komedie, pokaždé stojí u jejího zrození. Viděl jsem jeho několik vystoupení a upřímně bych dodal, že si tyto stupidní role vybírá sám, přesto že je v reálu poměrně zábavný, ne-li vtipný.
Natáčení probíhalo v Itálii, čehož samozřejmě nikdo nevyužil. Převážně se natáčelo v nechutném filmovém studiu, přesto že jsou venkovní záběry mnohem akčnější, pohybovější.
Nejsem velikým fanouškem prvního Zoolandera, přesto mi přišel mnohem lepší. Hlavním důvodem byla v té době originalita, s kterou přišel Ben Stiller úplně poprvé. Příběh byl zajímavější a napínavější, humor byl originální a založen na čistě absurdním pohledu. Byla to povedená parodie. Zoolander 2 je slabší kopií. Příběh je nudný a většina vtipů vůbec roli vtipu neplní. Nepomáhají tomu ani reference nebo počítačové vpády, jejichž grafické efekty jsou příšerné. „Jsme zpět“. Ne všichni jsou tolik nadšení jako právě Ben Stiller a Owen Wilson. Zoolander 2 nádherně zapadá do Stillerovy tvorby a je přesně tím, čím se zdá. Obyčejným filmovým kýčem.
Alexander Nardelli
