V těchto dnech si můžete na DVD zakoupit úspěšnou německou komedii Toni Erdmann v síti Magicbox. Toni Erdmann pojednává o životě Winfrieda Conradiho, stárnoucího učitele hudby a otce, který vždy v levé náprsní kapse nosí sadu falešných zubů v případě nouze o humor. Optimisticky proplouvá zbytkem svého rozmanitého života a snaží se vnímat krásu a humor okolo sebe. Do jeho lážo-plážo světa úplně nepasuje jeho dcera Ines, která je pravým opakem svého otce. Pracuje v nadnárodní firmě a snaží se udělat úspěšnou kariéru. Její cesta za kariérou ale znamená oběť v podobě půstu času na sebe a svou rodinu. Její otec se rozhodne to nenechat jen tak být a vymyslí si převlek v podobě životního kouče Toniho Erdmanna.
Buďme k sobě upřímní. Kdy si naposledy získala německá komedie takovou pozornost diváků i kritiků, jakou si získal Toni Erdmann? Možná na Oskara nominovaný Schtonk! z roku 1992? Nebo hořká komedie Good bye, Lenin? Takový úspěch německé komedie ve světové kinematografii je výjimečný a mnozí by ho považovali za nemožný. Co je na Toni Erdmannovi vlastně tak zvláštního?
Za úspěšný výsledek jistě vděčíme tvrdé dřině německé režisérky a scénáristky Maren Ade. Ta nad výrobou Toniho Erdmanna strávila přes sedm let, což je doba, za kterou by se Brad Pitt klidně stihl vrátit z Tibetu. Jen napsat scénář trvalo přes dva roky a stejnou dobu trvalo i stříhání přes 100 hodin natočeného materiálu. Během příprav stihla režisérka i dvakrát porodit.
Celý film začíná vtipem a prvním žertovným oblekem hlavní postavy Winfrieda. Tento začátek, jakkoli nevinně může vypadat, může být klíčový pro pochopení celého filmu. Snímek se vždy snaží uvést do kontrastu dva zcela odlišné světy. Divák má poté za úkol přijít na to, ve kterém světě se nachází, a ve kterém by se zase nacházet chtěl a proč. Toni Erdmann má díky tomu velmi hluboký psychologický příběh, který funguje na několika rovinách a může promlouvat k divákům všeho věku.
Winfried žije ve světě optimismu, míru a neuspěchanosti. Zcela opomíjí jakékoliv zodpovědnosti a plnými doušky si užívá svého soukromého života. To vidíme i v jeho divadelním představení, které začíná citátem: „Největší umění je umění odpočívat.“ Ines reprezentuje zcela odlišný svět. Již od své úvodní scény nervózně visí na telefonu a řeší jednu pracovní záležitost za druhou. Snaží se udělat díru do světa a není schopna pochopit, že její otec už nemá žádný životní plán, ani velké sny či ambice.
Obě hlavní postavy jsou zároveň příslušníky jiných německých generací, které si zakládají na jiných hodnotách. Mezigenerační konflikt je ve filmu znatelný ve scéně, kdy Ines ponižuje pracovníka lázní a požaduje po něm kompenzaci za nepovedenou masáž. Poté vidíme detail na otcův obličej. Na něm se odráží čiré zklamání a zmatení. Winfried pochází z poválečné generace, která vybudovala nové Německo. Jeho generace se zasloužila o vzniku nového světa svobody, kde každý člověk bude volný a nebude ničím svazován. Opak se ukáže být pravdou. Jeho dcera tuto svobodu zcela nepochopí a snaží se dosáhnout všech cílů, které ji v tomto světě možností napadnou. Je ambiciózní vězeňkyní nových svobod, která si nedá oddech a zapomíná na krásy života. Pro Winfrieda je toto něco jako nový kapitalismus moderní doby.
Tímto konfliktem se otevírají staré rodinné rány a snímek se snaží upozornit na nebezpečí, které v sobě může mít špatná komunikace nejen mezi rodiči a dětmi, ale i mezi jakýmikoli generacemi navzájem. A těmito kontrasty film zdaleka nekončí. Měl by být člověk vždy oddán společenské etice, nebo by měl ignorovat své povinnosti a soustředit se na svůj život? Musí se žena chovat jako muž a potlačit své emoce, aby byla v kariérním životě úspěšná? Toni Erdmann je velmi výjimečný v tom, kolik dobrých kontroverzních otázek stihne za film položit. Snaží se o probuzení lidstva do možnosti změnit svět, ve kterém se nacházíme. Zkrátka vás donutí přemýšlet o svém životě velmi do hloubky za použití vtipu, který funguje jako sedativum pro příjimání hlubokých myšlenek.
Toni Erdmann je navzdory svému komediálnímu kabátu velmi tvrdě realistický. Netvrdí, že stačí jedno objetí a láska nad vším zvítězí. Snímek nelže divákovi do očí s tím, že poznání správné cesty v životě nám obrátí život vzhůru nohama ze dne na den. Film nám naopak ukazuje velmi dlouhou cestu obou postav za poznáním „něčeho lepšího“ v jejich životech. Jen díky této nenaivitě může Toni Erdmann nést skutečné poselství, které si zapamatujete.
Co může narušovat přemýšlení, které film divákovi vnukne, jsou zcela nepotřebně sexualizované scény. Například scéna s Ines a jejím milencem. Osobně jsem nepochopil důvod scén tohoto charakteru. Film je dle mého názoru dostatečně vtipný a radikální i bez pojídání cukroví s příchutí spermatu a podobných výmyslů ze scénáře Maren Ade. Navíc si to přiznejme, hlavní německá protagonistka zkrátka neoplývá krásným vzezřením, a proto jsou tyto scény spíše nechutné než vzrušující.
Další malé mínus u mě způsobilo to, že celý tento tříhodinový epos zcela postrádá filmovou hudbu. Obvykle jsem rád, když se režisér nesnaží vykořisťovat divákovy emoce silnou emotivní hudbou. Ale jakožto nadšený posluchač soundtracků si nemůžu pomoct, ale některé filmové pasáže v Toni Erdmannovi vyzněly bez hudby poněkud suše. V Toni Erdmannovi je pouze jedna hudební scéna. A ta v sobě skrývá takové emoční probuzení, že by dle mého názoru rozhodně stálo za to hudbu vložit i do jiných pasáží. Například když Winfried stráví s Ines celý pracovní den. Tyto scény mají velký potenciál z hlediska emocí, které by mohly být využity hudbou. Bez hudby ale tyto scény spíše působí jako výplň mezi klíčovými momenty filmu ve stylu „no tak tam něco zajímavého šoupnem, aby se divák mezi těmi velkými momenty neunudil“.
Většina kritiků říká, že Toni Erdmann je jedinečný svým vytříbeným humorem. Já si ale myslím, že Toni Erdmann je jedinečný právě tím, že se jako komedie nechová. Má velmi propracovaný děj fungující na mnoha rovinách a žánru komedie se i vymyká svou drsnou realističností. Své zařazení do žánru komedie si spíše vysloužil velkým množstvím humorných scén. A abych byl zcela upřímný, jako komedie mě Toni Erdmann příliš neoslovil a humor vnímám spíše jako nutnost pro udržení pozornosti po celou stopáž. Jako drama ale nabízí duševní probuzení, ve kterém Toni Erdmann působí jako zjevení, které hlásá: „Jsi ty vůbec ještě člověk?“
Toniho Erdmanna bych vřele doporučil každému, kdo má chuť na neotřelou německou jízdu s hlubokým poselstvím. DVD s filmem Toni Erdmann si můžete zakoupit po kliknutí na tento odkaz.
Trailer:
Pavel Melotík
