Drsná exkurze do špionského života
Detektivní thriller ze špionského prostředí vypráví komplikovaný příběh hledání dvojitého agenta, který v 70. letech v britské tajné službě získává informace pro Moskvu. Spletitou a nebezpečnou hru na kočku a myš sledujeme očima zkušeného flegmatického agenta George Smileyho (Gary Oldman), který byl bývalým šéfem poslán do penze, ale po jeho smrti se vrací, aby záhadu dvojitého agenta rozluštil. Smrtí šéfa, který už na stará kolena nejspíš trochu ztrácel soudnost a rozum, se uvolňuje cesta i k informacím, které by jinak byly naprosto nepřístupné. Díky tomu se i nedotknutelní agenti stávají zranitelnými při tajném vyšetřování, které Smiley potichu a jen se dvěma kolegy provádí.
Film začíná útokem na jednoho z pěti agentů, mezi nimiž bude následně třeba určit zrádce. Expozice, která nás bleskově vtáhne do drsného špionského světa 70. let, je v rámci vypravěčského stylu, který si tvůrci zvolili, dostačující, abychom se “zorientovali” v prostředí. Ale zároveň drsná první scéna, i následující desítky minut, nadhazují víc otázek, než kolik by jich celý jeden film stihnul zodpovědět. Přes prvního agenta, který byl při tajné misi v Maďarsku postřelen a o jehož předchozím i následujícím osudu se dozvíme až o mnoho děje později, se dostáváme ke smrti šéfa (Řídícího), který dlouho držel ochrannou ruku nad podezřelou operací Magie. Jeho smrt je tak nečekaná a blesková, že je dost těžké pochopit, co se vlastně stalo. Následky jeho smrti se začínají naplno projevovat stejně plíživě, jako následky tajných špionáží.
V prvních deseti minutách tedy opustíme s vidinou smrti hned dvě postavy, abychom se “zabydleli” u té hlavní, Smileyho, který je zároveň pozorovatelem, ochráncem “spravedlnosti”, nestranným vyšetřovatelem i zranitelným člověkem, kterému jeho práce vzala vše, co miloval. Ztráty jsou hlavním tématem filmu. Všichni špióni, ke kterým máme možnost se přiblížit, kvůli své práci něco ztratili nebo museli opustit. S odstupem si uvědomíte, že je na ně opravdu smutný pohled, protože si hrajou své špionské hry, aniž by pronikli do skutečného světa, a skutečné vztahy s “obyčejnými” lidmi jim pronikají mezi prsty. Ale zároveň jsou obdivuhodní, protože pro vyšší zájmy obětují vlastní život. Ty vyšší zájmy jsou v tomto případě trochu pochybné, protože jsou to neživotné autority, skryté kdesi nahoře v nebesích, ale doopravdy se s nimi nikdo z agentů nesetká, pouze se všichni brodí ve špíně u země.
Prostředí, ve kterém se pohybujeme, je naopak velmi reálné. Smrt je sice přijímána a zprostředkována chladně a bez řečí, ale ostatní emoce jsou vyhrocené na maximum. Když totiž agent jednou někomu dá svou důvěru a lásku, je to skutečně hluboký cit. Škoda, že ve všech případech vztahy ztroskotají.
Hlavní hrdina Smiley se musel vyrovnat s odchodem manželky, která měla za milence jiného agenta. To, že to bylo součástí nějaké špionské mise, už nás na konci filmu ani tolik nepřekvapí. Jiný agent, mladý Smileyho pomocník Peter (skvělý Benedict Cumberbatch) musí bez vysvětlení vyhnat ze svého života muže, se kterým žije. A další mladý agent, kterému práce zničila život, a kterému jdou teď všichni po krku (Tom Hardy), se snaží víc než sám sebe zachránit ženu, která mu svěřila smrtící tajemství, a přitom netuší, že ona už je po smrti. Všechny tyhle ztráty jsou nastíněny bez patosu, ale o to citelněji zanechávají v postavách jizvy a prázdnotu, která je spojuje a zároveň oddaluje. Stávají se z nich zhrzelí zatvrzelí muži, kteří už na světě po ničem netouží a nemají co ztratit, což z nich nejspíš dělá dobré agenty. Je to skutečně přehlídka nešťastných osob, které bojují na život a na smrt kvůli čemusi, co ani za celý film není vyřčeno.
I přes tenhle paradox je Jeden musí z kola ven dechberoucím filmem, který se zarývá hluboko do divákových emocí, protože porušuje mnoho morálních i společenských pravidel, aniž by si toho postavy všimly.
Jeden musí z kola ven určitě není pro každého. A to jak překombinovaným příběhem, tak i jeho filmovým zpracováním. Obraz a střih totiž nepomáhají divákovi pochopit děj, ale naopak ho ještě víc komplikují, tříští a zamotávají. Nutno uznat, že konec všechny linie příběhu uspokojivě rozmotá a navíc přidá několik emocioálních katarzí. To vše je opět řečeno jen v náznacích, ale kamera a herecká akce jsou tak bravůrní, že je nám jasné, o co jde.
Film má dokonalou obrazovou stylizaci vzhledem k žánru a náladě, ve které se příběh odehrává. Barevně je celý laděn do tlumených béžových barev a jen sem tam z jednotvárnosti vystupuje barevný prvek, který napomáhá udržovat rychlé tempo. Postavy do prostředí zapadají, jako by z něj vyrůstaly. Oblečení, účesy, obličeje, to všechno skutečně patří do světa, ve kterém se příběh odehrává.
Film pracuje bravůrně s velikostí záběrů, barvou, kompozicemi a členitostí lokací. Městská džugle je pro postavy vězením a každý interiér je velmi klaustrofobický. Ale ani příroda nebo vesnice nepůsobí o moc přívětivěji. Toho je dosaženo jednotnou ponurou atmosférou, znepokojivou hudbou, hrou s industriálními zvuky a dokonale sjednocenou hereckou akcí. Film se hemží slavnými tvářemi, ale nikdo, ani hlavní postava, nevyčnívá nad ostatní. Gary Oldman jako Smiley je naprosto nenápadným člověkem, který nemá zapotřebí projevovat emoce, ale ani klamat své kolegy. Je zkrátka dobrým agentem, který nemá žádný osobní život. Mnohem emocionálnější jsou mladé postavy, které dostávají ve filmu velké životní rány, což z nich v budoucnu pravděpodobně udělá buď cholerického nebezpečného blázna jako byl Řídící, nebo flegmatického agenta typu Smiley.
Hlavní pětka, kterým patří pět přezdívek (v českém prostředí ne úplně pochopitelná metafora) z originálního názvu filmu, je obsazena skvělými herci, kteří dokážou své postavy vystihnout beze slov a i bez většího prostoru v příběhu.
Hlavní zápletka, kdo je “krtek” neboli donašeč ruské straně, pro mě kupodivu nebyl zdaleka tak zajímavým motivem, jako jiné epizody. Ve filmu se dá naštěstí nalézt spoustu drobnějších, ale o to emotivnějších lidských příběhů, takže i pokud se budete ztrácet v hlavním ději, nebudete se ani na chvilku cítit ochuzeni o příběh.
Nejpozoruhodnějším prvkem filmu je však jednoznačně střih. Většinu času dostáváme informace jen útržkovitě, v náznacích. Střih nás drží v neustálém napětí, protože to, co postavy říkají, nemá téměř nikdy konec, nebo není čas o tom přemýšlet. Vždy příliš brzo skočíme na jiné místo a do jiné situace. A tahle mysteriózní hra s informacemi trvá až do konce. Není to jen prostředek, jak na začátku upoutat divákovu pozornost, než příběh vytáhne nějaké eso. Je to styl vyprávění, na který si chvíli budete zvykat, ale který vás naprosto pohltí. Je sice těžké všemu porozumět, ještě navíc když máte číst někdy dost zmateně působící české titulky. Ale styl, jakým je celý příběh zpracován, je dechberoucí. Zmatek je jen způsob, jak diváka vtáhnout do špionského světa, a to funguje už od první minuty.
Jeden musí z kola ven je filmově dokonalá podívaná, která by klidně mohla sloužit jako učební pomůcka na filmových školách. Ale pokud čekáte hvězdně obsazenou “mysteriózní” jízdu typu Muži, kteří nenávidí ženy, budete nepříjemně překvapeni (nebo možná příjemně, jako jsem byla já). S filmem Muži, kteří nenávidí ženy, se srovnání přímo nabízí, protože se také jedná o adaptaci detektivní předlohy (stejnojmenná kniha Johna le Carré). Snímek také přitahuje pozornost ke světu, do kterého je jinak přístup neprodyšně uzavřen. Jinak ale filmy kromě hutné atmosféry nemají mnoho společného.
V autorském rukopisu je poznat především rozdíl evropského a amerického filmové stylu. A v obou případech se jedná o stylově bezchybná díla.
Jeden musí z kola ven vřele doporučuji každému, kdo si ve filmu rád vychutnává víc, než jen slavné tváře.
Klára Scholzová
Jeden musí z kola ven
Tinker Tailor Soldier Spy
Velká Británie / Francie / Německo, 2011, 127 min
Režie: Tomas Alfredson
Hrají: Gary Oldman, Colin Firth, Tom Hardy, Mark Strong, Ciarán Hinds, Stephen Graham, Benedict Cumberbatch, Simon McBurney, Roger Lloyd – Pack, Kathy Burke, Christian McKay, David Dencik, Toby Jones, John Hurt
