Lidé žijící v předindustriální společnosti nespali o mnoho více než šest hodin denně. Kolik hodin spánku opravdu potřebujeme?
Američtí vědci ve své studii zkoumali zvyklosti týkající se spánku u populací, jejichž životní styl je blízký lovcům a sběračům z paleolitu. Dospěli k závěru, že to se spánkem nebylo dříve lepší než dnes a že osm hodin spánku denně nepotřebujeme, napsal francouzský týdeník L’Express.
Rozhoduje teplota, ne světlo
Nedostatek spánku je pravděpodobně zlem 21. století. Světelné znečištění nás připravuje o regenerující spánek a sledování televize nebo práce s počítačem dlouho do noci nám znemožňují klidné usínání. Zdá se, že noční období klidu nám otravuje snad všechno a že moderní doba má daleko k epoše, kdy naši předkové chodili spát se slepicemi a vstávali s východem slunce.
Skupina amerických vědců z Kalifornské univerzity sledovala tři skupiny patřící k předindustriální společnosti v Tanzanii, Namibii a Bolívii, jejichž každodenní život ovlivňoval lov a sběr. Žili bez elektřiny, podobně jako lidé z doby paleolitu.
Ukázalo se, že tyto rodiny nechodily spát se soumrakem, ale zůstávaly v průměru o tři hodiny a 20 minut déle vzhůru. V zimě sice spaly nejméně o hodinu déle, ale průměrná doba jejich spánku se pohybovala kolem šesti hodin a 15 minut. To má daleko k oněm osmi nebo devíti hodinám, o kterých se nám tvrdí, že jsou nezbytné. To, co předurčovalo uléhání a vstávání, byla spíše teplota než světlo.
Moc o tom přemýšlíme…
Podle vědce Jeroma Siegela jsou tato nerealistická očekávání našich současníků týkající se spánku zdrojem zdravotních problémů. „Jestliže jdete k praktickému lékaři a řeknete mu: ‚Doktore, myslím, že bych měl víc spát,‘ dá vám první lék na spaní, který má po ruce,“ říká vědec.
Spěme tedy šest hodin denně a přestaňme si naříkat! To ale není tak jednoduché. Hluk ve městě, stres v zaměstnání, práce na směny a náš sedavý životní styl jsou takovými narušiteli, jež mohou vést ke skutečným problémům se spánkem.
Spánek je jedním z klíčů vývoje člověka. Opice například spí více než člověk, ale jejich spánek není tak regenerující. Vědci z americké Dukeovy univerzity zjistili, že člověk spí méně, ale lépe než ostatní primáti. Když první lidé opustili stromy, kde spali, a uléhali na zem, začali spát méně, ale lépe a hlouběji. Tím patrně prospěli svému duševnímu vývoji.
Vědečtí pracovníci David Samson a Charles Nunn pozorovali dnešní primáty ve spánku. Doba spánku se zdála přímo úměrná velikosti zvířete, ovšem s jedinou výjimkou – tou byl člověk se sedmi hodinami spánku denně. Další zvláštností je to, že strávíme 22 procent v paradoxním spánku (REM fáze), tedy o mnoho více než ostatní primáti.
Tradice stará jen dva miliony let
Podle obou vědců jsme přijali tento zvyk před necelými dvěma miliony let, když homo erectus sestoupil ke spánku na zem k ohni. Spánek ve větvích, jimiž pohyboval vítr a kde mohli být rizikem například hadi, byl velmi nepohodlný. Na zemi naopak mohl člověk strávit lepší noc za té podmínky, že zůstal ve skupině kolem ohně, aby zahnal případné predátory. Tento hlubší a regenerující spánek zřejmě přispěl k tomu, že se naši předci začali odlišovat od tehdejších primátů.
Nejenže paradoxní spánek má příznivé účinky na vývoj mozku a na paměť, ale zkrácená noc dávala prvním lidem mnohem více času na to, aby si vyráběli nástroje nebo vyprávěli příběhy.
ČTK
