Asijští autoři do svého psaní přenášejí specifickou příchuť své kultury, mentality a historie, podobně jako autoři z ostatních koutů světa. Následující knižní nej jasně ukazují, jak různorodou podobu může tato příchuť mít.
Jasutaka Cucui – Konec stříbrného věku
Co se stárnoucí populací? Zredukovat! Japonsko vyhlásilo program, v němž se občané starší sedmdesáti let musí navzájem vraždit. Takové Hunger games, jen se spoustou staříků. Pokud mám navázat na titulek, tak Jasutaka Cucui vás může dostat i do blázince. Ovšem jedině v případě, že nepřistoupíte na jeho osobitý přístup k humoru, cynismu a přesně mířené satiře.
Takaši Hiraide – Kočičí host
Zcela opačně působí Kočičí host. V knižních nej zaujímá pozici jemného, citlivého příběhu, který dává dohromady japonský cit pro ty nejjemnější detaily, sounáležitost s přírodou a pomíjivostí, jež přirozeně vždy vyústí v nový začátek. Koťátko Čibi začne navštěvovat manželský pár, který si v tiché části Tokia poklidně žije svůj všednodenní život. Neděje se nic přelomového, jejich svět je složen z mnoha všedních okamžiků. Čistota formy a krystalicky poklidná atmosféra pohladí a potěší, aniž by sklouzla k banalitě. Patří na noční stolek těch čtenářů, kteří se chtějí propadnout do očišťujícího světa, pryč od thrillerů a smrtících hrozeb.
Malála Júsufzaj – Já jsem Malála
Prvním zástupcem non fiction je kniha nejmladší držitelky Nobelovy ceny za mír. Malálin otec založil školu pro chlapce i pro dívky. Právě díky jeho osvícenosti měla Malála přístup ke vzdělání. Ne každá dívka v Pákistánu, kam se rozlézal vliv Talibánu, takové štěstí měla. Na rozdíl od většiny školáků v Česku, Malála milovala učení a školu. Skrze učebnici poznávala svět, získávala klíč k lepší budoucnosti. Jednou odjela do školy a už se nevrátila. Kulka do hlavy se stala jasným stanoviskem Talibánu k tomu, co Malála s otcem prosazovali. Její příběh napsaný za pomoci novinářky Christiny Lamb si rozhodně nenechte ujít.
Han Kang – Vegetariánka
Z Japonska přejdeme do Jižní Koreje. Ústřední hrdinka Jonghje žije život, jaký ženě umožňuje společnost. Je jen málo věcí, o nichž může zcela sama rozhodnout. Jednou z nich je, zda bude či nebude jíst maso. A i toto rozhodnutí, v jiných koutech světa zcela osobní, je pro Jonghjino okolí strašlivý šok. Povinné zatracení černé ovce či bílé vrány jde ruku v ruce s tichým (a tajným) obdivem vůči někomu, kdo se postavil zažitému systému. Po deseti letech od vydání v Jižní Koreji se kniha dočkala překladu do angličtiny a prestižní Man Bookerova cena na sebe nenechala dlouho čekat.
Haruki Murakami – Spisovatel jako povolání
Do Murakamiho poličky v knihkupectvích přibyla kniha, která se výrazně liší od předchozích. Autor, který se vyhýbá rozhovorům, není příznivcem focení a neholduje ani rozpitvávání vlastních děl, napsal knihu esejí. Čtivou formou se zamýšlí nad řadou témat souvisejících s tvorbou. Některé mají povahu rad, jiné popisují Murakamiho vlastní zkušenosti s řemeslem. Nejde o příručku ani návod, spíše povídání, na němž je mnohdy znát, že nevznikly na objednávku, ale zcela spontánně.
Sandra Procházková
