Jak vidí psi
Tvrzení, že psi vidí černobíle, není nikterak nové. Mezi lidmi se předává už desítky let, ačkoliv pravda je trochu jiná. Psi ve skutečnosti vidí barevně, barvy ale nevnímají tak jako člověk. Černobíle vidí naopak vlci.
Lidské oko je vybaveno třemi druhy barevných receptorů, z nichž každý je citlivý na světlo o jiné vlnové délce. Dokáže proto zachytit žluté, zelené a modré barvy a ve spolupráci s mozkem následně rozlišit vlnovou délku jednotlivých odstínů.
To psi neumí, přesto vidí barevně. Avšak pouze jako barvoslepý člověk. Vidí totiž jen dvě barvy, nepočítáme-li černou. Psí oko nerozlišuje spektrum od červené přes žlutou po zelenou, stejně jako od modré po fialovou. Zatímco člověk tak bezpečně pozná žlutou barvu, vanilkovou, sépiovou nebo červenou, pro psy jde stále o jednu a tu samou barvu. Stejně jako ve spektru modré barvy.
Nejmarkantnější je splývání zelené barvy s červenou. Pokud vašemu mazlíčkovi hodíte červený míček do trávy, orientuje se podle směru letu a dopadu, ne podle barvy. Červená se zelenou mu totiž splývají.
Dvoubarevné vidění u psů mělo svůj význam hlavně v minulosti, než se jejich vývojová větev oddělila od vlků. Ti totiž sice také barvy nevidí, za to ale rozpoznají mnohem více odstínů a tónů černé a šedé barvy, než si člověk vůbec umí představit.
Vlci jsou totiž noční tvorové a pro lov ve tmě barvy vidět nepotřebují. Vyvinula se u nich schopnost rozlišit pouze základní barvy, aby odhalili maskování nepřátel, jinak jsou pro ně barvy zbytečné. A to vlkům a psům zůstalo až dodnes. S nadsázkou se proto dá říct, že psi i vlci vidí ve tmě lépe, než ve dne, kdy jim barvy splývají.
Pro psy i vlky je navíc mnohem důležitější jiný smysl, než zrak, a sice čich a sluch. To ostatně platí i u koček, které na rozdíl od zažité představy nevidí ve tmě.
Ja vidí kočky
Ve tmě totiž nevidí nikdo a nic na světě. Každé oko funguje na principu dopadání světla a rozšiřování zorniček, a ani kočky nejsou výjimkou. Vidí výborně v šeru a i v hluboké noci se dokáží orientovat jen za pomocí světla, které na Zemi dopadá z hvězd. V úplné tmě a kočky nevidí vůbec nic.
I za to ale kočky platí svou daň. Nemají tak široké zorné pole jako člověk a i když vidí za šera lépe, než člověk, neumí rozlišovat detaily. Kočky totiž nedokáží ostře vidět nepohybující se předměty. Nejlépe proto vidí předměty, které se pohybují, a to ve vzdálenosti dvou až šesti metrů.
Stejně jako psi navíc kočky nevidí barvy, tedy ne všechny. Zatímco pes ale umí rozlišit červenou od modré, kočka červenou barvu zřejmě nevidí vůbec. Vnímají zelené, modré, a odstíny fialové a žluté. Musí ale jít o jasné barvy, které mají přímo před sebou. V opačném případě je jejich svět černobílý. Takže když se večer začne smrákat, kočky namísto západu slunce vidí všude jen černou a šedou.
Ve skutečnosti tedy psi a vlci vidí více spíše tmě než ve dne a naopak barvoslepé jsou spíše kočky. Obojí je dáno evolucí, protože k lovu predátor barvy vidět nepotřebuje. Musí jen umět pozorovat pohybující se předměty, což zvládají perfektně. Kočka se pak umí lépe pohybovat v temných prostorách díky svým fousům a sluhu, zatímco psům a vlkům pomáhá jejich čich.
Jak slyší psi
Možnosti psího sluchu se stejně jako v případě lidí proměňují s přibývajícím věkem. Čím je pejsek starší, tím hůř obvykle slyší. Někteří mohou v krajním případě v seniorském věku přijít o sluch skoro úplně. V porovnání s námi lidmi ale psi slyší o dost lépe. Obvykle se uvádí, že slyší minimálně 2x – 3x tak dobře jako my.
Co to znamená v praxi? Například tichý zvuk, který je lidské ucho schopné zachytit na vzdálenost 6 metrů, dokáže pes slyšet i ze vzdálenosti 20 metrů a víc. Proto například psi, kteří mají sklony štěkat na příchozí návštěvy, mohou někdy spustit štěkot už ve chvíli, kdy se návštěvník teprve blíží k našemu vchodu a my ho zatím nevidíme, ani neslyšíme. Pes dokonce podle zvuku kroků dokáže poznat, zda se k domu blíží jemu známá osoba nebo někdo cizí.
Frekvenční rozsah psího sluchu je také o poznání širší, než ten lidský. Obvykle psi slyší zvuk o kmitočtech 40 Hz – 45 000 (někdy se uvádí dokoce 60 000 Hz). U lidí se nejčastěji uvádí jako maximální hranice slyšitelnosti nejvyššího zvuku zhruba 20 000 Hz. Znamená to, že psi v porovnání s lidmi slyší i tak vysoké tóny, které naše ucho nezaznamená. Na tomto principu fungují známé výcvikové vysokofrekvenční píšťalky. Jejich vysoký zvuk je psy dokonce slyšitelnější na větší vzdálenost než lidský hlas.
Psům navíc při naslouchání pomáhají i ušní boltce, které jsou pohyblivé a přicházející zvukové vlny směrují do zvukovodu.
Jak slyší kočky
Stejně jako psi, dokáží i kočky jemnými svaly natáčet ušní boltce tak, aby zvuk pronikal do jejich zvukovodů pod co nejlepším úhlem. Těchto malých svalů mají kočky kolem boltce dokonce víc než psi, a proto dokáží se svýma ušima pracovat s ještě větší přesností. I v případě horní hranice slyšitelnosti zvukových kmitočtů kočky psy překonají. Udává se, že kočky dokáží slyšet i zvuky o kmitočtu 64 000 Hz.
Protože je pro kočky snazší zvuk rozklíčovat, když nejsou v pohybu, můžete si všimnout, že pokud zachytí nějaký pro ně zajímavý zvuk obvykle se zastaví a někdy to skoro vypadá jako by zkameněly.
A ještě jedna zajímavost na závěr – dědičná hluchota je často u psů i koček provázena bílým zbarvením srsti. V případě koček, které jsou bílé a mají jedno oko modré a druhé například žluté, bývá často hluchotou postiženo ucho na stejné straně, na které má kočka modré oko. Tento typ hluchoty souvisí s pigmentovými buňkami zvanými melanocyty. Ty se totiž vytváří ze stejného základu jako buňky ve vnitřní části ucha. Pokud melanocyty nefungují správně, důsledkem je bílá barva. Navíc je zvýšená pravděpodobnost, že se nesprávně vyvinou i některé buňky právě ve vnitřním uchu a v důsledku toho bude zvíře bílé … a hluché.
Charlie Brown
