Permakultura je složenina anglických pojmů „permanent agriculture“, v překladu trvale udržitelné zemědělství. Jedná se o takový koncept zahradničení, který je šetrný k přírodě i naší peněžence. Dobře obhospodařovaná permakulturní zahrada by měla být maximálně užitková, vyžaduje to ovšem praxi a čas, aby se mohla nastolit požadovaná rovnováha ekosystému. Tento koncept má zalíbení obzvláště u ekologicky zaměřených jedinců, vegetariánů a veganů. Ačkoliv možná někomu přijde, že se jedná o výmysl moderní doby, naopak jde spíše o „návrat ke kořenům“. Hlavními principy jsou rozumné plánování, snaha o soběstačnost, vyloučení chemie, mulčování záhonů, žádné pletí plevele a co nejmenší spotřeba vody.
4Mulčování
V permakulturní zahradě se mulčuje, ať už se jedná o záhon zeleninový, nebo okrasný. Neděláme tak pro potěchu oka, nýbrž z čistě racionálních důvodů. Zamulčovaný záhon si snáze a podstatně déle udrží potřebnou vláhu, mulč totiž zabrání odpařování a uchrání půdu před přímými slunečními paprsky a větrnými vlivy. Dalším důvodem je minimalizování údržby – skrze vrstvu mulče plevel obtížněji prorůstá, a my se tak nemusíme mořit s nekonečným pletím.
A co poslouží jako mulč? Vhodná je například starší sláma, seno, štěpka a kůra z ovocných stromů nebo čerstvě posekaná tráva, která se nám už nevejde na kompost. Naopak pozor si musíme dát na kůru jehličnatých stromů, která sice lahodí oku, půdu ovšem značně okyseluje, což většině rostlin nesvědčí (kyselé pH naopak vyžadují například borůvky). Pokud se chystáme pěstovat suchomilné středomořské rostliny, jako jsou levandule, jako mulč nejlépe poslouží lávové kamínky nebo drobné oblázky, díky kterým se bude půda lépe prohřívat.
Esterka
