Mí milí muži, znáte ten pocit, když se probudíte, venku je víceméně přijatelně, v životě se vám objektivně daří, máte slušnou práci, máte co jíst a kde bydlet, nemáte prostě jediný objektivní důvod si stěžovat, ale přesto máte chuť poslat celý svět do prdele? Přesně to je ten moment, kdy vás bez varování právě navštívil Syndrom podrážděného muže. My muži o tom moc nemluvíme, protože se od nás jaksi automaticky očekává, že budeme buď v naprosté pohodě, nebo mrtví, ale realita je taková, že i ten největší kliďas má dny, kdy je emočně stabilní asi jako Richard Müller, když vysadí medikaci…
Tenhle fenomén, který psychoterapeut Jed Diamond pojmenoval jako IMS (Irritable Male Syndrome), není žádná ezoterická úvaha, ale čistá biologie, která stojí na čtyřech pilířích: kolísání hormonů, stresu, ztrátě mužské identity a narušení biochemie v mozku.
Vtip je v tom, že zatímco o ženských cyklech se píšou vědecké studie i vtipy v každém druhém časopise, u nás se to většinou smete ze stolu s tím, že jsme prostě „protivní“. Jenže vědecká analýza ukazuje, že naše hlavní palivo, testosteron, není žádná konstantní hodnota, kterou máte prostě v nádrži navždy stejně. Je to dynamický systém s vlastními rytmy. Zatímco ráno jsme na hormonálním vrcholu, večer hladina přirozeně klesá, a pokud se do toho vloží chronický stres, tělo přepne do režimu přežití. Tady nastupuje fascinující interakce s kortizolem. Biologie je v tomhle neúprosná – kortizol a testosteron jsou jako dvě znepřátelené strany. Jakmile kortizol kvůli stresu vyletí nahoru, testosteron jde poslušně k zemi. Výsledkem není to, že byste si chtěli jít lehnout a plakat, ale aktivuje se ve vás evolučně starý mechanismus „bojuj, nebo uteč“. Jenže v moderním světě není s kým bojovat a není kam utíkat, takže ta energie zůstane uvězněná uvnitř a transformuje se do té krystalické podrážděnosti, kdy vás vytočí i blbě položený dálkový ovladač nebo příliš hlasité dýchání někoho v okolí.
Dalším kritickým faktorem, který věda v souvislosti s muži zdůrazňuje, je hladina serotoninu. Výzkumy naznačují, že pokles serotoninu u mužů vyvolává jiný typ reakce než u žen. Zatímco u žen se nízký serotonin často projevuje úzkostí nebo smutkem, u mužů jde ruku v ruce s agresivitou a impulzivitou. Je to vnitřní hlad po stabilitě, který se maskuje za hněv. Když k tomu připočteme fakt, že mužský mozek je citlivější na výkyvy cukru v krvi a nedostatek spánku, máme před sebou diagnózu, která je víc o chemii než o charakteru. Studie dokonce potvrzují, že už po pár nocích špatného spánku se mužský hormonální profil může propadnout na úroveň člověka o deset let staršího. To už není jen únava, to je totální systémový error, který vám naprosto zkresluje vnímání reality a dělá z vás uzlíček nervů v těle dospělého chlapa.
Tenhle stav navíc brutálně přiživuje dnešní doba, která po nás chce, abychom byli neustále v „provozní teplotě“, podávali výkony, řešili budoucnost a tvářili se, že nás nic nerozhází. Tenhle rozpor mezi vnitřním biochemickým rozvratem a vnější maskou neotřesitelného skaliska vytváří vnitřní napětí, kterému se v psychologii říká „maskovaná deprese“. Muž málokdy řekne, že je vyhořelý; on je prostě jen čím dál víc nesnesitelný. IMS je v podstatě pojistka, která vyletí, když je tlak v systému příliš vysoký. Věda nám tedy neříká, že jsme slabí, ale že jsme složité biologické stroje, které potřebují svou údržbu a správné palivo.
Největší problém je, že my muži v tomhle rozpoložení neumíme moc dobře manévrovat a raději se zavřeme do své virtuální nebo skutečné jeskyně, čímž situaci často jen zhoršujeme. Přitom nejlepší lék není další kafe nebo zatnuté zuby, ale prostě si přiznat, že dneska je ten den, kdy „nejsem ve své kůži“. Je to biologický fakt, žádné životní selhání. Nejdůležitější pravidlo pro tyhle dny zní: nedělat žádná zásadní rozhodnutí, nepsat výpovědi a neřešit zásadní vztahové otázky. Váš testosteron si šel prostě jen na chvíli zdřímnout a nechal klíče od vaší nálady nějakému škodolibému skřítkovi. Stačí se trochu vyspat, na pár hodin se odpojit od civilizace a prostě ten útlum přečkat. I my máme právo na svůj „den idiot“, a čím dřív si to přiznáme s trochou toho cynického nadhledu, tím dřív budeme zase těmi muži, co aspoň tuší, co dělají.
Varlord
