Pojďte se s námi podívat, jaké myšlenky měli čeští velikáni na začátku psaní svých nejznámějších děl. Někdy, pokud příběh již znáte, v první větě najdete i to, co tam možná ani spisovatel sám ještě neviděl.
1) Babička – Božena Němcová – Babička měla syna a dvě dcery.
2) Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. století – Svatopluk Čech – Třeba dosvědčiti, že pan Brouček slávou, kterou mu zjednal epochální výlet na měsíc, ani dost málo nezpyšněl.
3) Krysař – Viktor Dyk – A vaše jméno?
4) Manon Lescaut – Vítězslav Nezval – Nádvoří zájezdní hospody v Amiensu.
5) Maryša – bratři Mrštíkové – Návsí moravské dědiny, táhnoucí se vlevo nazad.
6) Petrolejové lampy – Jaroslav Havlíček – Uprostřed západní zdi jilemnického hřbitova stávala od nepaměti stará márnice s pokřiveným křížkem na vrcholu prohnilé šindelové střechy.
7) Postřižiny – Bohumil Hrabal – Mám rád těch několik minut před sedmou hodinou večerní, kdy hadříky a zmačkanou Národní politikou čistím skleněné cylindry lamp, sirkou oddroluji čerň ohořelých knotů, nasazuji znovu mosazné kloboučky, a přesně v sedm hodin nastává ta krásná chvíle, kdy přestávají pracovat pivovarské stroje a dynamo, tlačící elektrický proud všude tam, kde svítí žárovky, to dynamo začne snižovat obrátky, a tak jak elektřina slábne, slábne i světlo žárovek, z bíleho světla zvolna je světlo růžové a z růžového světla světlo šedivé, cezené přes flor a organtýn, až wolframová vlákna ukazují u stropu červené rachitické prstíčky, červený houslový klíč.
8) Povídky malostranské – Jan Neruda – Cítíme, že jsme v místnosti zcela uzavřené.
9) Proměna – Franz Kafka – Když se Řehor Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.
10) Psohlavci – Alois Jirásek – Za dávných časů byly přirozenou a mocnou hradbou našeho Českého království hluboké lesy, které se táhly od hřebenů hraničních hor mnoho mil do nitra země.
11) Romeo, Julie a tma – Jan Otčenášek – Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek.
12) Rozmarné léto – Vladislav Vančura – Mnozí odvážlivci, když se octli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným.
13) R.U.R. – Karel Čapek – Ústřední kancelář továrny Rossum’s Universal Robots.
14) Smrt krásných srnců – Ota Pavel – Moje maminka strašně toužila jet před válkou do Itálie.
15) Spalovač mrtvol – Ladislav Fuks – „Něžná,“ řekl pan Karel Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na prahu pavilonu dravců a lehký předjarní větřík mu provál vlasy, „tak jsme zase zde“.
16) Osudy dobrého vojáka Švejka – Jaroslav Hašek – Konečně se všichni dočkali toho okamžiku, kdy je nacpali do vagonů v poměru 42 mužů k 8 koním.
17) Nesnesitelná lehkost bytí – Milan Kundera – Myšlenka o věčném návratu je tajemná a Nietzsche jí uvedl ostatní filosofy do rozpaků: pomyslit, že by se jednou všechno opakovalo, jako jsme to už zažili, a že by se i to opakování ještě do nekonečna opakovalo!
18) Zbabělci – Josef Škvorecký – Seděli jsme v Port Arthuru a Benno řekl: „Tak revoluce se vodkládá na neurčito.“
19) Báječná léta pod psa – Michal Viewegh – Kvido se měl podle Zitiných předpokladů narodit v prvním srpnovém týdnu roku devatenáct set šedesát dva v porodnici v Podolí.
20) Saturnin – Zdeněk Jirotka – Ačkoliv nemám rád všechna ta přirovnání a podobenství, kterými doktor Vlach proplétá své temperamentní řeči, uznávám, že na tom názorném příkladu s kavárnou, člověkem a mísou koblih něco je. Lze na něm aspoň přibližně ukázat, jakým člověkem je Saturnin.
Tak schválně, které jste znali a které vidíte prvně? Které jsou, podle vás, předzvěstí známého příběhu, co přijde, a které vůbec nic nevypovídají, naopak, jeví se jako „Ehm, vážně? Co tím chtěl jako říci?“.
Článek najdete v magazínu Dobrých knih
