Po sadě úspěchů na Berlinare a jiných festivalech se Taxi Teherán jako dokonalý sociálně-kritický příběh dostává do české distribuce. Film od nejlepšího Íránského řežiséra nevypráví žádný příběh. To samy postavy, které se střídají na sedadlech režisérova auta. Ten kvůli zákazu tvorby musí vystačit pouze se částečně schovanými akčními kamerami, a dává tak filmu zajímavý amatérský nádech.
Jak jsem již nastínil, film se celou dobu odehrává v interiéru vozidla. „Příběh“ je tedy kompletně založen na dialozích v Íránu slavného undergroundového tvůrce Jafara Panahi a klientů jeho 
taxislužeb. Panahi ustupuje do pozadí a většinu času nechá mluvit ostatní. Dává tím možnost divákovi proniknout do íránských poměrů. Pro mě, Čecha, bylo často složité pochopit, že ti lidé nejsou herci. Výstupy na vás často působí přehraně a dávají vám pocit, že se koukáte na béčkový indický film. Po chvilce však nárazem zjistíte, že se jedná o realitu íránských a muslimských poměrů. Celkový dojem ještě umocňuje tiché melancholické brnkání. Íránská hudba podtrhává Panahiho bezmocnost.
Právě téma islámu jako náboženství a svobodu beroucího diktátora je ústředním cílem kritiky. Panahi je umělec, který odepírání tvorby nese s těžkostí. V jeho taxíku se objevují takové postavy, jako je dealer ilegálních filmů z USA nebo student kinematografie, který se snaží zakázanou západní kulturou inspirovat a obohatit s její pomocí svojí vlastní filmografii. Panahi poctivě vyslechne každý příběh, který kritizuje svým vlastním osobitým způsobem státní režim a společnost. Od ženy zoufale pražící po závěti svého manžela k potvrzení dědictví až po malou holčičku důkladně popisující státní regule na tvorbu umění.
Magicbox
Tou malou holčičkou je roztomilá neteř Panahiho. Svojí drzostí a krásným úsměvem zlidští režiséra, který do té doby pouze tiše seděl a pozoroval. Záměr je jasný. Upozornit na to, že příští generace může měnit poměry a může ovlivnit zákeřné politické prostředí. I přes celkový pochmurný nádech dává slečna svým úsměvem do filmu kousek své dětské radosti. Pro hlavní cenu Berlinale, Zlatého medvěda, si také přijela právě ona, protože si její strýc tímto počinem už nadobro podepsal ortel nad jeho tvorbou.
Učitelka říkala, že promítatelný film musí ctít následující pravidla.
Respektovat islámské zahalování.
Žádný kontakt mezi mužem a ženou.
Žádné očerňování faktů.
Žádné násilí.
Žádné kravaty u kladných postav.
Žádná perská jména u kladných postav.
Dát přednost posvátným jménům islámských proroků.
…
I přes veškeré klady je Taxi Teherán filmem chudým. Jiný ani být nemůže, kvůli veškerým omezením, které režim dal Panahimu. Pokud čekáte bezchybný střih a dynamickou a přitažlivou kameru, hledejte jinde. Taxi Teherán nabídne pouze kukátko do jinak zavřených dveří Íránské diktatury a kultury. DVD je k dostání třeba v síti Magicbox zde.
Trailer:
Jiří Makovský
