Nejen svět hororu se potýká s klišé momenty. Je to prakticky slabina každého filmového žánru. Ale dnes si ukážeme deset těch nejčastěji užívaných klišé v hororových filmech, která už nutně musí buď skončit, nebo by je tvůrci měli výrazně pozměnit. Ale tak, aby netrpěl film ani diváci, kterým se po těchto opakujících se scénách už určitě protáčejí oči v sloup.
1Stigmatizovaná duševní nemoc
Již od samého vzniku těží hororový žánr ze strachu z neznáma pro vyděšení, ale zároveň i pobavení diváků. A výsledný objekt se stane vyvolávačem teroru.
Je třeba říci, že velké množství antagonistů hororových filmů je ze své podstaty šílených/bláznivých, ať už je jejich chování způsobené zneužíváním nebo problémovou výchovou v dětství či jsou hnaní vražednými tendencemi skrze jakousi mentální poruchu.
Ke komplikací dochází, když se filmy rozhodnou proniknout do antagonisty na patologické úrovni a vykreslit obraz psychických poruch a nemocí v popkultuře, který nekoresponduje s realitou. Protože duševně nemocní lidé bývají často obětmi násilí než že by sami prováděli.
Jakkoli je to skvěle vytvořené, snímek Rozpolcený M. Night Shyamalana získal spoustu negativních ohlasů. Ale ne kvůli nekvalitnímu zpracování. Nýbrž kvůli nepravdivému vyobrazení disociativní poruchy identity. Organizace pro duševní zdraví neustále odsuzují tvůrce hororů pro jejich přehánějící vyobrazení mentálních poruch, jen kvůli vidině zisku.
Není to tak, že by se hororové filmy nikdy neměly nebo nemohly zabývat těmito problémy, ale jednoduše by s nimi měli zacházet realističtějším způsobem, který nebude tolik zavrženíhodný ze strany těch, kteří přicházejí do kontaktu s mentálními chorobami dnes a denně. Ve skutečném světě.
Příklady: Psycho, Rozpolcený, Osvícení, Pátek třináctého
Ondřej Blahut
www.whatculture.com
