Film a seriály mají zvláštní talent vytvářet ženské postavy, které nejsou morální, nejsou hodné a nejsou oběťmi okolností. Jsou to postavy, které jednají, manipulují, ničí a řídí děj. Nečekají na záchranu. A právě proto jsou tak přitažlivé. Ne proto, že by byly „sexy“, ale proto, že mají kontrolu. Nad lidmi, nad situací, nad vlastním obrazem.
Catherine Tramell – Základní instinkt
Catherine Tramell není jen femme fatale, ale koncept. Sharon Stone tu vytvořila postavu, která existuje mimo klasické morální kategorie. Catherine je inteligentní, bohatá, sexuálně svobodná a plně si vědomá své moci. Každý dialog s ní je hra, ve které soupeř nikdy neví, jestli právě vyhrává, nebo už dávno prohrál.
Zásadní je, že film nikdy definitivně nepotvrdí její vinu. Catherine funguje jako zrcadlo mužských slabostí – jejich touhy, ega i potřeby dominovat. Ona jen nastaví podmínky a sleduje, kdo selže. Sharon Stone tímto filmem přepsala pravidla ženských rolí v thrillerech 90. let. Navázala výraznými, často chladnými postavami v Kasinu, Sliveru nebo Rychlejší než smrt, ale Catherine Tramell zůstává jejím nejikoničtějším a nejnebezpečnějším výtvorem.
Amy Dunne – Zmizelá
Amy Dunne je děsivá právě tím, jak je realistická. Není okázale svůdná, není teatrální. Je precizní. Rosamund Pike hraje Amy jako ženu, která dokonale rozumí médiím, očekáváním společnosti i psychologii vztahů. Její manipulace není impulzivní, ale systematická.
Slavný monolog o „cool girl“ je jedním z nejsilnějších momentů moderní filmové historie – ne jako výmluva, ale jako obžaloba. Amy je produktem světa, který chce, aby ženy byly krásné, chápající, tolerantní a tiché. Ona se rozhodne ten systém využít a obrátit proti sobě samému. Rosamund Pike se díky téhle roli definitivně zařadila mezi herečky schopné nést extrémně komplexní postavy a už nikdy nebyla vnímána jen jako elegantní krasavice.
Regina George – Protivný sprostý holky
Regina George je mistrovská studie moci v mikrosvětě. Nevládne inteligencí ani násilím, ale sociální hierarchií. Ví, kdo koho obdivuje, kdo koho potřebuje a kdo se bojí vyloučení. A přesně s tím pracuje. Regina není hloupá ani zlá bez důvodu. Je efektivní.
Rachel McAdams do role vložila magnetismus, který z Reginy udělal popkulturní ikonu. Je krásná, krutá, sebevědomá – a zároveň extrémně křehká ve chvíli, kdy začne ztrácet kontrolu. Její pád je o to silnější, že celý svět filmu stojí na jejím postavení. McAdams si díky téhle roli otevřela cestu k výrazně dramatičtějším polohám a dokázala, že Regina nebyla náhoda.
Villanelle – Na mušce
Villanelle je anarchie v lidské podobě. Jodie Comer vytvořila postavu, která kombinuje dětskou hravost s absolutní absencí empatie. Villanelle zabíjí, protože ji to baví. Ne z ideologie, ne z traumatu, ale z potěšení z kontroly a chaosu.
Její krása spočívá v nepředvídatelnosti. Nikdy nevíte, jestli vás obejme, nebo zabije. Comer tu předvádí herecký rozsah, který je v seriálové tvorbě výjimečný – od groteskní nadsázky po mrazivou chladnost. Villanelle není tragická ani omluvená. Je to čistá, radostná mrcha. A seriál to nikdy nezjemňuje.
Artemis – 300: Bitva u Thermopyl
Artemis je zosobněním krásné brutality. Eva Green ji hraje jako ženu, která se rozhodla, že svět jí nic nedluží – a pokud ano, vezme si to silou. Je cynická, sexuálně dominantní, krutá a absolutně oddaná moci. Nepotřebuje soucit ani pochopení.
Artemisi nemá vykoupení, nemá vývoj směrem k dobru. Je tím, čím je, a je na to hrdá. Eva Green má pro takové role přirozený talent – od Casino Royale přes Penny Dreadful až po temné historické role. Tady ale dostala prostor být čistým predátorem. A právě proto si ji divák pamatuje víc než polovinu kladných hrdinů filmu.
Charlie Brown
