Animovaný film Frankenweenie režiséra Tima Burtona a scenáristy Johna Augusta je kouzelným, strašidelným a dojemným příběhem o Victorovi (namluvil ho Charlie Tahan). Tenhle kluk se po smrti svého milovaného psa Sparkyho rozhodne pomocí vědy přivést psího miláčka zpátky k životu, ale jeho čin přinese nečekané, mnohdy děsivé následky.
Přečtěte si rozhovor s Timem Burtonem, mužem, který ovládá svět filmového podivna, děsu i kouzla.
Collider: Jak je to dlouho, co jste začal znovu pracovat se svými originálními nákresy Frankenweenie a rozhodl jste se, že z nich uděláte film?
TIM BURTON: Ani nevím, protože tyhle věci vždycky trvají dost dlouho. Mohlo to být někdy v době, kdy za mnou přišli lidi z MOMA (Muzeum moderního umění) a zeptali se, jestli chci udělat výstavu. Kvůli tomu jsem začal hledat věci, které by se na to hodily. Navíc jsem vždycky zbožňoval stop-motion natáčení, chtěl jsem víc cítit ducha kreseb. Tyhle kresby pro mě byly srdcovou záležitostí a začal jsem vzpomínat na spolužáky ze školy. A snažil jsem se to všechno dát dohromady s filmy o příšerách. Stop-motion, černobílý 3D film, se všemi ostatními postavami, tím se z toho pro mě stal úplně nový projekt.
Už jste někdy předtím dělal nějaký podobný projekt z minulosti?
BURTON: Tohle bylo poprvé. Je to plné vzpomínek, vrátil jsem se do těch dob. Začal jsem přemýšlet o architektuře a chtěl jsem to udělat podle vzoru města Burbank v Kalifornii. Chtěl jsem se vrátit ke všem typům dětí ze školy, všem typům učitelů, ke způsobu, jak se k sobě děti chovají. Celé to prostředí jsem chtěl propojit tak, aby to vypadalo jako skutečná lidská vzpomínka, skutečné pocity. V tom smyslu je to jedinečný projekt. Nevím o jiných filmech, které by byly takové.
Chtěl jste se tou kouzelnou historkou spojit s diváky?
BURTON: Pro mě to bylo intenzivní a jsem si jistý, že i ostatní mají podobnou zkušenost, o jaké ve filmu vyprávím. Pro dítě je to první opravdový vztah. Pokud máte psa, se kterým si rozumíte, je to bezpodmínečná láska, která je tak čistá a silná, že na ni nikdy nezapomenete. Navíc tam pro mě byla ta skutečnost, že můj pes byl nemocný, měl umřít hodně brzo. Takže jsem měl vztah doprovázený neustálou přítomností smrti. Ale tomu jsem úplně nerozuměl. Byla to moje první taková zkušenost. Potom jsem objevil filmy o příšerách, Frankenstein naplnil představu o znovuoživení něčeho. Pro mě to do sebe zapadalo. Propojil jsem si ty filmy se svým životem. To pro mě vždycky bylo snadné. Myslím, že někteří lidé určitě mají podobný zážitek.
Ať už mluvíme o vědě, jako v tomhle případě, nebo o umění obecně, zdá se, že je v tom určitý strach z experimentování, který limituje představivost. Kdo ve vás probudil odvahu k představivosti a fantazii?
BURTON: Nesnáším, když se vás lidé snaží škatulkovat, nebo potlačovat vaši individualitu. Umění, věda a kreativní myšlení by měly být vřele přijaté. V životě jsem měl jednoho nebo dva učitele, kteří se mě snažili inspirovat, a to pro mě mělo obrovský význam. Při procházení školním systémem to celé moc nepobíráte. Proto děti školu nesnášejí. Ale pokud máte učitele, který se snaží vidět vás takového, jaký jste, a vaši individualitu rozvíjet, změní vám to život. Ale je to velmi vzácné. I když jsem se snažil zapadnout do systému, nešlo to. A dva lidé se snažili otevřít mi jiné možnosti. Což bylo ohromné, ale vzácné. Většina lidí možná měla jednoho nebo dva takové učitele. A to mě inspirovalo.
Dovoluje tento druh natáčení mít nějaké vystřižené scény, nebo jste použili všechno, co jste natočili?
BURTON: Jo. Ani nejde mluvit o vystřižených scénách. Měli jsme pár vymazaných záběrů, některé jsme i sestřihali dohromady. Docela hodně záběrů je třeba předělat, prostě proto, že nefungují. Ale měli jsme štěstí, že jsme předělávali jen málo záběrů.
Co se chystáte dělat jako další projekt? Potřebujete si na chvíli odpočinout?
BURTON: Jo, potřebuju. Pořád řeším věci okolo filmu Frankenweenie. Před další prací je třeba vyhnat z těla démony. Jsem teď trochu přepracovaný a vyždímaný.
Odmítl jste během let nějaký projekt, a teď toho litujete?
BURTON: Ne, snažím se ničeho nelitovat. Opravdu mě žádný takový projekt nenapadá. Když se mě někdo zeptá, co bych změnil, kdybych se mohl vrátit v čase, odpovím mu, že bych se ani vracet nechtěl, protože všechno je, jak má být. Něco bylo úspěšnější, ale i ty méně úspěšné projekty byly zábavné. Některé filmy mají rádi všichni, koho se na ně zeptám. Některé nemá rád nikdo, ale zase vydělaly spoustu peněz. Je to zvláštní dynamika. Takže se vážně snažím ničeho nelitovat.
A vyhýbáte se čtení recenzí?
BURTON: Ano, vyhýbám. Víceméně vím, co se děje, ale nečtu je, protože bych se z toho zbláznil.
Česká premiéra filmu Frankenweenie bude 3. 1. 2013
Zroj: www.collider.com
Klára Scholzová
