Dobře, tak naživo už to nebude. Ten zážitek, že byste čekali, kdy ten člověk spadne a v přímém přenosu se zabije, se nestane, to už víte.
Ale pro každého, kdo řeší jakékoliv psychické problémy a pochybnosti, je tohle vykoupení. Přehlídka neskutečné koncentrace, zkušenosti a v neposlední řadě mimořádně fyzicky náročné přípravy, protože vylézt bez jištění 500 metrů na vrchol mrakodrapu opravdu není pro každého.
Nevím, jak vás, ale mě fascinují lidé, kteří nemají sebemenší závratě a úzkosti z výšek. Baví mě sledovat parkour na výškových budovách, týpky, kteří skákají z budovy na budovu, jezdí s kolem downhilling mezi příbytky strmě dolů ve městě, sleduji se zvláštním potěšením Máru Holečka, mentálního idiota, jak se dere alpinisticky do těch jeho prvovýstupů.
Ve všech těchto činnostech je něco z části zenového, ta schopnost se soustředit na přítomnost, využít veškeré své zkušenosti a fyzicky se soustředit jen na svůj výkon. Ano, proto jen z části, protože jde o sportovce, kteří pravděpodobně příliš neřeší lidi a vztahy kolem. Alex Hannold se tu musí ještě vypořádat se všudypřítomnými kamerami, s davy lidí na zemi, kteří možná čekají na aspoň nějaké zaváhání, nebo že by byli svědky ještě něčeho zajímavějšího, že by se rozmázl, idiot.
500 metrů, 101 pater, bez jištění.
Teď přijdou spoilery, ano, Alex to dokáže. Ale on to ještě vyleze lehce, plynule, bez zaváhání. Je to ukázka úžasné koncentrace na svůj výkon. Lehkosti, v podstatě baletního výkonu. Pod neustálým dohledem kamer. A protože neznám Alexe, mohu se jen domnívat, že bude mít jiné slabosti. Nejste normální, když vám nedělá žádné problémy v takové výšce dělat takové kreace. Bude asi lehce dementní. Jako ostatně každý sportovec.
Předvádí neskutečný výkon. Ve 40 letech. Živě. Mnoho lidí se bojí. Mají strach. Z každého jeho kroku. Čekají, až spadne. Ale on strach nemá. Může být pro všechny intelektuály analogicky příkladem člověka, který se připravuje, a v tom, co umí, dosáhne vrcholu a udělá to v klidu, rozvážně, v podstatě dokonale. Krásně, ladně.
Líbilo by se mi ještě, kdyby na závěr z té věže skočil. Ok, to už je moc vtipné.
Dělejme v životě věci jako Alex. Soustřeďme se na to, co děláme, právě teď, přesto, že víme, že už nás dnes víc lidí pozoruje, než něco sama dělá. A dosahujme našich vrcholů. Dělejme si dobře našimi výkony. A nemusí být čistě fyzické a mechanické. Ony taky nejsou. Alex je podle všeho taky člověk.
Verdikt: KOUKAT
Kubin
