Další díl upírské ságy nás tentokrát zavede do 2. světové války. Němci stojí před branami Stalingradu. Co stojí doopravdy za jejich dosavadním úspěchem?
Než přejdeme k samotnému recenzování knihy Stalingrad, je třeba opět, stejně jako u recenze na Nočního motýla, nutné připomenout, že s českými autory mám v podstatě minimální zkušenosti. Proto jméno František Kotleta bylo pro mě naprosto neznámým pojmem. Stejně tak mi neříkal nic název série Bratrstvo krve. Přitom Stalingrad je již pátým dílem této série. Proto mi opět bude chybět srovnání s podobnými tituly napříč žánrem a hlavně s tituly samotného autora. Myslím si, že to ale samotné recenzi nijak neuškodí. Jdeme na to.
Bratrstvo krve
Nejprve by jsme si měli trošku osvětlit příběh knihy. A vlastně i celé série, pokud jste nikdy nesetkali s tvorbou Františka Kotlety. Kdo nebo co je Bratrstvo krve? V podstatě jsou to prastaří upíři, kteří mezi sebou bojují už tisíce let o nadvládu nad naším světem. A jak už asi všem čtenářům došlo, děj této knihy je tentokrát zasazen do 2. světové války. Konkrétně do bitvy u Stalingradu. Ale nezapomínejte na ty upíry. Tudíž nečekejte žádné válečné drama s historicky přesnými reáliemi. Tentokrát se opět setkáme s Janem Bezzemkem. Odpadlým upírem, který ještě s partou podobných vyděděnců, slouží části Bratrstva krve. Co se týče příběhu, tady bych neměl žádnou výtku. Děj příjemně plyne. Autor z něj zbytečně neodbočuje, ani se nevyžívá ve zbytečném rozepisování. Hlavní zápletka se mi vcelku líbila. Bohužel mi chybělo více zvratů a překvapení. V této knize se jich totiž moc nekoná. Trochu škoda.
Vulgarismy se nešetřilo
Další věci, kterou je třeba zmínit jsou vulgarismy. Autor jimi v knize vůbec nešetří. Musím se přiznat, že již po par řádcích jsem byl naprosto v šoku. Sem tam nějaké to sprosté slovo by se dalo přežít. Dokonce i sex v knihách není nic zvláštního. Bohužel tady je toho, i na můj vkus, nějak moc. Jak jsem psal výše, tohle je moje první zkušenost s knihou Františka Kotlety. Přesto si troufnu odhadovat, že minimálně v knihách ze série Bratrstva krve se to podobnými vulgarismy jenom hemží. Myslím si tedy, že fanoušci autora jsou už tak nějak zvyklí. Bohužel na ostatní to může mít negativní dopad. Já osobně jsem si jsem si na to zvykl. Přesto, kdyby nebylo za každou druhou hláškou sprosté slovo a nesouložilo se za každé situace, můj dojem z knihy by byl o kapánek lepší.
Upíří akční hrdina
Co se týče postav, tady jsem naopak velice spokojen. Ty působily, včetně Jana Bezzemka, jako typičtí akční hrdinové z amerických filmů. Drsňáci, kteří neznají strach. Zabíjení je jim denním chlebem. Abych si trochu rozporoval, i ta vulgarita k ním do jisté míry sedí. Ale abych byl trošku konkrétnější, rozebereme si některé postavy trochu blíže. Hlavní hrdina, Jan Bezzemek. Tak s ním jsem měl ze začátku trochu problém. Zprvu na mě vůbec nezapůsobil jako vůdce bandy upírů, kteří nehledí na smrt a nebezpečné úkoly plní bezhlavě a chladnokrevně. Naštěstí se to během knihy začalo postupně měnit. Co víc, dokonce jsem si Jana i oblíbil. Lépe na tom byli Bezzemkovi parťáci. Už od začátku působili naprosto bezstarostně, zkrátka naprostá klišé akčních postav. Naprosto skvělá byla jejich vzájemná komunikace, byť mi občas lezlo na nervy až příliš časté a mnohdy zbytečné vulgárnosti. Co se týče dalších postav, nechci se moc rozepisovat, jelikož bych nerad prozrazoval něco z děje. Jen musím říct, že autor odvedl vcelku dobrou práci. Většina postav je dobře zapamatovatelná, některé mají vyloženě skvělé charakterové vlastnosti.
Geniální nápad
Bude to ode mě asi dost troufalé, ale i když jsem četl pouze jednu knihu ze série Bratrstvo krve, pokusím se o ní napsat pár řádků. Přestože v knize Stalingrad o společenstvu Bratrstva krve padají často zmínky, moc se o něm samotném nedozvíme. Nevím, jak jsou na tom ostatní knihy z této série, přesto si dovolím tvrdit, že jde o výborný nápad. Budeme-li se bavit konkrétně o této knize. Zakomponovat upíry do 2. světové války zní naprosto geniálně. A co víc, ono to i dobře funguje. Vše do sebe hladce zapadá, nic nepůsobí nesmyslně. Tedy kdyby upíři doopravdy existovali. Zkrátka, výborný námět. Otázkou zůstává, jestli tenhle názor budu mít i po dočtení zbývajících dílů. Já věřím, že ano.
Co říct na závěr?
Teď by jsme měli tohle celé nějak smysluplně ukončit. Jak už jsem psal v recenzi několikrát. Stalingrad je první knihou Františka Kotlety, kterou jsem četl. Proto žádám, všechny čtenáře, kteří mají Kotletu více načteného, aby byli shovívaví. Z toho důvodu se i vyhnu porovnání s ostatními tituly série. Tak jaký ten Stalingrad vlastně je? Za mě vcelku dobrý. Příběh plyne ve svižném tempu. Autor nezatěžuje čtenáře zbytečnou popisností a odbočkami. Knize by však možná neuškodilo trošku více zvratů. Co se týče postav, byl jsem naprosto spokojen. Přestože působily jako naprosto otřepané šablony akčních hrdinů a jejich záporáků, do celkového zážitku z knihy dokonale zapadaly. Co by se dalo knize vytknout, je přemíra vulgarismů. Obávám se totiž, že by to některým jedincům mohlo přijít až moc za hranou a kvůli tomu nadobro knihu odložit. Pojďme tedy na konečné shrnutí. Stalingrad je výborná oddechovka, která se dá přečíst jedním dechem. Přesto však doporučuji začít celou sérii od začátku.
Knihu poskytlo nakladatelství Epocha.
Martin Kudělka
