František Kotleta je známé jméno na v žánru české fantasy. Zapsal se svým poměrně svérázným humorem a příběhy plnými akce, erotiky a napětí. Jeho knihy mají tisíce fanoušků a vydobyl si neotřesitelnou pozici mezi autory tohoto žánru. Mnozí čtenáři tak uvítají lehce učesané opětovné vydání Poutníka z Mohameda a příběhu Alláhův hněv.
Kdy jindy si můžete říct, co si myslíte, než ve smyšleném příběhu odehrávajícím se tak daleko od naší Země a tak daleko v budoucnosti, že by si jen neléčený blázen mohl říct, že ten Kotleta je vlastně rasista, xenofob, islamofob, heretik, nevěřící pes, odpadlík… Každá politická, náboženská nebo společenská skupina by mu mohla dát dnes spoustu nevybíravých jmen a popohnat ho kolem bloku několika peprnými trestními oznámeními. Ale tam kdesi v daleké budoucnosti ve vzdálené galaxii……
Muslimové ovládli většinu planet, na kterých je život, nebo něco jako život, křesťané jsou podřadný a pronásledovaná skupinka gerilových bojovníků, Židé si hrabou majetek tak, jak už o tom psal Shakespeare. Mafii zastupují Cikáni. Kradou, podvádí, věští z ruky. Napadne-li vás ještě nějaký stereotyp, pak ho určitě v Poiutníkovi z Mohameda najdete. Paralely se současným životem jsou čistě náhodné, ne-li záměrné.
Výše jmenované mne na knize nesmírně baví. Falešná hra na vyváženost a potírání stereotypů, za kterou si v kině ještě zaplatíte tučný obnos, rozhodně není Kotletův styl. Ale jako pěknou kino-podívanou bych poutníka z Mohameda uvítala. Hlavního hrdinu by mohl hrát třeba Ryan Raynolds, nebo někdo jiný, ostřílený, vtipný a bez servítek.
Poutník z Mohameda je sympaťák, který dostane i ty, kteří tomuhle žánru zrovna nefandí. Právě svým přesahem do reality a srozumitelnými paralelami je nízkotučnou satirou i akční střílečkou pro nenáročné. Navíc se nesnaží čtenáře unavovat zbytečně složitými vymyšlenými světy, což je fajn a zbytečně to nezdržuje od čtení.
Na druhou stranu ale nečekejte nějakou hlubokou myšlenku meziplanetárního míru nebo filozofické úvahy nad směřováním současné společnosti. Ale o to tady ani nejde. To je jako byste koukali na Smrtonosnou past a čekali dojemné usmíření hlavních aktérů namísto tříštícího se skla a o podlahu zvonících nábojnic.
Kotleta je Kotleta a jede si to své. Kdo ho zná, ví do čeho jde. Kdo ho nezná a necítí se být zrovna sešněrován žánrovou vyhraněností, užije si celkem oddechové letní čtení s notnou dávkou nekorektního humoru.
Kristina Doubravová
Recenzní výtisk věnovaly Dobre-knihy.cz
