Mistr režisér Alfred Hitchcock je jeden z řady tvůrců, kteří jsou nešťastně vnímání jen na základě jejich nejznámějších filmů. Je sice hezké, že jeho jméno znají téměř všichni, kdo někdy přišli do kontaktu s filmem, přízvisko „mistr hrůzy“ však ani zdaleka nevystihuje přínos tohoto tvůrce. Obnovená premiéra klasiky Okno do dvora je krůčkem ke znovuobjevení celého mistrova díla. To totiž zdaleka nezahrnuje jen thrillery (či novodobě horory), nýbrž řadu filmově kvalitnějších a přínosnějších snímků. Za všechny jmenujme Vertigo, Na sever severozápadní linkou, či právě Okno do dvora. Stačí zhlédnout tyto tři snímky, aby si vnímavý divák udě
lal zcela novou představu o jménu Hitchcock.
Samotný tvůrce by nejspíš nebyl příliš nešťastný z toho, že je dodnes známý jako „mistr hrůzy“. Byl výraznou osobností, která ráda šokovala a posouvala hranice. Točil jeden kvalitní film za druhým a rád se ve všech svých dílech také objevoval (většinou pouze prošel před kamerou). A protože vyvolával stejně rád děs a hrůzu, jako další nepříjemné a klaustrofobické pocity, jistě by svůj odkaz do dnešních dnů ocenil. Nicméně je velká škoda zaměřit se pouze na jeho „mainstreamové“ kousky, protože o žádném jeho filmu nelze říct, že je povrchní a jednoduchý. Naopak, mnohovrstevnost, odkazy, informace mezi řádky, trefné dialogy či satira na společnost, to jsou prvky, kterými Hitchcockovy filmy doslova přetékají. Kromě toho lze ale většinu jeho děl vnímat jako kvalitní filmovou zábavu, kde je pečlivě stupňováno napětí, tajemství postav je postupně odkrýváno a pointa bývá mnohdy šokující.
Okno do dvora (1954) patří k oblíbeným dílům samotného tvůrce, neboť mu naplno umožnilo využít schopnost mnohovrstevného rozvíjení děje s odbočkami, humornými epizodkami, břitkými dialogy a samozřejmě s dovedně stupňovaným napětím. Základ příběhu vychází z povídky Cornella Woolriche (It Had to Be Murder – Musela to být vražda, 1942), jež byla režisérem doplněna o detaily z existujících policejních případů.
O co vlastně ve filmu jde? Známý fotoreportér L. B. Jefferies, akční muž středního věku, je se zlomenou nohou upoután na kolečkové křeslo. Z nudy a frustrace ho nevytrhne ani krásná přítelkyně, ani všetečná ošetřovatelka, nýbrž pozorování života v protějších bytech. Z neškodného nahlížení do osobitých životů sousedů se stane drama, když Jeff spatří čin, který se až příliš podobá vraždě. Nikdo mu však nevěří, a tak rozjíždí „vyšetřování“ na vlastní pěst.
Celý film byl natočen v ateliéru, ale to filmu neubírá na autentičnosti, protože režisér nechal postavit 31 bytů. Snímek byl nominován na čtyři Oscary, ani jednoho však nezískal.
Proč stojí za to jít do kina na Okno do dvora? I když jste tenhle film již viděli, můžete si být jisti, že i po několikátém zhlédnutí opět objevíte něco nového. Pro diváky, kteří uvidí Okno do dvora prvně a budou čekat úderné detektivní drama, to bude nejspíš trochu rozpačitý zážitek – film nedávkuje okaté pointy a zvraty, vztahy probíhají spíše v náznacích a krvavého zločinu se nedočkáte. Ale jakmile se naladíte na atmosféru filmu, děj vás zcela pohltí. Stanete se pozorovatelem okolních bytů, stejně jako ústřední postava. Právě nepokryté přiznání voyeurismu v kombinaci s pikantními detaily soukromí sousedů dělá z filmu neodolatelnou podívanou.
Okno do dvora stojí za to vidět coby klasické dílo světové kinematografie, ale i jako připomínku, že Alfred Hitchcock má co nabídnout i dnešnímu divákovi. V hlavních rolích navíc září James Stewart a Grace Kelly, takže na své si přijde dámské i pánské publikum.
Film budou promítat klubová kina Aero, Bio Oko, Mat a Světozor.
Klára Scholzová
