Christopher Nolan se rozhodl adaptovat Odysseu poté, co dlouhodobě mluvil o tom, že ho víc než superhrdinové zajímají mýty jako základ moderního vyprávění. Odysseus je podle něj archetyp „inteligentního přeživšího“, nikoli silového hrdiny, což přesně odpovídá jeho filmové filozofii.
Film je točen převážně na 70mm IMAX film, nikoli digitálně. Některé sekvence na moři patří k technicky nejnáročnějším, jaké kdy Nolan realizoval, protože odmítl rozsáhlé digitální pozadí a trval na skutečných lodích, skutečné vodě a reálných podmínkách.
Pro roli Odyssea Nolan zvažoval více herců, ale Matt Damon byl od začátku favorit, protože podle režiséra dokáže kombinovat fyzickou uvěřitelnost s morální ambivalencí. Odysseus v tomto filmu není kladná postava, ale muž poznamenaný válkou, vinou a dlouhodobým přežíváním.
Zendaya jako Athéna není zobrazena tradičně „božsky“. Nolan ji pojal spíš jako chladnou, strategickou entitu, která manipuluje lidmi jako figurami na šachovnici. Bohové ve filmu nejsou ochránci, ale síly bez empatie.
Postava Kirké v podání Charlize Theron má výrazně větší prostor než v mnoha předchozích adaptacích. Nolan ji využívá jako symbol pokušení zapomnění – místo, kde by se Odysseus mohl vzdát návratu a zodpovědnosti.
Robert Pattinson jako Antinoos není karikaturní padouch, ale politický hráč. Film výrazně rozvíjí dění na Ithace a nápadníky Penelopy ukazuje jako symptom rozpadu moci a morálky, nikoli jen osobní hrozbu.
Hudba Ludwiga Göranssona kombinuje klasický orchestr s rekonstrukcemi starověkých nástrojů a rytmů. Některé motivy byly nahrávány v otevřených prostorech, aby se zachovala „nečistota“ zvuku, která má připomínat archaický původ příběhu.
Rozpočet kolem 250 milionů dolarů z Odysseie dělá nejdražší Nolanův film vůbec, přesto studio Universal schválilo projekt bez zásahů do scénáře. Nolan má u tohoto filmu plnou tvůrčí kontrolu, včetně finální délky.
Nolan strukturuje film částečně nelineárně. Některé klíčové epizody z cesty jsou vyprávěny zpětně, skrze vyprávění a paměť, čímž se film blíží spíš psychologickému portrétu než klasickému eposu.
Odyssea je prvním Nolanovým filmem, který se otevřeně hlásí k tomu, že nemá „šťastný tón“. Návrat domů není triumf, ale konfrontace s tím, že nic už není stejné a že vítězství má dlouhodobou cenu.
Charlie Brown
