Hollywood je uprostřed digitální revoluce. Za posledních pár let přešli titáni filmové produkce na digitální technologie a zdá se, že dny natáčení na film se chýlí ke konci. Samozřejmě, že se vždy najdou výjimky (Christopher Nolan), ale s dalším a dalším vylepšováním digitálních kamer se naprostý přechod na digitál zdá nevyhnutelný.
Tento fenomén je hlavním tématem dokumentárního filmu Keanu Reevese a Chrise Kenneallyho Side by Side. Dva tvůrci se při natáčení sešli s Jamesem Cameronem, Davidem Fincherem, Georgem Lucasem, Christopherem Nolanem, Martinem Scorsesem, Davidem Lynchem, Stephenem Soderberghem a bratry Wachowskymi, aby si s nimi pohovořili o proměně filmařského prostředí. Přečtěte si rozhovor s Keanu Reevesem, který film produkoval.
Jsem velký fanoušek bratrů Wachowských. Ve vašem filmu se po mnoha letech objevili před kamerou. Bylo těžké je k tomu přemluvit, nebo to pro ně bylo blízké téma?
REEVES: Nemůžu za ně mluvit. Můžu jen říct, že jsem jim moc vděčný, že si na to udělali čas. Mají úžasnou vášeň pro film, znalosti, zkušenosti s vyprávěním příběhů. Takže příležitost slyšet je mluvit o digitalizaci a přechodu filmu na něco archivního to téma zpřístupnilo. Nevím, proč s tím souhlasili, ale jsem šťastný, že to udělali.
Potom, co jste s nimi pracoval vy, mluvili na kameru o svém filmu Cloud Atlas. Myslím, že jste trochu změnil jejich názor na mluvení před kamerou.
REEVES: Ne ne. Lana a Andy už předtím točili dokument o tom, co dělají. Jsou ochotní mluvit o své práci. Jsou to skvělí lidé. Jsem moc rád, že to sdílí s ostatními.
Už pár let chodím na natáčení a dělám rozhovory s režiséry. Moje obvyklá otázka je „Točíte na digitál a proč? Polovina lidí se na mě podívá stylem „Proč se na to zase ptáte?” Ale já jsem zkrátka tímhle posunem v Hollywoodu fascinovaný. Překvapilo vás něco z toho, co se ve filmovém byznysu děje?
REEVES: Třeba archivní záznamy. A taky David Lynch, který říkal, že už nebudeme možná na film nikdy natáčet. Tom Rothman z Foxu řekl, že zbývá 5 let, než film skončí. To je krátká doba. Překvapilo mě, když Arriflex oznámil, že už nebudou vyrábět filmové kamery. Taky když jsem se s lidmi v Technicoloru bavil o proměně byznysu a že už nebudou vyrábět film. Náš dokument rozebírá všechny tyhle změny. Je to o tom, co ztrácíme, co získáváme. Jedno z překvapení byl výklad zisku. Větší možnosti, demokratizace, zkoumání toho, na co se díváme a jak se na to díváme. A co chceme od toho, na co se díváme. Co nám to přináší? Co očekáváme? Je to plné překvapujících zjištění. Noví diváci, nové cesty, jak sledovat filmy. A na nic z toho neznám odpovědi.
Christopher Nolan v dokumentu říká “Pro mě to tam ještě není. Pro to, co já dělám, digitál ještě není dost dobrý.” Ale pro ostatní už to tam je. Jak říká Lucas, technologie se bude pořád zlepšovat.
Před pěti, šesti lety se dalo říct, že je vidět, že je to na digitál. Ale dnešní kamery už jsou dál.
REEVES: A projekce.
Přesně tak. Nemám problém se dívat na to, co bylo natočené digitálně, ale když je projekce špatná, celé to na tom padá.
REEVES: To rozhodně. Je to jako praktická filozofie. Když víte, co jste ztratili, vidíte, co v obraze chybí. Ale je to prostě jiný obraz. Vadí to? Víte, jak to myslím? Chcete mít standart. Chcete mít standart perfektní projekce s dobrým světlem a dobré plátno a všechno technicky krásné. Protože je to důležité.
Tohle je třeba na projekcích vyřešit. Byl jsem na projekcích, kde obraz nebyl tak zaostřený, jak by měl být. A nezáleželo na tom, jestli je to natočené na film nebo na digitál. Prostě to bylo otravné.
REEVES: Jo, protože vás to nedostane. Nevtáhne vás to. Je to povrchní kvalita, nemá to hloubku. Nezasáhne vás to, jak by mělo. A jak říká Nolan, to nejde akceptovat. Jde o hodně. Dáváte do toho prachy. A proč bych na to měl koukat? Ztrácím možnost skvělé kvality. Dnes to jde jinými cestami. Ale projekce byly vždycky o žárovkách a světle. Scorsese o tom mluví v dokumentu a on je skutečným filmařem, ne?
Chci vás zpovídat jako režiséra, jako filmaře.
REEVES: Zrovna jsem dokončil natáčení jako hlavní kameraman kung-fu filmu natáčeného na digitál.
Konečně se můžu zeptat – film, nebo digitál, a proč?
REEVES: Tohle konkrétně byl původně projekt, který jsem chtěl točit na film. Ale točili jsme v Číně, tedy v Hong Kongu. Ale ze strany producenta, vlastně ze strany zdrojů, byly otázky. Film stojí tolik a tolik, digitál tolik. Z pohledu toho, jak kvalitní věc děláme, stojí to za to? Tak jsme udělali nějaké kamerové testy a rozhodli jsme se točit digitálně. A já jsem rád.
Jakou kameru jste používali?
REEVES: Arri Alexa studiovou kameru.
Spousta filmařů používá digitální kamery se starými sedmdesátkovými objektivy pro získání nového vzhledu.
REEVES: To ano, protože to obraz trochu zjemní. Je zvláštní, když se o filmu mluví jako o víně. Používáme výrazy jako “je to robustní, buket, hrozny, jak to plyne, čokoláda, skořice, zemité tóny…” Mluvíme o filmu a digitálu a o tom, jestli je to krémové, o okrajích, o hloubce. Ale co je to za vlastnosti? Je to legrační. My jsme používali docela rychlé objektivy, Hawks, anamorfické. S digitálem to tvoří báječnou kombinaci.
Máte v dokumentů několik velikánů filmu. Sháněl jste je vy osobně, nebo někdo jiný? Protože dokážete lidi přimět, aby mluvili tak, jak normálně nemluví.
REEVES: Side by Side je mojí a Chrisovo expedicí. Když jsme byli v Technicoloru v New Yorku, řekl jsem “Páni, tady se to mění, pojďme o tom natočit film. Chrisi, chceš to dělat? Je to hodně osobní.“ A Chris řekl: “Možná je to osobní, ale musíme to natočit pro všechny, pro odborníky i pro normální publikum. Je to o filmech a o tom, jak se dělají. O zákulisí.” Takže pro lidi, kteří se toho účastnili, to bylo osobní.
Budete se po tomhle filmu víc objevovat za kamerou? Zajímají vás ještě nějaká témata, o kterých se chcete vyjádřít?
REEVES: Ano, rozhodně. Jako pro všechno ostatní potřebuju příběh. Pokud tenhle film bude mít úspěch, možná dostanu šanci dělat další. I pokud by film úspěch neměl, pokud budu mít příběh, budu se ho snažit zrealizovat. I dokumentárně. Vlastně mám jeden námět, na který myslím už dlouho. Jmenuje se to Life and Art (Život a umění) a jsou to rozhovory s herci, o jejich filmech a životech. Ne v duševní rovině, ale zkrátka interakce mezi životem a uměním.
Potřebujete někoho na stejné úrovni jako vy, někoho, kdo bude mít stejný respekt u lidí, se kterými mluví. Jinak nebudou otevření a nebude je to zajímat. Právě proto je podle mě Side by Side tak dobrý. Víte, jak to myslím. Lidé vás považují za herce na vysoké úrovni.
REEVES: Jo, rozhodně. Myslím, že to mi párkrát pomohlo. Že znali mojí práci. Přece jenom se v tom už chvíli pohybuju.
Asi už jste natočil pár věcí, které lidi znají.
REEVES: Pár asi jo.
Jednu nebo dvě…
REEVES: Jo, a snad se jim líbily. Takže jo, rozhodně. Je to podobné jako ve sportu, nebo tak něco. Mohlo by to fungovat, pokud budu dělat Life and Art.
S digitálními kamerami by to mělo být možné. Prý je s nimi natáčení docela levné.
REEVES: To je. To je vlastně dalším následkem digitálního natáčení. Renesance dokumentárního filmu.
Stoprocentně. Gratuluju k tomu vašemu. Je skvělý.
REEVES: No, díky. To doufám.
Film Side by side měl americkou premiéru 9. srpna.
Zdroj: www.collider.com
Klára Scholzová
