Jak jsem se zúčastnil natáčení Grey Mana v Praze

Minulé léto v Praze probíhalo natáčení akčního snímku bratří Russových The Grey Man. Jednalo se v té době o nejdražší snímek z produkce streamovacího gigantu Netflix. V našem hlavním městě se nejen několik měsíců točilo, ale snímek se zde i z části odehrává. Ale to jsme všichni zaznamenali.

Přejdeme k tomu hlavnímu. Jaké bylo zažít miliardovou filmovou produkci tak říkajíc z první ruky? Na jednu stranu to byl neuvěřitelný zážitek, ale na druhou se jednalo o jeden z nejvíce fyzicky náročných dnů v mém životě. Budík mi zvonil ve 4:00, poté mě čekala cesta MHD přes celou Prahu na smluvené místo, ze kterého nás agentura, po drobné snídani začala odvážet na plac. Tato část dne mi paradoxně přišla nejdelší.

Celou cestu jsem přemítal nad tím, koho a jestli vůbec někoho slavného potkám, jaké scény budeme vlastně točit atd. Po cca hodině jsme dorazili k Žižkovskému památníku, který byl pro natáčení kompletně uzavřen. Byli jsme usazení do příjemně klimatizovaného stanu a teď to začalo.

Nepříjemná součást každého natáčení. Neuvěřitelně dlouhé pauzy a čekání. Od našeho příjezdu do první klapky uplynuly více než 3 hodiny. Točily se davové scény na pohřbu východního prezidenta. A musím říct, že už tady jsem viděl neuvěřitelné měřítko snímku. V jednu chvíli bylo na place i 500 lidí plus štáb. Ale stále žádné hvězdy…k tomu se dostaneme později. Točilo se v jednom z nejteplejších dnů léta a my jsme podle scénáře museli mít společenské oblečení. A to vše ještě na přímém slunci. Takže se prvotní nadšení a nasávání atmosféry rychle změnilo v závod o to, kdo toho nejvíce vypotí a pokud možno neomdlí. Pomáhali jsme si, jak jsme mohli a situace byla alespoň prozatím zvládnutelná.

KOUKNI SE  Temná doba očima Jiřího Padevěta

Když už jsem začal ztrácet naději ,že bych dnes potkal nějakou hvězdu, zrovna jako na zavolanou přijela černá limuzína a z ní přímo přede mnou vystoupil Chris Evans. Což je moment, na který jako obrovský fanoušek Marvelu nikdy nezapomenu. Chvíli nato dorazil stejným způsobem ještě Billy Bob Thorton a režisérské duo bratrů Russových. Poté, co režiséři velmi důkladně zkontrolovali, co jsme tam celé ráno prováděli,:) začaly se točit scény s herci. K tomu se váže krásná historka s členem amerického štábu, který velmi iniciativně obcházel všechny komparzisty a zdůrazňoval , že i přesto, že jsou na place už i herci, nemáme se nechat rozhodit, „ máme koukat dopředu a dělat svou práci”:) Aneb návrat do reality pro každého filmového nadšence.

V tuto chvíli jsem si začal uvědomovat další zajímavý aspekt takovéto produkce. Už jsme na place pěkných pár hodin strávili, ale nikdo z nás v podstatě nevěděl, co děláme, kromě zmíněné věty o pohřbu. Chvílemi jsme dokonce hádali , jakou mají jednotliví herci v příběhu vlastně úlohu. Vše probíhalo přred našima očima, ale v situaci se vyznali pouze ti povolaní. . Další zajímavostí, kterou z TV nezjistíte, je rozdílné jednání jednotlivých herců. Když si představíte hvězdu superhrdinských filmů jako je Chris Evans, určitě vás nenapadne pojem introvert. A v jeho případě bych se nebál použit slovo silný introvert. V přestávkách mezi záběry buďto stál v rohu s cigaretou nebo se zavřel v limuzíně a vyšel pouze před kameru. Takže se jakékoliv mé pokusy i mých odvážných kolegů o získání autogramu nebo selfie setkaly s neúspěchem. Pan Thorton působil naprosto opačným dojmem. Většinu času trávil rozhovory o práci i s členy českého štábu, což mě příjemně překvapilo. Dokonce rozdával úsměvy, kde mohl. To už se ale dostáváme do odpoledne.

KOUKNI SE  KVIFF.TV: festival v Karlových Varech, který nemusí končit

Vzpomínáte si na zmínku o omdlévání? Celý den na slunci ve společenském oblečení si začínal vybírat svoji daň. A schválně, kdo z 500 lidí omdlel jako první? Ano dámy a pánové, autor tohoto článku. Uprostřed záběru jsem se začal potit a motat, proto jsem byl doslova odtažen do sanitky, kde jsem strávil příštích několik hodin. Nutno dodat, že chvíli po mně byli doktoři plně vytíženi. Řady komparzu značně prořídly. Každý se chladil, jak mohl, a před kameru se mu logicky moc nechtělo. Ke konci už se agentura vysloveně ptala, kdo má ještě energii se v pár záběrech objevit. A přiznám se, že jsem už odmítl. Celý den – od budíku po dojetí zpět na hotel -trval cca 16 hodin. Dorazil jsem vyčerpaný a zpocený, ale na tomhle se krásně ukazuje, že zpětně si člověk více pamatuje jen to hezké. Co vy, šli byste do něčeho takového taky? Nebo vám stačí film vidět v pohodlí svého domova, případně v kině? Děkuji za přečtení a přeji krásný den, filmoví fanoušci.

TheErik610

Předchozí článek3 nejprodávanější knihy měsíce listopadu
Následující článekChandler z Přátel napsal paměti trosky a feťáka

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

four − four =