Rozhovor: Leonardo DiCaprio: „Jsem teď o hodně klidnější“

Rozhovor s Leonardem DiCapriem, hercem, jenž si své role může vybírat, spolupracuje s nejlepšími světovými režiséry a v posledních letech hrál v hlavní roli skvělých dramat jako Počátek, Nouzový východ nebo Skrytá identita. Tento rozhovor vznikl pro časopis the Talks v roku 2011.

 

Pane DiCaprio, nebylo by hezké jednou za čas natočit podělanou romantickou komedii?

Nemám vůbec nic proti natáčení romantických komedií, ale já si nikdy nebudu vybírat filmy podle toho, co je to za žánr, nebo proto, abych hrál v odlišném typu filmu. Myslím, že by to byla obrovská chyba. Vždycky si přečtu scénář a pak si řeknu: „Vau, tohle mě chytlo za srdce, chci být součástí toho filmu“ Nikdy neuvažuji nad tím, jestli bude film populární, nebo co jsem předtím točil. Tyhle všechny věci odnese čas, ale film se natočí a je buď dobrý, nebo není. Je to jediný způsob, jak si filmy vybírám, jinak se k nim nepřipojím.

Jaké výzvy hledáte při každém dalším natáčením?

To opravdu záleží na roli. V tomhle průmyslu je to o velkém hledání dobrého materiálu. Kdykoliv se objeví dobrý materiál,  všichni po něm skočí a začne boj o kus dobrého žvance, když to chcete dělat. To je důvod, proč trvá roky, něž se některé filmy natočí, než se film objeví na plátně. Pokud jsou díry ve struktuře příběhu, film není přesvědčivý, příběh není dojemný, ukáže se to na plátně a film se stane propadákem.

Vzhledem k materiálu, který točíte vy, v boji o žvanec vítězíte

To je dáno vedením režiséra. Musím říct, že ať udělám jakékoliv rozhodnutí, přistupuji k procesu tvorby filmu jako režisérovo médium. To je člověk, který nakonec film formuje, režisér může mít dobrý materiál, ale může z něj udělat odpad, nemusí být schopen z něj udělat dobrý film. A to je důvod, proč jsem se rozhodl spolupracovat jen s režiséry, u nichž mám pocit, že dokážu publiku zprostředkovat jejich představy.

Pracoval jste se Spielbergem, Nolanem, Eastwoodem, Mendesem, Boylem, Cameronem, nemluvě o vaší pravidelné spolupráci se Scorsesem. Chybí ještě někdo?

Existuje spousta režisérů, se kterými bych ještě rád pracoval. Paul Thomas Anderson je někdo, s kým bych rád točil. Myslím, že Alejandro González Iñárritu je velmi talentovaný. Ang Lee je velmi talentovaný. Je jich opravdu hodně. Existuje mnoho skvělých režisérů.

Jak velkou část svého života věnujete natáčení filmů a přemýšlení o filmech?

Velkou, to je jisté. (Smích) Nemůžu říct, že to není to hlavní, čemu se právě teď věnuji. Podívejte, pravda je, že jsem vždycky chtěl být hercem, byl to vždycky můj sen a teď je čas, kdy si můžu opravdu vybírat, v čem chci hrát.

To už máte možnost dělat nějakou dobu…

Ano, ale znám spoustu herců, s kterými jsem v tomto odvětví v Los Angeles vyrostl, kteří nechápou, že něco nevezmu. Představil jsem si sám sebe za třicet let, jak si říkám: „Proč jsem nevyužil všechny příležitosti, které jsem měl? Podívej se na všechny ty lidi, s kterými jsi mohl pracovat, role, které jsi mohl získat. Jdi do toho.“A takhle o tom přemýšlím.

Takže všechny ostatní věci jdou stranou?

Ne, vůbec. Buď přirozeně padnou do mého života, nebo ne. Nikdy se k ničemu nenutím, ale vím určitě, že herectví je to, čemu se teď chci věnovat a najdu způsob, jak se věnovat i jiným věcem.

Herectví pro vás bylo už od dětství jasnou volbou?

Opravdu si nevzpomínám. Vzpomínám si, že jsem rád napodoboval matčiny přátele. Dělal jsem malá představení, kdy jsem je napodoboval, dělal si z nich legraci a rozesmával tím mé prarodiče.

Vypadá to, že jste byl pěkné číslo.

Jsem energický typ člověka. Vypadá to, že jsem klidnější, ale měli jste mě vidět, když jsem byl mladší. Páni! Snést mou přítomnost muselo být pro lidi kolem velmi těžké, a to hlavně předtím, než jsem se stal teenagerem. Nevím, jak se s tím moje matka dokázala vypořádat. Jen jsem pořád běhal a dělal různé věci. Jsem o hodně klidnější, ale stále mám spoustu energie.

Přemýšlel jste někdy o tom, že tu energii ztratíte a budete dělal úplně něco jiného?
Jednou bych mohl. Ale náhodou mám rád hraní, náhodou mě baví filmy. Všichni jsme utvářeni z našich raných vzpomínek a mě formovaly mé nejranější vzpomínky: chtěl jsem být hercem, tlačil jsem rodiče, aby mě posílaly na konkurzy. Já ani nevěděl, že za to můžu dostat zaplaceno, ale chtěl jsem to dělat. Když jsem zjistil, že mi za to budou platit, pak jsem řekl: „Dobře, to je to, co chci opravdu dělat.“ Naplňuje mě to tak, že nehodlám dělat nic jiného, nechci nic měnit.

Není to zvláštní pocit, když víte, že se vám bezezbytku splnil váš dětský sen?

Někdy se musím ohlédnout a říct si: „Tyjo, co se mi přihodilo, je vážně úžasné. Podařilo se mi naplnit spoustu ze snů, které jsem měl, když jsem byl malý. Nikdy bych si nepomyslel, že bych dostal ať jednu malou roli ve filmu Martina Scorseseho a už jsem s ním natočil čtyři filmy, to je zázrak. Ano, je to úžasný pocit. Ale zároveň je ten pocit návykový! Takže ano, mé sny byly překonány.

 

Kubin

 

Zdroj: www.the-talks.com

Předchozí článekRozhovor s tvůrci Hobita
Následující článekKNIHA: Olivier Clerc: Dar odpuštění

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

1 + eleven =