Carl (Nikolaj Lie Kaas) je po tragické přestřelce, při které jeden parťák zemře a druhý ochrne, odsunutý do nového oddělení Q, které má třídit a uzavírat staré případy. Jako asistent je mu přidělený sympatický Assad (Fares Fares), pro kterého je to lepší, než sedět ve skladu. Jejich práce sice není otevírat a vyšetřovat staré případy, ale přesně to má Carl v plánu. Zaujme ho totiž 5 let starý případ populární političky Merete (Sonja Richter), která podle všeho spáchala sebevraždu skokem z trajektu. Carl však tuší, že šlo spíš o dobře kamuflovanou vraždu. Na trajektu, ze kterého zmizela, s ní totiž cestoval její postižený bratr Uffe. Ten se stane klíčem k případu – nemůže sice vypovídat, ale pachatele označí. Jak už napovídá titul filmu, Merete byla unesena a Carl s Assadem se i přes protesty nadřízených doberou až k jádru případu.
Carl je samotář, moc toho nenamluví a nikdy se nesměje. Po rozchodu s ženou a tragické pracovní nehodě totiž ztratil chuť do života a nad vodou ho drží právě jen vyšetřování. Proto se nehodlá jen tak vzdát. Je to dobrý detektiv a má čich na zločince. Oproti tomu Assad je sice v terénu nezkušený, ale je citlivý a empatický, což mu pomůže najít cestu k Uffemu.
Žena v kleci je hlavně napínavá detektivka s místy hororovou atmosférou, ale je to také lidské drama a trochu i černá komedie o tom, jak si k sobě hledají cestu dva rozdílní parťáci. Assad se totiž snaží dostat Carlovi pod kůži, i když tahle strategie mu příliš nevychází. Jejich konfrontace je v mnohém šablonovitá, ale celkově působí svěže a neokoukaně. A to i díky tomu, že herci jsou v našich končinách neznámí, stejně jako prostředí a hutná atmosféra. K té přispívá skvělá kamera, zvuková stránka i herecké výkony.
Velkou roli hraje také přímočarost, s níž se filmaři příběhu chopili. Expozice je tak stručná, jak to jen jde. Strohé je i následující vyprávění, kdy Carl přichází znovu do práce a přijímá svou novou úlohu. Díky tomu je snadné s hlavním hrdinou se sžít a začít vidět svět jeho očima. Příběh vyšetřování střídá příběh Merete, která se stará o svého bratra a zvyká si na život známé osobnosti, aby následně padla do zajetí a zažila skutečné peklo. Co musí být řečeno, je řečeno prostě a jasně. Náznaky detektivní záplatky nedělají z diváka hlupáka – od začátku víme a vidíme přesně to, co vyšetřovatelé.
Tvůrci chytře pracují s motivy, aby byl divák neustále na stejné úrovni, jako detektivové. Díky tomu je příběh přesně tak napínavý, tajemný i emotivní, jak má být. Vztahy a emoce postav hrají vedlejší roli a důležité je především to, co vzniká při samotném vyšetřování. Minulost je odhalována chytře a efektivně, není třeba víc než pár dobrých záběrů. Přesně to severská filmografie umí – pracovat s málem a zaměřovat se na detaily. Z plátna díky tomu vystupují jen ty motivy, které jsou pro příběh skutečně důležité. Přestože je pointa trochu přitažená za vlasy a některé momenty přímo svádějí ke klišé, film je úspěšně obchází a zaměřuje se na to, co je originální.
Oběma hlavním představitelům jejich role detektivů skvěle padnou. Carl je správně zamračený drsňák, Assad zase uvěřitelně sympatický. Assadův muslimský původ není samoúčelný, i když i na něj padne jeden povedený vtípek. Uvěřitelná je i psychická choroba Uffeho (Mikkel Boe Følsgaard) a zvrácenost pachatele. Jen pro zajímavost, Mikkel Boe Følsgaard si zahrál duševně chorého i v historickém dramatu Královská aféra a je fakt, že se na podobné role hodí. Respekt si ale zaslouží především představitelka vězněné Merete, která se během filmu mění z krásné ženy plné života ve vyhublou a zuboženou oběť.
Navzdory titulu není vězněná v kleci, ale v něčem mnohem horším, což dává prostor pro téměř hororové okamžiky, které připomenou sérii Saw. Tvůrci však nemají zapotřebí tvořit atmosféru lacinou brutalitou, ani se nevyžívají v utrpení hrdinů. Důležitější je pro film jejich osamělost, která přispívá k tíživé atmosféře.
Žena v kleci funguje jako detektivka i jako drama, a dokonce i ojedinělý humor je skvěle načasovaný a trefný. Tvůrci citlivě pracují s vizuální stránkou, s barvami i se slow motion. Celkově je z filmu cítit, že jim šlo o působivost, ne líbivost.
Žena v kleci mi připomněla Muže, kteří nenávidí ženy, a to jak originál, tak americkou verzi. Tyto filmy mají společné to, že i přes celkem jednoduchou zápletku diváka naprosto strhnout svou atmosférou a sugescí. Proniknou hluboko, protože si na nic nehrají a drnkají přesně na ty správné struny diváckého očekávání.
Severská filmografie má své nesporné kvality a v českých kinech vždycky připomene fakt, že i s málo nástroji se dá dělat hodně muziky. A opět se ptám – proč podobné filmy nedokáží točit čeští tvůrci? Co jim v tom brání? Malý rozpočet jistě ne, když se za knižní adaptace nebo válečné filmy utrácejí miliony. Nezbývá jen doufat, že se něčeho podobného už brzo dočkáme. I když ono to na tom severu vypadá stejně líp, než jak by to vypadalo u nás. Díky bohu za neokoukané tváře a zajímavě znějící dánštinu.
Na Ženu v kleci si určitě zajděte do Světozoru, tamní komorní atmosféra se k filmu skvěle hodí.
Žena v kleci
Kvinden i buret
Dánsko, 2013, 97 minut
Režie: Mikkel Nørgaard
Hrají: Nikolaj Lie Kaas, Fares Fares, Mikkel Boe Følsgaard, Sonja Richter, Patricia Schumann, Søren Pilmark, Troels Lyby, Marijana Jankovic
Klára Scholzová
