Hry z vlkodlačí tématikou nerostou zrovna na stromě, Werewolf: The Apocalypse – Earthblood je opravdu jednou z mála her, kde můžete hrát za toto stvoření. Jak se jí vede ve srovnání s ostatními akčními rpg?
Na herním trhu se za celou historii objevilo velmi málo titulů, v níž by nějakou důležitější roli hráli vlkodlaci. Vlastně mě v tuto chvíli napadá jen The Order 1886 nebo The Wolf Among Us. Myslím si, že je to veliká škoda, protože zrovna vlkodlak je ideální stvoření pro herní příběh. Proto když se objevila možnost recenzovat Werewolf: The Apocalypse – Earthblood, neváhal jsem ani minutu. Hru má na svědomí ne moc známé studio Cyanide, které má na kontě spoustu, převážně menších titulů. Jak se mi nakonec hra líbila, se dozvíte v následující recenzi. Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad.
Vlkodlaci versus zlý moloch
Ze všeho nejdříve bychom si měli povědět něco málo o příběhu hry. Vše se bude točit okolo Cahala, vlkodlaka, který se po spoustě let vrací domů ke svému společenství. No možná bych měl říct smečce. Načež zjistí, že jeho rodné území, kde všichni pospolu spokojeně žili, je najednou ohrožována zlou korporací Erdon, která si na oblast začala dělat nárok s vidinou velkých zisků. Nic světoborného, ale taky nic, co by vás mělo štvát. Příběh zkrátka není něco, za co bychom Werewolf: The Apocalypse – Earthblood měli pochválit. Osobně ho hodnotím jako průměrný. Kdyby si autoři alespoň trochu pohráli s jednotlivými zápletkami, sem tam hodili zajímavý zvrat, hned by bylo veseleji.
Samotné vyprávění příběhu probíhá hlavně pomocí videosekvencí. Po technické stránce vypadají scény naprosto děsivě. Tedy alespoň ve verzi pro PS4, kterou jsme měli možnost recenzovat. Opravdu jsem chvílemi uvažoval, zda jsem se nevrátil do dob Playstationu 3. Modely postav vypadají naprosto katastrofálně. Hráč má v rozhovorech možnost výběru odpovědi. Do jaké míry vaše odpověď ovlivňuje celkový vývoj hry, si netroufám hodnotit. Tak trochu si myslím, že nemá vliv žádný. Každopádně můžu s jistotou tvrdit, že rozhodnutí mají vliv na aktuální situace. Jeden příklad za všechny. Rozhovor může skončit buď klidným rozchodem dvou postav, ale také krvavou bitkou. Za mě se ve hře kecá až příliš, někdy rozhovory zbytečně brzdily celkem solidní tempo hry.
Zábavná hratelnost, které se však brzo přejíte
Hratelnost je v počátečních fázích hry docela zábavná, časem však začne působit repetitivně. Herní náplň se v podstatě skládá z infiltrace základny pomocí plížení a skrývání. Sem tam někoho přiškrtíte nebo sejmete kuší. K dispozici je i lehká forma hackovkání, což zahrnuje otevírání zablokovaných dveří nebo vypínání bezpečnostních kamer. K dispozici máte i pohled ala termokamera, jenž je občas užitečný.
Pokud jste však prozrazeni, na scénu nastupuje tzv. rage mód, ve kterém se proměníte v nabouchaného vlkodlaka a kosíte jednoho nepřítele za druhým. K dispozici máte pestrou škálu útoků, které v průběhu hry vylepšujete, ale o tom až za chvíli. Po vyčištění lokality se opět přepnete do normálního módu. Rage mód mi do jisté míry připomíná hack n slash mlátičky. Zpočátku je to opravdu zábavné, ale po čase se toho opravdu přejíte. Šablona rozhovor, stealth akce, rage mód se opakuje až do zblbnutí. Pocitu, že se hra točí v kruhu nepomáhá ani nepříliš pestré prostředí, ani nepříliš bohatá škála protivníků. To nemluvím o úkolech, které také zrovna neoplývají přílišnou originalitou.
Co se týče rpg systému ve Werewolf: The Apocalypse – Earthblood, nejedná se o nic složitého. Po dosažení určitých zkušeností získáváte body. Ty pak klasicky přiřazujete různým vlastnostem, schopnostem a speciálním útokům. Tedy žádná raketová věda, klasický dovednostní strom. Když se ještě vrátím ke stealthu, doporučuju hrát na vyšší obtížnosti, jelikož na té nejlehčí není hra žádná výzva. Občas se stane, že proběhnete přímo nepřátelům před očima, ale oni dělají, jako že nic. Někdy mě zase otravovaly svou časovou náročností. Opět příklad. Patnáct minut se skrýváte a plížíte, přičemž vás těsně před cílem zahlédne voják a následuje bitka v rage módu. Občas mi přišlo rozumnější prostě naběhnout rovnou a zbytečně se neotravovat nějakým plížením. Hratelnost je však většinou dobrá, jen do té doby, dokud vás nezačne štvát její repetitivnost. Na škodu jsou rovněž táhlé rozhovory, které zbytečně brzdí tempo hry.
Laciný vizuál
Nyní se zaměříme na technickou stránku hry. Na úvod musím zmínit extrémní načítací časy. Částečně je asi na vině slabší hardware dosluhující PS4. Tipuju, že na verzi Pro hra načítá rychleji. Přesto dávám minusový bodík. Po grafické stránce vypadá titul strašně moc průměrně, chce se mi říct až zastarale. Ano, používám tohle slovo, myslím průměrně, v této recenzi dost často, ale ona tahle hra celkově působí dost průměrně. Grafika tedy není žádný zázrak. Postavy jsou na tom ještě vcelku dobře, ale prostředí nepůsobí nijak propracovaně. Co hůře, vše vypadá na stejné brdo.
Ještě hůře jsou na tom však cut scény. Ty působí opravdu nevzhledně, tak nějak jako z roku 2015. Datum jsem střelil od boku, ale pointu jste určitě pochopili. Po zvukové stránce je na tom hra docela dobře. Jedničku si zaslouží i hudební doprovod. Když bych měl tedy nějak shrnout technickou stránku hry, řekl bych, že Werewolf: The Apocalypse – Earthblood vypadá lacině. Bohužel je to škoda a hru to dost sráží dolů.
Závěrečný proslov
Nikdo asi nečekal, že Werewolf: The Apocalypse – Earthblood bude desítková hra. Přesto všechno výsledek dopadl hůře, než jsem čekal. Hratelnost je na tom dobře. Jak stealth pasáže, tak části hry, kde se bijete hlava nehlava, působí zábavně. Bohužel vše kazí repetitivnost, která celou hru doslova zabíjí. Titulu nepomáhá ani technická stránka hry. Hlavně grafika vypadá nemastně. Zrovna dobře na tom není ani příběh. Vše zkrátka působí průměrně. Werewolf: The Apocalypse – Earthblood není vyloženě špatná hra a jejím zahráním určitě nic nezkazíte. Jen ten zážitek nebude kdovíjaký.
Werewolf: The Apocalypse – Earthblood zakoupíte zde.
Martin Kudělka
