Recenze: Výlet do středověku s Kingdom Come: Deliverance není pro každého

Je to sice paradox, ale Kingdom Come: Deliverance je nesmírně exotickou hrou. Nepotřebuje k tomu draky ani nekromanty nebo zápletku, která by se týkala minimálně záchrany světa. Místo toho se vcítíme do role kovářova syna Jindřicha z nepříliš významného města Skalice a kulisami nám je pečlivě vybraná část obyčejného českého venkova. Místo skřetů a elfů tu najdeme hlavně sedláky, lapky a Kumány. Kde bychom v jiných RPG našli paláce s věžičkami z křišťálu a zlatými sály, tady najdeme roubené chalupy a oprýskané hrady. A to je náramně osvěžující! RPG se většinou snaží přijít s nějakým fantaskním světem plným mýtických tvorů a velkolepých zápletek, jenže to zašlo už tak daleko, že věci původně neobyčejné ukrutně zevšedněly. Ve Warhorse Studios si řekli dost! Neochvějně se postavili proti proudu a stvořili legendu. Hru na recenzi nám poskytla společnost Comgad.

Zrození legendy

Hra začala vznikat už v roce 2009, ale řadu let trvalo hledání investorů. RPG bez magie a fantastických bytostí? Pánové, hezký nápad, ale to by se neprodávalo! Investorům to nelze mít za zlé. Jde jim především o peníze a jen velmi málo z nich má chuť experimentovat. Vize Warhorse Studios se mohla stát skutečností především díky kampani na Kickstarteru, která zaujala herní komunitu natolik, že se velmi brzy podařilo vybrat hodně přes jeden milion liber. Už to byl jasný signál, že existuje díra na trhu. Máme koneckonců historické filmy či seriály a téměř historická série Assassin’s Creed zaznamenala masivní úspěch, tak proč by nemohla mít úspěch i historická RPG? Kingdom Come: Deliverance dokázalo, že dějiny nepatří pouze do žánru strategických her a je jen otázkou času, než se tím inspirují i další vývojářská studia.

Historické téma samo o sobě by ale k úspěchu nestačilo. Kingdom Come má duši a to je druhý důvod, proč si zaslouží označení za legendu. Nejspíš neudělá díru do světa v počtu prodaných kopií, ani si nevyslouží nejvyšší průměrná hodnocení, ale rozhodně je to jedna z těch her, která se pro mnoho lidí stane srdcovou záležitostí. Máme tuny her, které si zahrajeme, pomyslíme si něco jako “hm, dost dobrý”, ale po měsíci si už ani pořádně nevzpomeneme na jejich název. Ne že by byly špatné, jen prostě nemají osobitého ducha, který by nám utkvěl v paměti. A to rozhodně není případ Kingdom Come. Způsob, jakým pracuje s herním světem ve všech jeho aspektech, je unikátní a nezapomenutelný. Ve Warhorse Studios přivedli na svět geniální dítě. Bohužel to byl porod předčasný a poporodní bolesti jsou tvrdé. Temnou stránkou hry je totiž otřesný technický stav a jízlivý jazyk by řekl, že i v tom se hra nesmazatelně zapíše do dějin. Bugy jsou bohužel značné, optimalizace zejména na konzolích se vůbec nepovedla a mnozí hráči hlásí rozbité questy, které není možné splnit. Je evidentní, že hra šla do prodeje nedodělaná a nějaký ten měsíc ve vývoji by potřebovala jako sůl.

KOUKNI SE  Recenze: Vampyr je především ponurá adventura v gotickém hávu

O statečném kováři

Zápletka hlavního příběhu nepatří k nejoriginálnějším. Vlastně je to jen další vyprávění o odhodlání a pomstě. Naproti tomu styl vyprávění, postavy, dialogy a mnohé momenty jsou nezapomenutelné a patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v herním průmyslu najít. Málokdy se mi stane, abych si tak rychle zapamatoval hlavní protagonisty příběhu i jejich jména, abych tak rychle pochopil, jaké jsou jejich charaktery a pohnutky. Teprve zřídka se mi stává, že bych se u nějaké hry smál nahlas. Samozřejmě nechceme nic prozrazovat, takže asi takhle – zapamatujte si postavu faráře Bohuty. Až se budete Kingdom Come prokousávat, jistě mi dáte za pravdu. Kvalitní péče se dostalo i postavám v rámci postranních questů. Pokud by v nějaké hře byl hřích je vynechávat, rozhodně by to byla Kingdom Come. Kde jinde ostatně pomáháte nebohému sedlákovi léčit průjem nebo vyháníte “duchy” z obydlí pověrčivé babky?

Kingdom Come má nezaměnitelný středoevropský ráz. Pokud jste hráli třeba Mafii nebo Gothic, zcela jistě si vzpomenete na ten pocit bezvýznamnosti a počáteční malosti. Totéž najdeme i tady a pokud si myslíte, že z kovářova synka za pár hodin uděláte neporazitelného rytíře v lesklé zbroji, nemůžete být dál od pravdy. Tady nejste v podstatě nikdo významný a hra vás to nechá pocítit. O to větší radost pak máte z toho, že už máte nějakou reputaci a lidé vás začínají oslovovat uctivěji. Středoevropského ducha hry najdete i v pořádné dávce nekorektnosti, na kterou nejsou zejména v západních zemích příliš zvyklí. Hlavně kvůli tomu si Kingdom Come vysloužilo obvinění z rasismu a sexismu ještě před vydáním. Je ovšem záhadou, co takoví kritici očekávali od hry, která se snaží autenticky zachytit život na počátku 15. století. Boj za rovná práva menšin a pohlaví skutečně tehdy nepatřil k prioritám společnosti.

Nic není zadarmo

Středoevropské a východní hry prosluly ještě jednou vlastností a tou je vysoká obtížnost, místy snaž až neohrabanost v ovládání. Opět můžeme poukázat třeba na Gothic, ale i na série jako Arma nebo Vietkong. “Naše” hry zkrátka zpravidla nedají nic zadarmo. V Kingdom Come se tohle týká především boje. O soubojovém systému se toho napsalo hodně ještě před vydáním a osobně jsem se ho trochu bál. Z videí mi přišel neohrabaný a co je nejhorší – nezábavný. Nemohl jsem se víc plést. V praxi naopak funguje výtečně. Představuje ale výzvu a skutečně trpí určitou neohrabaností, která může leckoho otrávit. Připravte se zejména na to, že boj vychází z historických reálií  snaží se být autentický. Žádné vyšší zdraví s vyšší úrovní, žádné univerzální kryty, díky kterým byste odrazili každou ránu. Zapomeňte dokonce i na zaměřovač, pokud střílíte z luku! I s tím nejlepším vybavením můžete rychle prohrát duel s průměrným banditou a když dojde na boj s více protivníky, nebývá od věci vzít nohy na ramena. Musím se ale opakovat a opět napsat, že díky tomu je pocit z každého vítězství mnohem silnější, než bývá u podobných her zvykem.

KOUKNI SE  Recenze: Symmetry je tísnivý survival s chudou herní náplní

Kingdom Come nám naštěstí dává báječné nástroje k tomu si vybrat bojový styl, nebo se dokonce boji úplně vyhnout. Můžeme si vybrat z rozsáhlé plejády zbraní, které se dělí na meče, sekery a drtivé zbraně jako kladiva a palcáty. Ještě větší výběr panuje ve zbrojích – je tu celých 14 slotů pro oblečení či zbroj nejrůznějšího druhu od bohatých šlechtických kabátců přes kroužková brnění až po blyštivé plátové zbroje. Ve Warhorse ale nezapomněli ani na hráče, kteří si neradi špiní ruce krví, případně dávají přednost likvidaci ze zálohy. Ve výsledku tak máme tři obvyklé herní styly – bojovník, diplomat a zloděj. Samozřejmě je ale lze kombinovat, není vůbec nutné se specializovat pouze na jeden.

 

Zvolněte, odpočiňte si a vydejte se do středověku

Kingdom Come se nehraje jako většina her a abyste si ho mohli plně vychutnat, musíte přijmout jeho filosofii. Středověk se nám možná z hodin dějepisu zdá jako hektická doba, ale ve skutečnosti tomu většinou tak nebylo. Obyčejní lidé žili své prosté životy, téměř necestovali a jejich životní tempo se s tím naším nedá absolutně srovnávat. Svůj život počítali na dny, maximálně na hodiny – vždyť minutová ručička se uchytila až v 16. století a sekundová ještě o století později. Na Kingdom Come se tohle podepsalo určitou rozvláčností, kterou by netrpělivý člověk nazval nudou. To ještě podtrhuje fakt, že zápletka Kingdom Come je nezvykle obyčejná. Žádná záchrana světa ani osvobození vězněného krále, místo toho třeba vyšetřujeme vypálení hřebčína nebo napadení vesnice lapky. Hráč, který očekává za každým stromem nějakou akci bude zklamán. Bude přeskakovat dialogy, bude se z místa na místo přesouvat co nejrychleji a tím se dopustí zásadní chyby. Svět Kingdom Come ho znudí a nad chválou hry bude nechápavě kroutit hlavou.

Takže jak na to? Hlavně klid a žádný spěch. Zvolněte tempo a objevujte v Kingdom Come krásu všedního světa. Cestujte pomalu a kochejte se úchvatnou grafikou. Sedněte si do hospody a zahrajte si s někým kostky. Vykašlete se pro jednou na plnění questů a zajeďte si na lov. Nesnažte se splnit všechny questy co nejrychleji. Nepřeskakujte dialogy ani cut scény. Nesnažte se u sebe vždycky nosit všechno vybavení. Nechte si plátovou zbroj v truhle a dojděte si pro ní, když budete vědět, že v rámci nějakého questu vás čeká náročnější bitka. Toulejte se po lesích a vařte lektvary z toho, co najdete. Bavte se s lidmi, třeba se něco dozvíte. Zkrátka – vychutnávejte. Takhle se Kingdom Come hraje a pokud to pochopíte, odhalíte jeho půvab.

KOUKNI SE  Recenze: Call of Cthulhu vás může dohnat k šílenství

Neobyčejně obyčejný svět

Nic z toho by samozřejmě nebylo možné, kdyby v Kingdom Come byl tuctový generický svět. To tu ale nehrozí. Na hře je vidět obrovská péče a až maniakální ohled na detail. Kingdom Come se odehrává na těch nejmalebnějších 16 kilometrech čtverečních, jaké jsem ve hře kdy viděl. Vývojáři k tomu nepotřebovali nic víc, než se pozorně dívat kolem sebe. Oblast v okolí Ratají nad Sázavou a Stříbrné Skalice se podařilo zachytit dokonale a jedná se dost možná o nejvěrohodnější ztvárnění krajiny ve hře vůbec. Nejde jen o autentickou podobu lesů a polí, ale i o drobné zvláštnosti, které celkový dojem podtrhují – tu je smírčí kříž, tamhle zase boží muka a kousek od cesty je zchátralá usedlost.

Totéž se dá říct o městech a vesnicích. Všechno vypadá naprosto autenticky a hra by klidně mohla sloužit jako učební pomůcka. A všechno to žije! NPC ráno opouštějí své domovy a míří ke kádím s vodou, kde se oplachují, aby mohly vyrazit do práce. U platnéře se řemeslníci činí a vyklepávají zbroje. Mečíř ve výhni žhaví svůj nejnovější meč, zatímco na blízké stavbě tesaři hoblují klády a kameníci pracují s takovou vervou, až jim od dlát létají jiskry. Ženy nosí vodu nebo sedí na zápraží, vyšívají a poslouchají u toho místního kazatele. Večer se lidé sejdou v hospodě, probírají nejnovější drby a pozorují, jak řezník vyndavá z udírny další porci klobás. A takhle by se dalo pokračovat dlouho. I tady celkový dojem bohužel místy kazí špatný technický stav. NPC se občas zasekávají, procházejí skrz sebe navzájem, nebo dělají úplné blbosti.

Závěr

Kingdom Come: Deliverance představuje mezi RPG unikátní zážitek, který si mnozí zamilují a mnozí zavrhnou. V mnoha ohledech se vymyká zajetým kolejím herního průmyslu a sebejistě kráčí svou vlastní cestou. Díky tomu dokáže zprostředkovat zážitek, který by člověk v jiných RPG hledal jen velmi těžko. Nenajdeme tu velkolepou zápletku ani fantastický svět, místo toho nám nabízí autentický výlet do českého středověku a odpočinek od velkých osudových témat. Ve výsledku tak obyčejnost Kingdom Come působí exotickým dojmem. Zdejší podmanivý a do detailu propracovaný svět podkreslený příjemnou hudbou si nelze nezamilovat. Jednoznačným selháním je ale technický stav hry, kvůli kterému hra působí spíš jako beta verze než finální produkt. Těm, kteří si hru chtějí užít bez rušivých elementů v podobě bugů, bych doporučil počkat na pár velkých updatů. Hru na recenzi nám poskytla společnost Comgad.

 

 

 

Jan Marek

 

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

five × 3 =