Už za pár dní vstoupí do českých kin film Špinavej kšeft. Příběh zabijáka, který se nájemným vrahem stal spíš než dobrovolně náhodným sledem událostí. Pokud by někdo ze čtenářů o adventu raději v kinech viděl pohádku o princi, kterak lásku nalezl, pak vězte, že francouzská komedie Špinavej kšeft je právě tím filmem, po kterém toužíte.
Dělník Jacques (Romain Duris) je po zavření továrny nezaměstnaný. Živí se drobnými melouchy, tomu ale nestačí na to, aby zaplatil dům a dluhy z pokeru. Nakonec jej opouští manželka a Jacques nemá daleko k tomu, aby se vydal na nesprávnou cestu. Když mu místní boss Gardot (Michel Blanc) nabídne, aby zabil jeho manželku, Jacques ke svému překvapení nabídku přijme. Ještě víc je překvapen, když zjistí, že největším problémem pro zabijáka je pouze bolest uší po výstřelu. Gardot je spokojen a Jacquesovi nabízí další špinavé kšefty. 
Ten sice odmítá, ale nakonec si práce najde jeho. Jacques postupně v sobě nachází toho, kým doopravdy je. A nebo není? Oběti přibývají, ale spíš než zásluhou Jacquesova zabijáckého umu jde o další sled náhod a nešťastných událostí.
Jedním z důvodů proč jít na Špinavej kšeft je už dřívější spolupráce režiséra Pascala Chaumeila a Romaina Durise. Na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary 2010 byl uveden jejich film (K)lamač srdcí. Duris si v něm zahrál profesionálního rozvraceče vztahů, jež se zamiluje do ženy (Vanessa Paradis), která má těsně před svatbou. On má na objednávku jejího otce za úkol vdavkám a dalšímu pokračování vztahu zabránit. Navzdory banálnosti příběhu jde o jednu z nejlepších romantických komedií, jaké jsem viděl. Zásluhu na tom má především režisér a scénárista, kteří se nijak nesnažili vyhnout klišé, naopak jej přiznávají a místy parodicky umocňují. Špinavej kšeft už podobné nadšení nevzbuzuje. Částečně je to kvůli humoru, který místy působí rozpačitě. Ne, že by nebylo čemu se smát, ale některé scény budí dojem nucenosti. Na druhou stranu film nedokáže místy plně využít komičnosti situace, jako v
případě předávky zbraní v bytě narkomana, který v rauši ani netuší, že má nějaké zbraně předat.
Nejvíc ovšem Špinavej kšeft vázne na tom, že se v něm objeví několik postav, které nejsou rozpracovány. Například policistka Anita (Alice Belaïdi), do které se Jacques zamiluje. Ve filmu se objevuje čím dál častěji, ale nic se o ní nedozvíme a příběh nikam neposouvá. Děj je tak odkázán jen na hlavní postavu, která i přes značné charisma nedokáže udržet tempo, který film má v první půlce.
Pascal Chaumelie se pokusili navázat na úspěch (K)lamače srdcí a natočil další komedii postavenou na podobném principu. Do kýčovité zápletky vložil jeden dobrý nápad, v tomto případě příběh nájemného vraha, který se ke své profesi dostal poněkud omylem. Jenže ono opravdu nejspíš platí, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Zvlášť když se scénář Michaelu Blancovi nepovedl tolik, jako herecké ztvárnění gangstera Gardota. Navzdory tomu je Špinavej kšeft zábavnou podívanou a to že, za pár dní už o něm nebudeme vědět a nebude nás zatěžovat zbytečným přemýšlením, je v předvánočním shonu skoro žádoucí.
Pavel Urík
Špinavej kšeft
Un petit boulot
Komedie
Francie / Belgie, 2016, 100 min
Režie: Pascal Chaumeil
Scénář: Michel Blanc
Hrají: Romain Duris, Michel Blanc, Alice Belaïdi, Charlie Dupont, Gustave Kervern, Alex Lutz, Antojo
