Dokumentární čtyřdílná minisérie s názvem The Ripper (Rozparovač) z produkce Netflixu mapuje brutální vraždy nejhoršího sériového vraha, kterého kdy Velká Británie zažila.
Téma sériových vrahů nás zajímá, recenzovali jsme doku série se sériovým vrahem Tedem Bundym nebo nedávno vydanou sérii o Night Stalkerovi.
Tentokrát nás vezmou tvůrci do sedmdesátých let minulého století, kdy na území několika anglických měst v rozpětí neuvěřitelných pěti let brutálně vraždil ženy muž s přezdívkou rozparovač.
Dokument má k dispozici řadu dobových nahrávek a záběrů, očitých svědků, tehdejších detektivů, i obětí. Narozdíl od amerických dokumentů o sériových vrazích si nezakládá na detailním popisu a fotografiích násilností z místa činu. Obvykle nevidíme žádné šokující fotografie, jen občas se komentářem dozvíme několik detailů z brutálního počínání vraha – třeba že mrtvolu rozsekal a vykuchal. Nedostatek explicitního násilí a ukázek rozmlácených lebek a deformovaných těl může být pro někoho vážným nedostatkem dokumentu.
Dokument rámuje vraždy celospolečenskými náladami, které nadlouho traumatizovaly celou Británii. Policie zjevně postupovala po celou dobu nekompetentně, dokument odhaluje řadu fatálních chyb při vyšetřování, které měly za následek, že vrah byl dopaden o několik let později, a to náhodou, ne záměrným pátráním policie. Zároveň policie neustále vyzývala ženy, aby nechodily samy v noci po ulici. Neschopnost policie vyvolala v Anglii silnou vlnu feministického hnutí, což v dokumentu komentují tehdejší novinářky a ženy, které neměly strach veřejně promluvit.
Narozdíl od zmíněných amerických doku sérií o sériových vrazích se v Rozparovači nebojí tvůrci silně kritizovat počínání a veřejné vystupování tehdejší policie. A podrobit kritice celospolečenské vnímání, jež bagatelizovalo vraždy tím, že jde jen o vraždění prostitutek, které si to svým nemravným chováním vlastně zasloužily. Média začala věnovat vraždám pozornost až ve chvíli, kdy byla zavražděna první „nevinná“ oběť.
O to větším překvapením bylo zjištění, kdo za brutálními vraždami stojí. Odhalení vraha uštědřilo políček jak neschopné policii, tak moralizující části veřejnosti.
Po amerických detektivních hrdinech, kteří byli stejně neschopní, ale přesto nekriticky adorovaní dokumentem, je úlevné vidět odlišný přístup tvůrců, kteří nejsou fascinovaní jen samotným násilím, ale dokážou vidět i celospolečenské jevy, které násilí přesahují a ovlivňují. Pokus, který končí poněkud hořce, tehdejší dění vyvolává dodnes u aktérů silné znepokojení a osud vraha jim nepřinesl dostatečnou satisfakci.
Kubin
