Čtyřdílná dokumentární série Netflixu rekonstruuje vraždy a znásilnění obětí sériového vraha, který získal přezdívku Night Stalker (Noční stopař).
V osmdesátých letech řádil minimálně jeden rok na území státu Kalifornie, v okresech Los Angeles sériový vrah, jehož existenci zaznamenal asi každý obyvatel státu. Podobně jako v doku sérii Nahrávky rozhovorů s Tedem Bundym se snaží tvůrci prostřednictvím očitých účastníků – policejních detektivů, svědků, obětí a novinářů rekonstruovat tehdejší události a odhalit motivaci sériového vraha.
Výsledkem není ani tak rekonstrukce dechberoucí policejní práce, jako detailní přehlídka spáchaného násilí. Tehdejší dva hlavní detektivové, kteří vedli případ, jsou sice po chycení vraha v Americe za hrdiny, ale když se seznámíte s jejich detektivní prací, můžete mít pocit, že si z vás dělají legraci. Zásadním zjištěním jejich vyšetřování byl otisk boty vraha. Hlavní detektiv byl terčem výsměchu, když na základě několika stop začal spojovat jednotlivé případy napříč Los Angeles. Auto, v kterém mohli policisté najít jeho otisky a v kterém nalezli poté jedno důležité vodítko, nebylo přístupné k jejich prozkoumání. Sledování návštěvy zubaře podezřelého bylo odvoláno, kamera nefungovala a vyšetřovatele ani nenapadlo pořídit otisky podezřelého z ordinace zubaře.
Díváte se tak na zjihlé detektivy, kteří po letech sentimentálně vzpomínají, jak to s nimi měli jejich rodiny těžké a jak spali s revolverem u hlavy. A podobnost s doku sérií o Tedu Bundym není náhodná, protože ta také nezáměrně odhalilovala neskutečnou neschopnost policie, v případě sadisty Teda Bundyho to stálo život ještě více mladých žen a minimálně pět let řádění vraha napříč státy.
V Night Stalkerovi se také dozvíte, že okrsky v LA spolu nespolupracovali, naopak si zatajovali důkazy a konkurovali si. V určitých situacích si dokonce policisté a úředníci vzájemně bránili v prozkoumávání důkazů. Vrah po přemístění do vedlejšího okrsku mohl v klidu vraždit náhodně vybrané páry a znásilňovat malé děti. Jestli z konání našeho státu mám často pocit, že je to kafkárna, po zhlédnutí několika dokumentů rekonstrukce vyšetřování amerických sériových vrahů máte pocit, že v Americe jsou nebetyčně laxní a že vrazi neměli moc složité zůstat dlouhou dobu ve stínu a neodhalení.
Pokud by někdo o Richardu Ramirezovi natočil film, z hlediska napětí by to musel být propadák. Detektivové by celý film rozebírali zjištění, že se v asi dvaceti případech shodují stopy podrážek bot na místě činu. A že vrah střílel pistolí stejné ráže. A dopadení vraha? Udělejte si sami obrázek, díky komu byl nakonec vrah dopaden. Podtitul hon v názvu série koresponduje jen s finální částí vyšetřování.
Stěžejní je ale v doku sérii nakonec stejně fascinace násilím. Neubránil jsem se pocitu, že násilí v Americe vyvolává zvláštní druh paralýzy – lidi násilí a vraždy fascinují, a nedokážou s ním účinně bojovat, jako by bylo jejich součástí. Tvůrci nás provedou detailními záběry a popisy z míst činů, včetně výpovědí některých očitých svědků. V tomto směru je série velmi důkladná a asi nejpůsobivější.
Když se pokouší alespoň na oko rozplést motivaci Ramireze k jeho hůrzným činům, skončí to u obligátní kruté a bezcitné výchovy a vzývání satana. Do hloubky ovšem nemá produkce žádnou motivaci jít, stačí několik teatrálních záběrů ze soudní síně. Narozdíl od Teda Bundyho se nedochovaly ani žádné kloudné nahrávky rozhovorů s vrahem, zbyly jen omezené výkřiky a proklamace vraha. Přitom by bylo velmi zajímavé rozkrýt, proč si vrah jako zbabělec vybíral oběti z řad starších lidí a dětí, přesto že vidíme u soudu, jak se předvádí před svými fanynkami a kamerami. Dojem charizmatického satanisty mizí, jakmile otevře ústa, v nichž mu chybí zuby, ostatní má shnilé a smrdí mu z pusy.
Jestli vás fascinují případy amerických sériových vrahů, neměli byste si nechat doku sérii ujít. Jako detailní rekonstrukce většiny hůzných činů funguje na výbornou, jako důkaz o fungující, účinné a prozíravé policejní práci vám nezáměrně opět ukazuje její odvrácenou tvář.
Kubin
