Před dvěma lety vyšla kniha Joa Nesbøho Půlnoční slunce z řady Krev na sněhu (recenzovali jsme ZDE). V té si autor odskočil od detektiva Harryho Holea za odpočinkem na odvrácenou stranu zločinu.
V Půlnočním slunci nesledujeme boj policisty s důmyslným zločincem, ale nerovný duel nájemného vraha s mafií. Zabiják a dealer v jedné osobě totiž selhal a nenapadlo ho nic lepšího, než svého šéfa obrat o výdělek. Tím šéfem je obávaný Rybář. Vždycky najde, co hledá. A ne jinak tomu bude u Ulfa. Pod tímhle jménem se i s ukradenými penězi schovává v lovecké chatě na dalekém severu. Ve společnosti domácí pálenky a chlapce Knuta čeká na své vrahy. Úvahy nad jeho vlastní temnou minulostí prosvětluje svou přítomností Lea, Knutova matka.
Temné severské prostředí v nepřívětivé samotě zastiňuje i svérázné smýšlení sekty laestadiánů, ke kterým patří Lea. S fanatickou tupostí a svébytnou osobitostí vystupují i další obyvatelé vesnice.
Světlem v temnotách jsou dialogy Ulfa s chlapcem Knutem. A nebyl by to Nesbø, kdyby nedopřál Ulfovi nadrženou promiskuitní šamanku Anitu. Temné tísnivé okamžiky prokládané mrazivými vzpomínkami narušují mnohdy komické situace ze současnosti. Ulfovo čekání na Rybářovu pomstu a vlastní smrt získává místy poměrně pitoreskní nádech. Zkrátka to, co mají čtenáři na Joovi Nesbøm rádi například v Lovcích hlav. Vše, co si nemohl dovolit s Harrym Holem , předává čtenářům právě v knihách, kdy svého slavného detektiva nechává odpočívat. 
Oproti „holeovkám“ se tady drží Nesbø dietnějšího konceptu. Nerozehrává žádný složitý kriminalistický případ. Právě naopak. Karty jsou hned od začátku rozdány. Soustředí se spíš na jednotlivé vyhrocené situace a plíživý strach narůstající navzdory tichu severské samoty. Staví do ostrého protikladu život kriminálníka z velkoměsta a nábožensky zfanatizované odsudky Ley a ostatních obyvatel žijících v malé komunitě. I v minimalistickém pojetí celé knihy dává vyniknout syrovosti a chladu v duších jednotlivých postav. Ani u zabijáků nezapomíná na lidské momenty a stránky jejich duše, kterým jsou blíže čtenáři bez ohledu na seznam paragrafů, kterými by je ocenil soudce.
OneHotBookAudioknihu namluvil Václav Neužil. Oproti prvnímu dílu v podání Davida Novotného, nebo jiným audioknihám Joa Nesbøho, ve kterých exceloval například Hynek Čermák, je to pro mne změna. Nejsem si jistá, že příjemná. Václav Neužil je skvělý herec a když nad tím tak přemýšlím, tak mnohými rysy silně koresponduje s představou autora o hlavním hrdinovi. Dalo by se říct, že je pro ztvárnění Ulfa dokonalý. Přeci jen bych si v řadě charismatických hlasů, které vdechly život a zvuk knihám Joa Nesbøho , představovala někoho jiného. Václav neužil nebyl přímo zklamáním. Bylo potřeba několik kapitol, abych akceptovala jeho hlas.
V tom mi pomohla především řemeslná zručnost s jakou s hlasem zacházel. Dialogy Ulfa s Knutem nebo některé tragikomické situace získávaly kýžený další rozměr a umocňovaly dojem z knihy.
V tom napomáhaly i dramatické hudební předěly, které podtrhovaly náladu knihy.
V Půlnočním slunci je vidět, jak se autor uvolnil. Nezatížen osudem hrdiny z jakékoliv předchozí knihy, bez ambicí věnovat mu některou z následujících, rozehrává zajímavou situační záležitost. V minimalistickém prostředí s okleštěným množstvím postav nechává vykrystalizovat emoce a napětí. Na jednu stranu odhazuje to, čím si vydobyl přízeň čtenářů. Na straně druhé si s nimi hraje dobře si vědom svých schopností a silných stránek.
Kristina Doubravová
Půlnoční slunce, Jo Nesbo/Václav neužil, OneHotBook, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
