Gothic. Tohle jméno v našich končinách znamená hodně. Fantasy série, která dokázala frustrovat stejně spolehlivě, jako dokázala zabavit. Vývojáři ze studia Piranha Bytes prostě mají svůj osobitý rukopis. Ten se plně projevil i v jejich poslední hře, kterou je právě Elex, velkolepé RPG s otevřeným světem. Ta i přes odlišné téma a zasazení připomíná sérii Gothic na každém kroku. Otázka je – je to dobře? Ano i ne. Elex rozhodně necílí na masového hráče, který je zvyklý na standardy západní tříáčkové produkce. Nejde jen o technické chyby, ale i o určité pohodlí, které díky moderním hrám považujeme za samozřejmost. Kvůli tomu Elex možná leckoho nepříjemně zaskočí, zároveň ale díky tomu nabízí odlišný zážitek, který stojí za to prožít. Hru na recenzi nám poskytla společnost Comgad.
Šok pro „rozmazlené“ hráče
Bez okolků přiznám, že Elex je pro mě dilema roku. Mé počáteční myšlenky v prvních hodinách Elexu se točily především okolo toho, jak někdo proboha mohl tohle vydat. Ty po čase vystřídal určitý soucitný obdiv. Ale netrvalo dlouho a hra mě plíživě začala vtahovat do sebe, až mě nakonec úplně pohltila. Elex totiž chybuje prakticky v každém aspektu, který vás napadne. Grafika? Vegetace vypadá jako z minulého desetiletí. Boj? Neohrabaný a zmatený, doprovázený navíc otřesnou umělou inteligencí. Příběh? Zpočátku vyprávěný zmatečně a nepřehledně, postrádající určitou velkolepost.
Hráč navyklý na áčkovou západní produkci se tu ztrácí. Vždyť hra ho vůbec nevede za ruku, svět Elexu se netočí okolo hráče, právě naopak – hráč si v něm musí najít své místo. Že jste se svou postavou na druhé úrovni a nejlepší zbraň, kterou máte, je rezavá sekyra? Nezájem. Hned za městem vás klidně napadnou lapkové, kteří vás zabijí na jedinou ránu. Prvních odhadem 5-10 hodin hry i na normální obtížnost občas připomíná slalom, kdy se především snažíte vyhnout všemu, co je větší než zmutovaná krysa.
Nemilosrdný soubojový systém
To je frustrující. Hodně frustrující. Ale taky je to krásné, protože díky tomu je každý boj událost. Do každé bitky jdete s tím, že víte, že můžete kdykoliv zemřít. Nutí vás to pozorovat svět Elexu a naučit se, jak funguje. Brzy si všimnete, že všichni nepřátelé mají určité chování. Že jeden mutant před silným útokem hrabe do země jako býk, že další vypadá poměrně nepohyblivě, ale na krátkou vzdálenost je schopen provádět rychlé a silné výpady. Boj už pak jde jako po másle.
Doporučuji používat spíš zbraně na blízko, protože je to mnohem zábavnější. Díky možnosti úskoků je vaše postava neuvěřitelně pohyblivá. Útoky pak sestávají z komb, přičemž každý další úder je silnější než ten předchozí. Je tedy životně důležitá zasazovat protivníkům co nejdelší série úderů. Boj s více protivníky je obtížný i na vysoké úrovni a doporučuji vypnout si automatické zaměřování nepřátel, což je funkce, která je v boji proti více nepřátelům vyloženě na škodu.
Nebývale různorodý svět
Svět Elexu je stejně rozporuplný jako hra samotná. Elex je totiž kombinací sci-fi, fantasy a postapokalyptické tématiky. Planetu Magalan před stovkami let zasáhla kometa, která sem přinesla nový prvek, elex. Kometa sice zničila dosavadní civilizaci, ale po období chaosu umožnila vzestup nových frakcí. Ty se navíc naučily využívat obrovské moci nového prvku.
Bujné lesy obývá frakce Berserkrů, mocných bojovníků s magickým nadáním, kteří se snaží žít v souladu s přírodou, nesnáší techniku a elex přeměňují na manu. Hned vedle nich pak najdete sopečnou pustinu, kterou pochodují velcí bitevní roboti Kleriků. Další frakce, která pro změnu uctívá techniku napájenou elexem a raději než luky a šípy používá plazmové a laserové pušky. Přesuňte se ještě o kousek dál a dorazíte do pouště, kde přežívají Psanci jako vystřížení z Šíleného Maxe (jen bez svých ikonických vozidel). A nad tím vším sem tam uvidíte přelétnout letouny Albů, jak míří na sever, do svých zasněžených hor. Albové si elex pumpují přímo do těla, což je zbavuje téměř všech emocí a dodává jim to sílu, díky které mohou představovat úhlavního nepřítele všech ostatních frakcí dohromady.
Pokud si to čtete s mírně nadzvedlým obočím a tázavým výrazem ve tváři, jste na tom úplně stejně jako já. Co to jako má být? V jednu chvíli bojuji s mečem a štítem v kožené zbroji proti trollům a vzápětí střílím plazmovou puškou po bojových dronech? Vždyť to vůbec nedává smysl! Inu – dává. Jen se to chce ponořit do pozadí celého universa. Během postupu hrou se o zdejším světě budete dozvídat víc – ať už od ostatních postav, z nalezených písemností nebo audiozáznámů. V každém případě do sebe kousky skládačky nakonec skvěle zapadnou a svět elexu začne dávat dokonalý smysl. Zpětně uznáte, že je dobře, že se tvůrci rozhodli vytvořit něco odvážného a originálního místo toho, aby přišli s dalším generickým fantasy světem. Nic víc vám ovšem neprozradím, protože připravit vás o zážitek z objevování by byl hřích.
Radost z objevování
Objevování koneckonců hraje v Elexu velmi důležitou roli. V příběhu se nejdřív budete ztrácet, málo věcí bude dávat smysl a hlavou se vám budou honit samé otázky. Ale i hlavní zápletka se postupem času začne vyjasňovat. Něco prozradí postavy v rámci hlavních questů, jindy cenné informace přinese jeden z mnoha flashbacků, které vám umožní pochopit, kým jste byli v minulosti. Zpočátku možná trochu klišovitý a nezajímavý příběh nabývá na velikosti, větví se a ve finále jde o pohlcují zážitek. Je to jeden z těch příběhů, u kterých si ve dvě ráno řeknete, že už jen jeden quest a pak určitě půjdete spát! Ale do postele vás nakonec zaženou až první ranní paprsky.
Nemluvě o tom, že příběh se samozřejmě může vyvíjet značně odlišně v závislosti na tom, k jaké frakci se přidáte a jak se v důležitých chvílích rozhodnete. Úplně stejně budete postupem času nacházet i nové společníky, vést s nimi dlouhé a záživné rozhovory a odhalovat jejich minulost. I pokud budete spěchat a hrát na nižší obtížnost, počítejte s herní dobou okolo 35-40 hodin. Pokud ale ochotně přijmete každý vedlejší quest a rádi se budete toulat krajinou, můžete s klidem spoléhat i na více jak stohodinovou herní dobu.
Hra jako dělaná pro průzkumníky
Zdejší svět je vůbec kapitolou sám o sobě. Jeho rozmanitost je troufnu si říct až geniální. Nejde jen o různá podnebí a několik typů frakcí. Jde i o to, že je poněkud vertikálnější, než je zvykem. Je to jedna z věcí, která vás na začátku hry zarazí – krajina je samý kopec, samá skála a příkrý sráz, náhorní plošiny a hluboká říční údolí. To v podobných hrách nebývá zvykem. Jednoduše proto, že přesun přes takové území je dost komplikovaný.
Jenže Elex vám hned na začátku dá do ruky mocný nástroj – trysky. Jakousi malou verzi jetpacku, která se vejde za opasek. Trysky neumožňují překonávat za letu nijak velké vzdálenosti, ale spolehlivě vás vynesou vysoko do vzduchu nebo utlumí pád, který by jinak vaši dobrodružnou pouť okamžitě ukončil. Trysky se hodí i v boji a dostanou vás z prekérní situace tolikrát, že se stanou vaším druhým nejlepším přítelem hned po klávese pro rychlé uložení hry.
Velký svět je ale sám o sobě k ničemu, pokud se ho nepodaří zaplnit adekvátním obsahem. K čemu se hodiny a hodiny toulat, když stejně neobjevíme nic zajímavého? Elex je na tom v tomhle více než dobře. Najdete tu množství velkých měst (a tím myslím opravdu velkých – dost na to, abyste se v nich ztratili) a menších osad. Mezi nimi jsou rozesety trosky starého světa třeba v podobě polorozpadlých továren nebo bytových domů.
Najdete tu i to, co my, objevitelé, milujeme ze všeho nejvíc. Skrytá místa plná záhad, která vyvolávají zvědavost a třeba poskytnou i nějaký vedlejší quest nebo uniákátní předmět s vlastním příběhem. Naposledy jsem měl takhle dobrý pocit ze zkoumání světa při hraní Skyrim. A i přes místy nepovedenou grafikou dokázali vývojáři ve hře stvořit scenérie, ze kterých se tají dech. Násherná místa, na kterých se rádi pár minut zdržíte prostě jen proto, že se vám bude líbit jejich atmosféra. Svět Elexu rozhodně stojí za prozkoumání.
Závěr
Elex zdaleka není dokonalý. Vlastně je naopak dost pravděpodobné, že po první hodině hraní vás poleje studený pot z toho, za co jste to sakra právě vyhodili 50 euro. Ale vzdát to po první hodině by byla největší chyba tohoto roku. Jako byste z vody vytáhli kus zabláceného skla, ale po omytí zjistili, že je to ve skutečnosti blyštivý kus křišťálu. Elex vám dá úžasné zážitky a desítky hodin zábavy a na oplátku po vás chce notnou dávku důvěry a trpělivosti. Ale je to obchod, který se vyplatí. Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad.
Jan Marek
