„Slyší mě někdo?“ první věta, kterou vysílačka vyloudí na dávno zapomenuté frekvenci. Překvapeně hledím do monitoru na identifikační číslo lodi Varia. V hlavě se mi honí desítky myšlenek jak odpovědět. Nejsem voják ani kapitán vesmírné lodi neznám paragrafy ani postupy. Něco si přesto pamatuji ze sci-fi filmů a armádních dokumentů. „Příjem“ zamumlám kapku nervózně a čekám, co bude následovat. Chvíli se nic neděje, po pár vteřinách se rozbliká světlo a opět se ozve hlas. Přes praskání rozeznávám úlevu člověka, který je na druhé straně. Krátký rozhovor poodhalí, co se stalo. Taylor se nakonec trochu uklidní a začíná mi důvěřovat, očekává moje rady a já se chopím kormidla. V okamžiku, kdy mu doporučím, aby se vydal k vraku lodi, se rozloučí a je ticho.
Sedím v tmavé místnosti, netrpělivě vyčkávám se strachem někde hluboko uvnitř u srdce? Nebo snad u mozku? Nikdy jsem nikoho nezachraňoval a s přežitím na cizích planetách respektive měsíci nemám žádné zkušenosti. Konečně se otřepu, začínám jasněji myslet přesto, že jsem ještě stále trochu v šoku. Pokoj se už dávno utápí v temnotě pozdního večera, všichni spí a netuší, co jsem právě prožil. V okamžiku, kdy pokládám telefon na stůl, tak mi dochází, že vše byla jen hra. Připadám si trochu divně. Znovu sahám po telefonu a hledám hodnocení hry. Jeden po druhém si čtu komentáře, když se prohrabu k poslednímu, tak konečně pochopím posledních pár minut. Nechal jsem naprosto unést textovou hrou. Něčím co nemá žádnou poutavou grafiku, není dabovaná. Atmosféru dolaďuje jen jemná hudba na pozadí. Vše co tvoří hluboký zážitek je naivnost odpovědí Taylora a hlavně bezmoc.
Jedinou nevýhodou hry je angličtina, zní to trochu divně, ale opravdu. Lokalizace hry se omezuje pouze na jeden jazyk, takže ti co nerozumí, mají smůlu. Vše by se dalo doladit překladem třeba od fanoušků, kterých není 
rozhodně málo. Příběh jsem už trochu naznačil a není jediný důvod dále pokračovat. Nejen, že bych vám vyzradil pointu, ale hlavně zničil kouzlo okamžiku. Zajímavou věcí je, že hra se odehrává v reálném čase. Pokud si Taylor jde lehnout, tak spí okolo šesti hodin, když se přesunuje k vraku, tak mu to trvá okolo dvou hodin. Může nesouhlasit nebo se divit vaším rozhodnutím. Později ve hře i zemře, tedy pokud si nedáte pozor. Hra dokonale vtáhne do svého světa a donutí vás zapomenout na okolí. Otázkou je, jestli hru jde hrát několikrát. Pokud znáte „špatná a dobrá“ rozhodnutí, tak ztratíte to „ono“, co hru dělá, tak úžasnou. S dohráním hry vás čeká drobná odměna, jedná se o rychlejší průběh hry. Taylor plní úkoly okamžitě a vy můžete zkoušet jiné linky příběhu.
Za cenu třiceti korun pro android a iOS rozhodně neváhejte a kupte. Samozřejmě, omezením je jazyk. Můžeme jen doufat, že někdo hru brzo přeloží.
Lifeline
3 Minute Games
Hra je dostupná pro iOS a Android za 30 Kč
Radek Grulich
