Ačkoliv první díl Hunger Games po celém světě uspěl a vybojoval si pokračování, jeho kvality jsou velmi sporné. Ve srovnání s druhým dílem jsou slabiny prvního filmu ještě zřetelnější. Snažil se totiž ukázat brutální dětské vyvražďování tak, aby nebyla vidět ani kapka krve. Pokud by ve stejném duchu příběh pokračoval, byla by to vlastně zbytečná adaptace. Naštěstí se pokračování chopili jiní tvůrci a přišli s něčím, co vyvolává nadšení, jaké si tenhle příběh zaslouží.
Příběh filmu je o hodně komplikovanější, než v jedničce. Výhrou Hladových her to neskončilo, naopak. Katniss a Peeta musejí dál předstírat, že jsou zamilovaní, protože se na ně bude pozornost Kapitolu i všech distriktů soustředit ještě hodně dlouho. Katniss se snaží přesvědčit Hurikána i sama sebe, že Peeta nemiluje, že to jenom hrála, aby jim zachránila život. Ale se svým přeživším „kolegou“ je příliš složitě spjatá, než aby mohla vazby jen tak přetrhat. Dřív, než se Katniss stihne vzpamatovat z prvních her, navštíví ji sám prezident Kapitolu a nebere si servítky. Katniss dala lidem naději a všechny distrikty se začínají bouřit. Proto Katniss a Peeta musejí na své vítězné cestě po distriktech lidi uklidnit. Místo toho ale dojde k pravému opaku, protože cokoliv, co mladá vítězka řekne, si lid přebere jako slova odvahy, naděje a povzbuzení k revoluci. A tak se tvůrci her rozhodnou, že je třeba přijít s něčím novým, co davy umlčí. 75. Hladové hry jsou na obzoru a Katniss bude muset zase bojovat o život.
Tvůrci rezignovali na trpělivé a polopatické představování lokací, tréninku, postav a bojových stylů, což filmu výrazně pomáhá. Okázalosti, akce i emocí je ve filmu sice mnohem víc, ale vše je prostě ukázáno, ne rozpitváváno. Proto je film svižný a nabitý dějem, takže dvě a půl hodiny vyčerpávajícího vyprávění diváka zcela nasytí. Příběh je tak napínavý, že useknutý konec, který nechává spoustu otazníku do dalšího filmu, je nepříjemným vytržením z filmového světa. První film prostě uplynul, aniž by se v něm stalo něco zvlášť překvapivého, ale tentokrát je všechno jinak. Hunger Games 2 můžeme přirovnat ke třetímu Iron Manovi nebo druhému Thorovi – téma je vážnější, užíváme si víc všeho, ale styl vyprávění je přirozenější. Jako by se film našel a svět Hunger Games konečně naplno ožívá.
Je dobře, že se film nezdržuje vysvětlováním, kdo je kdo a co se stalo v prvním díle. Ale ani neznalost jedničky nesníží zážitek z dvojky. Film je soběstačný, protože až teď vznikají skutečné emoce, které divák s postavami může prožívat. Umělá lovestory mezi Katniss a Peetou je stále tak trochu trapná, ale tentokrát je to záměr, který scénář dohání až do krajnosti. Funguje to a je dobře, že Peeta přestává být unylým kloučkem a pokud s ním soucítíme, je to podložené dobrými dialogy a uvěřitelným herectvím.
Josh Hutcherson dospěl fyzicky i herecky a je jasné, že se pro svou roli skvěle hodí. Jeho „sok“ Hurikán (Liam Hemsworth) má opět minimální prostor, ale jeho pohledná a posmutnělá tvář splňuje svou úlohu. Obzvlášť ženské publikum tak konečně docení milostný trojúhelník. Ale o ten kupodivu zas tak moc nejde. Příběh se točí především kolem politiky, kterou Kapitol uplatňuje, a v níž jsou lidé jen figurkami. Když je režim ohrožen, je třeba se uchýlit k dost brutálnímu násilí. Není to ale samoúčelné, atmosféra strachu je z filmu skutečně cítit. Potěší chytré odkazy na fašismus i jiné totalitní režimy, i když v knize bude tenhle aspekt příběhu určitě rozpracován lépe.
Herecké obsazení je jedním slovem osvěžující. Přibyly známé i méně známé tváře, ale nikdo nevybočuje z řady, snad kromě skvělé Jeny Malone (Sucker Punch), která svou drzostí a neprvoplánovou krásou solidně konkuruje Jennifer Lawrence. Ta si ovšem opět krade pro sebe každý záběr, takže ani hvězdy typu Philip Seymour Hoffman nemají šanci ji zastínit. Postav je tolik, že nemají velký prostor, ale typizace podle vzhledu, kostýmu či zbraně odvádí skvělou práci. 
Co se týče akce, i ta je dospělejší než v prvním díle. O zabíjení se zbytečně nemluví, nikdo se v něm nevyžívá. Je to prostě boj o holý život. Tvůrci her přicházejí s čím dál ošklivějšími způsoby, jak splátce zabít. Všechno to přežíš je spíš o náhodě, než o odvaze. Celkově je film dostatečně brutální, aby uspokojil i dospělé publikum, i když druhá Battle Royale se nekoná.
Pozornost a pochvalu si zaslouží celková vizuální stránka filmu. Obzvlášť lokace a kostýmy jsou úchvatné. Film vypadá, že musel stát nehoráznou sumu, ale i přesto je stále důraz kladen především na jednotlivé osudy a obyčejné lidské emoce jako strach, bolest a soucit. Katniss vystřídá tolik nádherných kostýmů, že by se za to nemusela stydět ani Scarlett O’Hara. Jennifer Lawrence sice sluší i neoprén, ale ve velkých róbách je prostě nádherná. Splátci vypadají skvěle a obyvatelé Kapitolu jsou ještě přeplácanější a směšnější ve svých parukách a očních stínech. Jestli tenhle film nezíská Oscara za kostýmy, tak už vážně nevím.
Hunger Games: Vražedná pomsta
The Hunger Games: Catching Fire
USA, 2013, 146 minut
Režie: James Newton Howard
Hrají: Jennifer Lawrence, Liam Hemsworth, Josh Hutcherson, Elizabeth Banks, Woody Harrelson, Philip Seymour Hoffman, Stanley Tucci, Toby Jones, Donald Sutherland, Willow Shields, Amanda Plummer, Jena Malone, Lynn Cohen, Meta Golding, Alan Ritchson, Sam Claflin, Juliet Reeves, Paula Malcomson, Lenny Kravitz, Stephanie Leigh Schlund
Klára Scholzová
