Takhle zpracovanou sérii života a díla jednoho z nejlegendárnějších sériových vrahů jménem Ed Gein asi nikdo nečekal.
Ryan Murphy, tvůrce seriálového formátu Monstrum, přistupuje ke každé sezóně odlišně a čím dál víc nezávisleji a nekonvenčněji. Je otázkou, zda se nedostal ve trojce už za takovou meta hranici, aby se mohl ve čtyřce ještě seriózně vrátit mezi mantinely mindhunter filmového žánru.
Dahmer byl nejen skvělou sondou do mysli sériového vraha a nemocného člověka, první osmidílná sezóna fungovala i jako strhující thriller, protože pátrání po vrahovi probíhalo současně s vývojem jeho aktuálního života (od dětství až k…). Byl tu posléze věnován velký prostor pro život obětí tohoto vraha, což přineslo do žánru neobvyklou a ve filmech většinou opomíjenou perspektivu.
Druhá řada bratří Menendesových zase přinesla obrovské napětí soudního dramatu, kdy do poslední chvíle nevíme, nakolik jsou bratři vinni, nebo jak se na jejich činech podílela patologická výchova, nebo zda si to celé účelově nevymysleli. Murphy tu začal pracovat s podvratností známého a kamerami sledovaného příběhu a s pochybnostmi, zda vlastně můžeme vůbec přijít jako diváci na to, kde je ve skutečnosti pravda.
Ed Gein posouvá celou epopej Monstrum ještě dál. Postrádá napětí thrilleru. Už od počátku sledujeme bizarní grotesku. Charlie Hunnam je mužský herecký sexy-symbol. Tady byl obsazený do proti-role a ujal se jí skvěle. Mluví pištivým hláskem a chová se jako nemocný idiot. Ale ne jako zlé monstrum. Od začátku sledujeme se soucitem postavu, na jejíž neblahý osud měla vliv její despotická matka a absence jakéhokoliv jiného sociálního kontaktu. A patrně vážná duševní porucha. Což není spoiler, ale základní znalostní výbava, když sledujete seriál o až mýtické postavě, která se stala objektem mnoha thrillerů a hororů.
Ano, vidíme i vraždy, na které se určitě fanoušek tohoto vraha těšil. Ale vidíme je většinou v dosti groteskních scénách, fantazijních až pohádkových, nemocných jako hlavní hrdina sám. Jsou tu brutální záběry, ale Gein tu slouží spíš jako objekt skutečného zájmu a pochopení, ano, zvláštní, ale je to tak.
Tady začíná disrupce a posouvání žánru. Murphy hrůzné činy uvozuje dalšími hororovými filmy, které z činů Geina čerpají a jehož činy různě posouvají, aby byly ještě hrůzostrašnější. Začne to Hitchockem a jeho Psychem. Pokračuje to Texaským masakrem a završuje to natáčení Mlčení jehňátek. Svět a život Ed Geina ožívá v různých filmových podobách a my tu máme možnost v meta rovině vidět, co dělá s člověkem film a fikce. Protože jsme součástí natáčení a můžeme vidět, jak scény vznikaly. Tahle hra pokračuje ale dál. A my můžeme Geina vidět v roli, kterou ještě nikdy nedostal a která není vůbec založená na historických faktech. Je to jako se dívat na Tenkrát v Hollywoodu od Tarantina. Sledujeme alternativní finále, s možností, že Gein nám chce vzkázat i něco jiného, než to, co Murphyho filmoví předchůdci se svými schématickými strašícími horory.
Je to odvážné, je to ujeté, je to neobvyklé. Není to napínavé, není to detektivka. Což je škoda, protože se jich už moc netočí. Murphy opustil konvenční žánr, naopak provádí jeho veselou disrupci a je otázkou, kam by se ještě mohl příště vydat. Poradil bych mu se vrátit opět na začátek a zkusit nás trochu víc postrašit.
Verdikt: KOUKAT a nevěřit svým očím
Kubin
