Recenzí na nejočekávanější hru nejen letošního roku, Cyberpunk 2077, si můžete už teď přečíst obrovské množství. Stejně tak celou řadu prvních dojmů. Rozhodl jsem se vlastní dojmy a poznatky ze hry, jejíž digitální kopii pro konzoli PS4 jsme získali od našeho partnera Comgad, utřídit a vybrat pro vás pro mě nejpodstatnější vlastnosti hry, proč Cyberpunk 2077 vůbec hrát, a co vás naopak může na hře štvát nebo mrzet. A protože jsem negativista, začnu nejdříve s tím, co mě naštvalo, abych se nakonec rozplynul v dystopické síti budoucnosti. Jestli chcete před hraním získat pár tipů, jak ke hře přistoupit, najdete je v článku zde.
Špatný start na starých konzolích
Ano, jsem očitým svědkem situace, která se mi dosud ještě na PS4 konzoli nikdy nestala – hra mi během první kapitoly čtyřikrát spadla, ulice a temná zákoutí města se mi ztrácí v mlžném oparu, detaily nejsou ostré, ale mdlé. Mrtvoly levitují a překulují se vzduchem, postavy mizí a znovu se objevují. Některé problémy odstranil první patch, ale bylo by od tvůrců férovější Cyberpunk vydat až na konzoli nové generace. Zrovna grafika, která na PC vypadá opravdu fantasticky, má vliv na to, jak se vám podaří do hry ponořit. Je to škoda a omlouvání tvůrců tím, že fanoušci už hru po těch letech prostě chtěli, je zcestné, zodpovědnost je zcela na studiu CD Projekt Red.
Nezábavné hackování a jízda autem
Cyberpunk 2077 v určitých jednotlivostech zaostává za konkurencí, což je daň za fakt, že jde o obrovskou, komplexní hru, která chce nabídnout hráči úplně vše. Kdo hrál Watch Dogs, hru, která je založená na hackování všeho druhu, bude trochu trpět. Protože rozhraní a používání hackingu je ve Watch Dogs čirá zábava, intuitivní, přesná, jednoduchá. V Cyberpunku je to tank, který trochu funí, je nepřehledný, kostrbatý a způsob, jakým jej musíte používat, taková zábava není.
Když srovnám pohyb autem po otevřeném světě s GTA 5, je to opět nelichotivé srovnání. A zase je to na úkor zábavnosti a hratelnosti. V Cyberpunku si připadám v autě jako v jedoucí krabici, z které, tady opět použiju příměr s tankem, nemám pořádný výhled, ovládání je těžkopádné, samotný design aut připomíná osmdesátá léta, netuším, zda to byl záměr, ale cítím se za volantem dost klaustrofobicky. Když se řítím z kopce městem, nemám pořádný přehled, kam jedu a jízdu si nedokážu vychutnat. Motorka je z těchto důvodů vhodnějším dopravním prostředkem.
Hozený do vody, zavalený informacemi a úkoly
Příběh se s vámi nepáře, ať už si vyberete jakoukoliv postavu. Hodí vás ihned do mise, co jste zač a co vlastně děláte, budete zjišťovat až postupem hry. Což ale považuji za skvělý tah, upřímně mě dusí ty opatrné začátky RPG her, které vás edukují od píky a ukazují každou souvislost, než vůbec začnete hrát. Hra má ale ovšem ne zcela jednoduché rozhraní, stejně jak je košatý příběh, jsou košaté i druhy dovedností, a tak musíte na začátku překonat fakt, že ještě vůbec netušíte, co k čemu slouží, jak souvisí perky s atributy, a jak kyberware s vaším umělým vylepšováním. A samozřejmě jak každá vlastnost bude mít potom vliv na již zmíněné hackování nebo jen na to, zda otevřete dveře místnosti.
Od začátku je příběh velká jízda, nenechá vás vydechnout a sype na vás kromě ostrých akcí, na konci každého hlavního úkolu umocněných robotickými bossy, také silné dávky emocí. Postavy jsou perfektně napsané, dialogy autentické a velmi syrové, příběh vás hned vtáhne a už nepustí. Proto pro mě bylo šokem, když mi vedlejší mise hra nedávkovala umírněně, ale naházela mi je s kadencí kulometu nekončícími video telefonáty, jež jsem nestačil odmítat. Najednou se před vámi objeví tuna vedlejších úkolů, které by ale podle mě neměnily všechny zaujímat vaši pozornost, protože alespoň z počátku tu máte minimálně tři hlavní dějové linky.
Akční hrdina
Když jsem tu haněl hru za hackování a pohyb autem po městě, musím naopak vyzdvihnout akční hratelnost. Akce je svou plynulostí a přesností pro mě větším zážitkem než ve zmíněném GTA 5. Ovládání je jednoduché, stealth funguje jak má, žádná krkolomnost, je to přímočará řežba, tak jak to my casual hráči máme rádi. Stealth není pro prvňáčky, pokud chcete level opravdu celý projít bez výstřelu, tak se zapotíte, zvlášť předtím, než se naučíte potřebné vlastnosti ke zvládání pokročilých hackovacích opatření, abyste získali přehled a převahu ještě předtím, než na vás někdo vyskočí ze zálohy. Ode mě se nedočkáte kritiky AI soupeřů, která občas zaznívá, hraju na střední obtížnost a jejich pozornost mi přijde správně otravná a okamžitá. Možná někdo bude kritizovat fakt, že RPG prvky jsou ve hře upozaděné právě akci a příběhu hry. Já to považuji naopak za správný krok. Vylepšování vlastností opravdu nemá kromě pár výjimek zásadní vliv na průchod hrou. Vlastně si často nebudete vědět rady, kterou schopnost se máte naučit, protože většina z nich vám akci zásadně neusnadní, jen mírně zjednoduší. Pro RPG hráče pohroma, pro mě ideální rovnováha mezi hratelností a hrou na hrdinu, který se vyvíjí. Hráč se totiž vyvíjí hlavně tím, jak poznává temné stránky tohoto světa.
Návykový svět Cyberpunku
Fikční svět Cyberpunku je přesně takový, jaký jste si představovali, když jste se dívali na Blade Runnera nebo četli knihy tohoto žánru. Vzpomněl jsem si taky na hru Blade Runner, kterou jsem měl ještě na cédéčku a která také obsahovala dnes technické sci-fi způsoby, jak odhalovat zločiny a jak pátrat po stopách zločinu. Mimochodem hráč v této dnes již retro hře také zjišťuje nemilé skutečnosti systému a staví jej proti němu.
Drsný, punkový přístup k životu, který se odráží v hodně syrových dialozích, zbraních a sexuálních pracovnicích na každém rohu, odosobnělý a hypertechnicistní okolní svět, protisystémový postoj hlavních hrdinů, všechny ty vychytávky budoucnosti a také filozofické otázky po identitě ve světě, kde můžete vstupovat do cizí mysli a upravovat její realitu. Psychovize a Smrtimor ve hře je tomu jen běžným důkazem. Loutky zase důkazem toho, co můžeme vidět už v dněšním světě – že se lidé dobrovolně zbavují vlastní svobody a že tělesná přítomnost neznamená ještě, že vám někdo neukradl duši. Příběh je dospělý, nedočkáte se idealizovaných a dětských záchran celého světa, jak tomu u takových her bývá. Hlavní, o co běží, je zachránit si vlastní kůži. Poláci si vyhráli s každým detailem a souvislostmi života v dystopické budoucnosti, s vlastním slovníkem a vlastními propracovanými pravidly. Proto vás úkoly tak vtáhnou a budete se chtít ke hře vracet a objevovat další temná zákoutí a rozervané postavy Nightcity.
Závěr
V jednotlivostech Cyberpunk zaostává za konkurencí – činnosti jako jízda všemi dopravními prostředky nebo systém hackování si víc užijete v jiných open world hrách. Striktně RPG hru, v které jste na začátku nicka, která se musí vše učit, aby uspěla, taky nečekejte. Hra nabízí komplexní a košatý svět, který vás dokáže vtáhnout, protože je originální a autentický a přímočarou a zábavnou akci. Což zvlášť oceníte až po několika hodinách hraní a na vytuněném PC nebo pravděpodobně na konzolích nové generace.
Kubin
Koupit hru Cyberpunk 2077 na webu Comgad
