Cizinec na pláži je dalším počinem spisovatelky Michele Campbell. Kniha vypráví temný a velmi napínavý příběh, který však v rámci žánru nepřináší nic nového. To však neznamená, že jde o špatnou knihu.
Americká spisovatelka Michele Campbell již má na svém kontě knihy Vždycky je to manžel a Byla to tichá dívka. Především druhý jmenovaný titul byl velice úspěšný. Nyní je zde nový počin autorky, který nese název Cizinec na pláži a slibuje přinejmenším podobné napětí jako předešlé knihy. Trochu vám nastíním o co jde. Bohaté paničce, která žije ve svém luxusním domě, se jednoho dne obrátí život zcela vzhůru nohama. Manžel si přivede na jejich večírek neznámou ženu. Noční můra však tímto nekončí. Manžel zmizí a s ním i peníze na bankovních kontech. Caroline se se ocitá bez prostředků, bez manžela. Vše vyřeší tak, že se vyspí s mladým barmanem Aidanem. Ten ji slíbí, že se o ní, i o jejího manžela postará. Již v tu chvílí se roztáčí kolotoč podivuhodných událostí, ze kterého již nelze vyskočit.
Naprostý chaos
Pokud nemáte jako já rádi děj, který je vyprávěn vícerem postav, budete mít zpočátku velké problémy. Prvních asi padesát stránek jsem v příběhu opravdu plaval a nechápal jsem, o co v knize vlastně jde. Děj je vyprávěn dvěma hlavními postavami. Bohatou paničkou Caroline a mladým barmanem Aidanem. Aby toho nebylo málo, každá postava vypráví příběh po svém. Přesto však doporučuji vytrvat. Brzy si na způsob vyprávění zvykl a dokázal jsem se zorientovat, o co asi v knize jde. Navíc dvojí vyprávění mělo ke konci knihy svůj význam a bez něj by kniha dostala bod dolů.
Čím jsem byl v knize dále, začínal jsem si všímat jednoho nešvaru. Hlavní postavy se často chovaly nepředvídatelně. Na tom by nebylo asi nic špatného, bohužel jsem však i po dočtení knihy nepoznal, zda to byl autorčin záměr nebo se pouze jednalo o špatně napsané postavy. Jako příklad uvedu Aidana. Tento mladík se část knihy chová jako neskutečný a vyrovnaný tvrďák. V další části jde o labilního jedince, který jako by se měl každou chvíli zhroutit. A za další chvíli je tomu zase jinak. Člověk má zkrátka problém se v tom vyznat a děj knihy mu ze začátku nijak nepomáhá.
Když jsme u děje, tady jsou slova o chaosu taky na místě. Jelikož je příběh vyprávěn více osobami, dá se čekat, že se v příběhu bude skákat sem a tam. Bohužel se to děje dost nepřehledně. Zase uvedu příklad. Na řadě s vyprávěním je Caroline. Vyslechnete si její příběh za uplynulý den a na řadu jde Aidan. Ten však neodvypráví tentýž časový úsek, ale jen třeba půlku a na řadu jde zase Caroline. Najednou tak vzniká časový nesoulad mezi obojím vyprávěním. Pokud je však čtenář pozorný, v příběhu se neztratí, a jak už jsem psal má to své opodstatnění.
Špatná kniha? Ani zdaleka
Zatím to vypadá podle mého popisu, že kniha je naprosto příšerná a chaotická záležitost. Řeknu vám, že tomu tak není. Zpočátku mě sice způsob vyprávění nevyhovoval a dost jsem se v něm ztrácel, postupem času jsem však tento problém pociťoval méně a méně. Je na čase se vrhnout na pozitiva knihy. Asi tou největší světlou stránkou je ponurá a tísnivá atmosféra, která postupem času houstne. Dalším plusem je i příběh knihy. Zapomenu-li na pro mě nepřehledné vyprávění vícero osobami, zápletka se vcelku povedla. Nečekejte však ryze originální děj. Na podobnou zápletku jste již mohli někde narazit. Přesto jsem na posledních stranách nevěřil svým očím.
K postavám jsem již napsal, že občas působily nepředvídatelným dojmem. Dodám ještě, že na mě jinak dělaly uvěřitelný dojem, ale přesto mi vadila jistá šablonovitost. Zkrátka bohatá panička žijící v luxusním domě na pláží a mladý muž s pochybnou minulostí pracující jako barman Ať žijí stereotypy v knihách. A vlastně nejenom v nich.
Závěrečný proslov
Cizinec na pláži není bůhví jaká originální záležitost, přesto je to thriller se vším všudy. Styl vyprávění příběhu, a vlastně i děj samotný působí velmi příjemným dojmem, byť se v něm místy můžete ztrácet. Vyzdvihnout musím i atmosféru knihy, která je velice tísniví, tedy přesně taková, jak se na správný thriller sluší. Na čem se mohlo trochu zapracovat jsou postavy. Ty působí na jednu stranu strašně schématicky, na druhou stranu nebylo vždy lehké předvídat jejích činy. Asi nejlepší na celé knize je však konec. Závěrečná zápletka se doopravdy povedla. Knihu lze tedy s klidným srdcem doporučit nejen milovníkům tohoto žánru.
Knihu poskytlo nakladatelství Mystery Press.
Martin Kudělka
