Takové šílenství může vzniknout z pocitu marnosti hráče, který se do hry pustí a dohraje ji až do konce. Za poskytnutí hry děkujeme Comgad.
Francouzi z Cyanide Studio ve spolupráci s Focus Home Interactive přináší další z pokusů o oživení legendy jménem Lovecraft. Už v roce 2006 vznikla hra s názvem Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth, v níž byl také hlavním hrdinou detektiv trpící nočními můrami. Call of Cthulhu je název jedné z Lovecraftových temných a halucinogenních povídek. Lovecraft v ní spojuje tři různé osudy, které spojuje náhoda, nespolehliví vypravěči (nebo mrtví) a změť hororových a okultistických námětů.
Tvůrci z Cyanide Studio vzali částečně námět z původní hry a část motivů z Lovecraftovy povídky a pokusili se vytvořit detektivní adventuru. Začátek nastiňuje tradiční schéma noir detektivek- veterán z první světové války, Edward Pierce, který má problémy s pitím a nyní se živí jako soukromé očko, získává k řešení kuriózní případ, který přirozeně musí rozlousknout, aby měl na skotskou a na nájem. Během záhadného požáru vily na ostrově kousek od Bostonu totiž zemřela celá rodina a až příliš mnoho lidí v okolí má zájem o to, aby se o jejich smrt nikdo nezajímal. Mohla by jejich smrt souviset s obrazy děsivých výjevů, které majitelka domu malovala?
A tak se náš hrdina Pierce vydává na ostrov Darkwater a začíná pátrat po okolnostech podivného požáru a smrti tří členů rodiny Hawkinsů a odhaluje další a další překvapivá tajemství, která se za tragickou událostí skrývají.
Nejprve něco k RPG systému. Vlastně mi přišel úplně nadbytečný. Když nebudete rozvíjet řádně vlastnosti jako vyšetřování nebo přesvědčení, může se vám stát, že budete mít v dialozích určité možnosti zamknuté. Ale hra je tak koncipovaná, že dříve nebo později se dostanete na stejné místo i bez možnosti využít jednu z otázek. A nebo se v rozvoji dostanete velmi brzo na takovou úroveň, že tyto problémy nebudete muset vůbec řešit. Nezaznamenal jsem ve hře žádnou prodlevu kvůli tomu, že bych měl málo vyvinutou jednu z vlastností. Jako brzda ve hře neslouží ani nedostatek vlastnosti síla. Nebo mi hra nedala znát, že bych se měl víc snažit, někoho málo udeřit (když udeřit vlastně nikoho ani nemůžete). Jediné, co vám může v rozvoji postavy pořádně posloužit, je funkce skryté kouty, která vám ukazuje v místnosti, kde je ukryt předmět, blikající otazník. Funkce medikace a okultismus se nevyvíjí podle přidělování zkušenostních bodů, ale podle sběru předmětů ve hře. A opět, pokud nesesbíráte vše, nic zásadního se nestane. RPG systém beru tedy jako drobnou ozdobu hry, jako prvek, který na průběh hry má minimální vliv.
Jestli někdo někde zmínil, že jde o akční adventuru, tak to je opravdu silné slovo. Náš hrdina (hrdinové) je těžkopádná figurka, která je ráda, že se pohybuje po zemi. Neumí skákat a překonávat překážky (což vás během hry několikrát rozčílí). Pohybuje se většinou v úzkém koridoru ohraničeném neviditelnými bariérami. Nedokáže se bránit mlácením. Zbraň využijete po krátký časový úsek hry a vypadá to tak, že namíříte někam dopředu a sestřelíte postavu, i kdybyste mířili metr na stranu. Potom dvakrát za hru použijete nůž, ale vždy je to spojené s animací, ne s živou akcí. Za akční se tato adventura považovat opravdu nedá.
Bohužel hra nebude dobře hodnocená ani za vzhled. Z počátku, než jsem si zvykl na šedivou a zelenou barvu a mlžný opar, který zakrývá nedokonalosti, jsem měl pocit, že jsem si právě instaloval hru z devadesátých let. Hra pozbývá náročnějších detailů, textury jsou hranaté, barvy mdlé a zamlžené, objevují se zvláštní obrazce světla, jež opravdu slunce do kosočtverce neháže. Pohybujete se opravdu v úzkém koridoru a výhledy do šedivého prázdna přístavu přes balvany a břehy sice navozují zajímavou depresivní atmosféru, ale je to, zdá se, trochu z nouze ctnost. Další důvod, proč vám hra může způsobit stavy šílenství, jsou tmavě zelené a šedivé fleky na obrazovce po celou dobu hraní. Jakým vysvobozením je změna, kterou zažijete na panství Hawkinsů, když se okny dostane do budovy konečně nějaké světlo. Jinak je hra utopena v temnotě.
A teď k tomu hlavnímu- příběhu a úskalím, které byste měl jako hrdina adventury ve hře řešit. Začněme s hodnocením úrovně řešení logických hádanek. Z počátku máte opravdu pocit, že jste detektiv a máte vyřešit zapeklitý případ. Zajímavá je rekonstukce míst trestných činů, kdy si po zmáčknutí tlačítek můžete představit, jak situace vypadala. Ale opět, nemůžete nic přehlédnout, protože hra vás z tohoto módu nepustí dřív, než objevíte všechny stopy. A tak je to ve hře s každou stopou. Nedostanete se z knihkupectví, dokud neotevřete trezor. Nedostanete se z panství, dokud nenajdete amulet. Nedostanete se z křídla blázince, dokud neuzavřete potrubí. Hra vás navádí krok po kroku a nedává vám žádný prostor řešit situaci jinak. Je naprosto lineární a polopatická. Některá řešení jako například ta v galerii nebo v knihkupectví jsou nápaditá, ale není jich rozeseto ve hře mnoho.
Zákysy tak budete řešit paradoxně hlavně při „akčních situacích“. Například v situaci, kdy se snažíte dostat monstrum pomocí světla do magického kruhu metodou pokus omyl. A po dvacáté máte chuť rozflákat obrazovku. Nebo traumatická zkušenost s psychedelickými přeměnami temných místností blázince. Neustálé osvětlování portálů, neustálé objevování na stejném místě, neustálá smrt v podání monstra ze tmy. Tohle už opravdu hraničilo s úmyslem tvůrců hráče nechat zešílet, jinak si to nedokážu vysvětlit.
Příběh mi dával smysl asi do poloviny hry. Okultismus, tajemná sekta, monstra z jiných světů, šílený doktor, který svými praktikami připomíná Mengeleho. To jsou přitažlivé atributy pořádného hororu. Tvůrci ale opravdu důkladně dbají o to, abyste i vy měli nutkání během hry zešílet. Že je obraz portálem do jiného světa, je to nejmenší, co vás na cestě čeká. Lidé, kteří umřeli, ožívají. Převtělujete se do jiných postav, hovoříte s Leviathanem. Potíže s rozlišením mezi realitou a šílenými představami nebude mít po této hře jen Edward Pierce. Co vám mám povídat, na konci z toho nebudete moudří, protože v takové změti mrtvých, krve a nelogičností vám nic jiného než zešílet nezbyde. Jestli se pro vás stane vykoupením, že má příběh dva trochu odlišné konce, vážně pochybuji.
Kubin
