10 nejoriginálnějších filmových konců všech dob

Tento mysteriózní thriller režiséra Martina Scorseseho nás na začátku seznámí s agentem Teddy Danielsem (Leonardo DiCaprio) a jeho parťákem Chuckem Auliem (Mark Ruffalo). Ti přijíždějí lodí na opuštěný ostrov, kde se nachází psychiatrická léčebna pro extrémně narušené jedince. Jejich úkolem je najít vražedkyni Rachel Solando, která uprchla z léčebny a ukrývá se někde na ostrově. Jenže hned od začátku je díky drsné a úderné hudbě jasné, že s léčebnou není něco v pořádku. Teddy Daniels má podezření, že šéf léčebny používá v majáku na kraji ostrova sadistické a nelidské léčebné metody, které rozhodně nejsou v souladu s Hippokratovou přísahou.

Během filmu se divák také dozvídá více o hlavní postavě Teddym Danielsovi. Zjišťuje, že je to válečný veterán, kterému kdysi zavraždili jeho ženu. Konec ale toto všechno smete ze stolu neuvěřitelným zjištěním – Teddy Daniels je ve skutečnosti pacientem v této léčebně. A dokonce tím nejproblematičtějším. On sám totiž kdysi zavraždil svou ženu poté, co ona utopila jejich tři malé děti. Teddy Daniels se nikdy nebyl schopen vyrovnat s tímto hrozným incidentem, a proto si vytvořil falešnou identitu agenta Teddyho Danielse. Jenže Teddy nemusel být s nelidskými praktikami daleko od pravdy. Celý film končí otevřeně tajemným záběrem na maják, jehož tajemství zůstává neodhaleno.

Poslední věta, která ve filmu zazní, je: „Je horší žít jako monstrum, nebo zemřít jako dobrý muž?“ Celý film pojednává o drastických psychických změnách, které může vyvolat válka. Váleční veteráni se z války už nevraceli takoví, jací byli předtím. Tento film upozorňuje na tuto skutečnost nekompromisním pohledem, když nám ukazuje úplné poválečné zničení psychiky několika mužů.

Napínavý thriller M. Night Shyamalana nám odkrývá příběh vynikajícího psychologa Malcolma Crowa (Bruce Willis), kterého se kdysi jeden pacient pokusil zastřelit, a poté spáchal sebevraždu. Mělo jít o trest za to, že jej psycholog nedokázal vyléčit. Nyní Malcolm stále pracuje jako psycholog a zabývá se novým případem. Osmiletý chlapec jménem Cole (Haley Joel Osment) tvrdí, že má schopnost vidět duchy mrtvých lidí, kteří se ho snaží kontaktovat.

Konec tohoto filmu ústí v originální zjištění – Malcolm je ve skutečnosti jen jedním z duchů, které Cole vidí. Dozvídá se, že jeho bývalý pacient provedl jeho vraždu úspěšně a on nyní existuje pouze jako přízrak, který dokáže komunikovat jedině s malým Colem. Film končí prostým, ale city drásajícím rozhovorem mezi Malcolmem a jeho manželkou. Jde ale spíše o dva monology, jelikož duchy obyčejní lidé neslyší. Tento konec se řadí mezi originální, protože celý film se soustředí na jinou dějovou linku. Divák se snaží vyřešit záhadu, proč se chlapci duchové zjevují a jakou zprávu mu chtějí sdělit. Aby toto scénárista divákovi vysvětlit, rozhodl se ke konci zcela změnit směr filmu a ukázat mu, proč se mu zjevuje právě tento jeden.

Jeden z nejslavnějších sci-fi filmů všech dob, který se dočkal hned několika remaků, vypráví o dvou astronautech, kteří se probudí z dlouhé hybernace. Rázem zjišťují, že se nacházejí na planetě, na které se opice vyvinuly z lidí a jsou vysoce inteligentní formou života. Jenže opice jsou podobně jako lidé dobré i zlé a bojují mezi sebou. A tak posádka ztroskotané lodi spolu s dvěma astronauty prožívá velké dobrodružství.

Konec tohoto filmu se stal symbolem pro nečekané konce. V posledních dvou minutách se totiž hlavní postava dozví, že celou dobu byla na planetě Zemi, když na pláži objeví část Sochy svobody. Tento konec není unikátní jen díky tomu, že šokuje i po téměř padesáti letech od jeho vzniku. Filmaři totiž nevybrali Sochu svobody jen tak. Film vznikal v šedesátých letech minulého století, kdy Amerika prožívala velké zmatky a nepokoje. Film o tom, že se lidé navzájem zničili a vlády nad touto planetou se ujaly opice, zanechává hluboké morální varování pro celé lidstvo. Symbol svobody nám má připomínat naši zodpovědnost a morální hodnoty, kterých bychom se měli držet, aby tato svoboda mohla nadále trvat. Tento konec působí velmi silně za doprovodu tichých zvukových efektů bez jakékoliv hudby.

Skrytá identita je kriminální drama oceněné čtyřmi Oscary, včetně těch za nejlepší film, scénář a režii. Martin Scorsese se tak konečně dočkal své první vytoužené zlaté sošky. Tento film je příběhem dvou dvojitých agentů, pracujících pro organizace, které proti sobě navzájem bojují. Policista Billy Costigan (Leonardo DiCaprio) se infiltroval do zločinecké sitě, kterou řídí Costello (Jack Nicholson). Na druhé straně spektra je Colin Sullivan (Matt Damon), který se ve službách Costella infiltroval do řad policejních složek proti organizovanému zločinu. Oběma agentům postupem času hrozí odhalení, a tak se pokoušejí se navzájem odhalit.

Pokud si myslíte, že o hlavní postavy akčních filmů, na kterých je celý příběh postaven, nemusíte mít strach, pak vás jistě tento kriminální thriller vyvede z omylu. Konec tohoto snímku totiž rozhodně není žádný happy end. V posledních dvou scénách zemře hlavní hrdina spolu se svým parťákem, a také hlavní záporák spolu se svým parťákem. A to všechno bez jakýchkoli dojáků nebo hudby a během pár okamžiků. Zkrátka naprosto „suchý konec.“ Tento zvláštní styl konce je ve svém žánru nevídaný a naprosto nečekaný.

Natočit tento film byla obrovská výzva. Pokoušelo se o to hned několik režisérů, všichni to ale nakonec vzdali. Až na jednoho – Zacka Snydera. Jemu vděčíme za tento unikátní příběh, který se stal legendou ve svém žánru a považuje se za jeden z nejlepších superhrdinských filmů všech dob.

Pro komiksový film snad nemůže být lepší start než smrt superhrdiny. Právě od tohoto momentu se odvíjí hned několik záhad, které se snaží vyřešit Rorschach, člen dnes již zaniklého týmu superhrdinů Watchmen. Rorschach apeluje na členy bývalého týmu, aby se dali zpět dohromady a vyřešili záhadu vraha superhrdinů, než bude příliš pozdě. Součástí prodloužené verze je také animovaná dějová linka Příběhy Černé lodě, která hororově vypráví o námořníkovi, jehož jediným posláním se stane varování jeho rodného města před hroznou zkázou.

Pravděpodobně víte, jak obvykle končí superhrdinské filmy. Klaďas si to na férovku rozdá se záporákem a po napínavém boji nakonec dobro zvítězí nad zlem. Watchmen se ale velmi od tohoto mainstreamu liší. Film končí zjištěním, že vraždu zosnoval superhrdina jménem Ozymandias, který je nejchytřejší muž na světě. Měl pro to ale dobrý důvod. Příběh Watchmen se odehrává za studené války, kdy hrozí vyhlazení lidstva atomovými zbraněmi. Ozymandias připraví plán na zabití několika milionů lidí takovým způsobem, aby to vypadalo, že všechno způsobil Dr. Manhattan – nejsilnější z Watchmenů. Poté by svět spojil síly a nastal by světový mír. Obětujete miliony proto, abyste zachránili miliardy?

Celý příběh je o to zajímavější, že každý člen týmu Watchmen je napsaný tak, aby měl jiný stupeň morálky v psychologickém vývoji. Morální hodnoty těchto superhrdinů jsou tedy pokaždé jiné a najdeme zde zvrácené postavy i ušlechtilé duše. Rozhodnou se nastolit světový mír za tak vysokou cenu?

Dennis Lehane je autor, jehož novely slaví ve filmové podobě velký úspěch. Napsal předlohu pro filmy jako jsou Tajemná řeka, Prokletý ostrov nebo například Pod rouškou noci. Gone, baby, gone je další z jeho knih, které se před deseti lety rozhodl dát filmovou podobu režisér Ben Affleck. Do hlavní role obsadil svého mladšího bratra Caseyho, kterého můžete znát z nového snímku Místo u moře.

Příběh filmu začíná v chudé čtvrti v Bostonu, kde se ztratí čtyřletá holčička jménem Amanda, jejíž matka je závislá na drogách. Amandin strýc se obrátí na soukromé detektivy Patricka Kenzieho (Casey Affleck) a Angie Genarro (Michelle Monaghan), aby ji našli. Když začínají případ zkoumat do hloubky, narazí na podsvětí a rozsáhlou síť pedofilů a drogových dealerů. Aby na toto stačili, zavolají si detektivové na pomoc policejního kapitána Jacka Doyla (Morgan Freeman).

Jednoho dne má dojít k výměně Amandy za výkupné. To se ale zvrtne a Amanda umírá. Jenže Patrick se nehodlá s výsledkem pátrání smířit, a tak znovu zkoumá své stopy. Na diváky čeká šokující zvrat, když Patrick zjistí, že Amanda je živá. Film končí obrovským morálním dilematem plným zajímavých myšlenek, které zcela přehodnotí váš pohled na dobré a špatné. Patrick nakonec zjišťuje, že právě policejní kapitán Jack ukradl Amandu. Neudělal to ale pro nic za nic. Nechtěl totiž, aby tato malá holčička vyrůstala v rodině, kde matka bere drogy a nevěnovala by dítěti žádnou pozornost. Jack se chtěl o Amandu dobře postarat, aby měla šťastné dětství. Je špatné vzít matce její dítě ve všech případech nebo jsou zkrátka ve všem výjimky? Patrick spolu s diváky stojí před nemožným morálním rozhodnutím.

David Fincher to v Hollywoodu neměl vůbec jednoduché. Jeho první počin Vetřelci 3 byl přijat velmi chladně. Mohly za to neustálé hádky Finchera s vedením studia, které vedly k jeho vyhazovu z projektu. Fincher tvrdí, že na světě neexistuje člověk, který by tento film nenáviděl více než on. Všichni poté vnímali mladého Davida jako neúspěšného režiséra a doufali, že se na filmovou scénu už nevrátí. To se ale brzy mělo změnit.

Davidu Fincherovi se totiž dostal do rukou scénář k filmu Sedm, který obsahoval příběh dvou policistů (Brad Pitt a Morgan Freeman). Ti jsou na stopě vraha, který si vybírá své oběti podle toho, jestli spáchali jeden ze sedmi smrtelných hříchů, které jsou popsány ve starém zákoně v Bibli. Tento film se stal ztělesněním temné, napínavé atmosféry, která drásá nervy, a sklidil velké uznání z řad kritiků i diváků.

Obzvláště vyvedený je dle mého názoru samotný závěr. V průběhu filmu se vrah přijde sám na policii přiznat. Okolnosti jeho přiznání jsou nejasné, dokud se to divák nedozví v úplném závěru. Policistům totiž přijde v krabici hlava manželky jednoho z policistů. Je to hlava manželky Davida Millse (Brad Pitt). Vrah totiž spáchal jeden z těchto smrtelných hříchů – závist. Vrah plánoval své zločiny tak, aby on sám byl obětí hříchu. Pokud David zabije vraha své ženy, znamená to vrahovo vítězství. Pokud to neudělá, smrt jeho ženy nebude pomstěna.

Jeden z nejslavnějších filmů všech dob podle románu Stephena Kinga se odehrává ve věznici Shawshank, kde je Andy (Tim Robbins) odsouzen za vraždu své manželky, kterou ale nespáchal. Postupem času se Andy seznamuje se svými spoluvězni a jeho nejlepším přítelem se stane doživotně odsouzený Red (Morgan Freeman). Věznice Shawshank se stává místem, kde se na jednom místě střetává strach i naděje. Přátelství i nenávist. Moudrost i hloupá rozhodnutí.

Na začátku filmu si Andy nechává od Reda sehnat geologické kladívko. V závěru filmu se toto nečekaně ukáže jako daleko důležitější moment, než si divák původně myslel. Andy si totiž za desítky let strávených ve vězení vykope s tímto kladívkem cestu ven. Toto dalo vzniknout jednomu z nejikoničtějších filmových momentů všech dob, který umocňuje hloubku morálního i humánního poselství celého snímku. V posledních pár minutých se Andy na svobodě setkává i s Redem ve velmi dojemném shledání na pláži.

Tento konec je důležitý zejména z hlediska vítězství naděje nad strachem. Vězení Shawshank je nelidské prostředí, kde jsou vězni utlačováni strachem a nelidskými prostředky. Andy je odhodlán toto změnit a dodává svým spoluvězňům i sobě naději, díky které vězni začnou znovu prožívat emoce. Andy jim vdechne novou hodnotu a nový život. Toto silné a emotivní drama ukazuje sílu lidského ducha a odhodlání na silném příběhu o pravdě, naději a svobodě. Film nám také uvádí konkrétní příklady, kde tyto hodnoty bojují se strachem, hněvem a ztrátou lidské důstojnosti.

Toto přelomové kinematografické dílo Stevena Spielberga oceněné sedmi Oscary je založeno na skutečných událostech. Je druhá světová válka a miliony Židů jsou utlačovány nacistickou stranou a zabíjeny v koncentračních táborech. Do této doby vstupuje obchodník Oskar Schindler (Liam Neeson), který se naučil v době války vydělávat. Ten v sobě najde lidskou laskavost a daruje veškeré své jmění, aby zachránil tisíce Židů od smrti v koncentračním táboře.

V jedné z posledních scén filmu se sejdou Židé pracující v továrně pro Oskara Schindlera a ztaví mu prsten, na kterém je napsáno: „Kdo zachránil jeden život, ten zachránil celý svět.“ Schindler je darem zaskočen. Lituje, že nerozprodal více ze svého majetku a nezachránil další životy. V tento moment jej začne dav Židů objímat a celá scéna je úžasně dojímající drama, které je založeno na prostých věcech. Vše doplňuje skvostná hudba Johna Williamse, který za celý svůj život nasbíral celkem 43 nominací na Oscara, z toho 5 výher. A jedna z těchto výher je právě za tento film.

Tento konec považuji za jednu z emotivně nejsilnějších scén vůbec. Jednak je to díky vykreslení kladných vlastností postav. Například skromnost. Když vidíme, jak se třesoucímu se Oskarovi nešikovně vypadne prsten z ruky, ihned se pro něj ohýbá a hbitě jej zvedá ze země, jako kdyby ten prsten byl něco živého. Ten prsten se stal památkou na to, že každý člověk má obrovskou hodnotu a na každém z nás zálěží. Díky tomuto konci si člověk uvědomí, co všechno lidé za druhé světové války ztratili. Své rodiny, majetek, důstojnost, a dokonce i své holé životy. V tomto filmu ale postavy nikdy neztratily svou lidskost a laskavost. A když je na velkém plátně divák svědkem, jak si lidé navzájem po válce vrací svou důstojnost a svou hodnotu, náhle v něm všechno ožívá.

Tento snímek zrežíroval a napsal legendární Orson Welles v pouhých pětadvaceti letech. A zvládnul k tomu i zahrát hlavní postavu. Tento film se pravidelně umisťuje v žebříčcích o nejlepších filmech všech dob na předních příčkách a miliony lidí po celém světě jej obdivují dodnes, po bezmála 76 letech od vzniku tohoto filmu.

Tento film znázorňuje postavu pana Kanea. Ten umírá a divák se z novinových článků dozvídá, že to byl jeden z nejbohatších a nejvlivnějších lidí na světě, který žil v luxusním sídle, o jakém žádný člověk nesnil od dob pyramid. Těsně před svou smrtí ale Kane vyslovil jedno slovo – Rosebud. Na význam tohoto slova se pokouší přijít jeden novinář. Aby ale tento nelehký úkol zvládnul, musí napřed prozkoumat Kaneovu minulost skrze lidi, které Kane znal.

Postupně se divák dozvídá o Kaneovi stále víc a víc, pokaždé z jiného úhlu pohledu v závislosti na tom, s jakou postavou zrovna novinář mluví. Kane byl jako malý kluk vzat od svých rodičů, aby se stal úspěšným a bohatým mužem. Kane si žil svůj sen a vybudoval si velké jméno a majetek. Mohl všechno, co si umanul. Přesto ale Kane nikdy nebyl skutečně šťastný.

Na konci se divák dozvídá, co skutečně Rosebud je. Celý film si Welles nechává diváka myslet, že půjde o něco významného a velkého. Nakonec jsou to ale prosté dřevěné sáňky, na kterých Kane jezdil jako malý, když byl ještě se svými rodiči. Divák se toto dozvídá, když Kaneův komorník pálí jeho staré a již nepotřebné věci. Novinář ale na toto nikdy nepřijde.

Z celého Kaneova rozmařilého života a ze všeho, co prožil, si nakonec pamatuje jako důležité jen sáňky. Chyběla mu totiž láska a přátelství. Ačkoli měl Kane všechno, film se snaží divákovi sdělit, že ve skutečnosti neměl vůbec nic. A nakonec přišel i o svůj život a všechen majetek mu byl k ničemu. Jediný moment v jeho životě, kdy byl Kane šťastný a spokojený, bylo jeho krátké dětství s rodiči, kdy jezdil na saních. Divák si rázem přeje, aby taky byl tím dítětem a nepromarnil život nedůležitými věcmi jako Kane. Film apeluje na divákovy morální hodnoty a snaží se ho přesvědčit, aby žil. Toto je důležité ocenit zvláště proto, že film se točil za druhé světové války.

Také mě zaujala postava novináře, který na význam tohoto slova nikdy nepřijde. Welles možná připodobňuje lidi k tomuto novináři. Celý život se ženou za mocí, za penězi a za věcmi, ze kterých nám nic nezbyde. A stejně jako novinář, lidé si podle tohoto filmu možná nikdy neuvědomí, na čem skutečně záleží a za co stojí za to žít. Za tak hluboké poselství si konec filmu Občan Kane jednoznačně zaslouží prvenství v žebříčku nejoriginálnějších konců. Nikdo totiž nečekal, že Rosebud bude něco tak prostého, ale přesto tak nesmírně komplikovaného.

Pavel Melotík